Gejša je totiž film velmi zvláštní, s velmi silným příběhem – o lásce, závisti, moci, smutku, a s velmi ponurým zpracováním. Ve výsledku tak alespoň na mě film působit velmi zvláštním dojmem. Okamžitě po jeho shlédnutí ve mně zanechal sklíčenost a smutek a teprve postupem času se pomalu začínají vytrácet vzpomínky na temnější stránku filmu a do popředí se dostává to hezké (co je třeba na obrázcích na této stránce).


Trápení, které Sajuri prožívá je ještě podtrženo chudobou čtvrti, ve které se nachází její okije (místo, kde se gejši vychovávají a kde bydlí), křivolakými uličkami, deštěm, větrem a sněhem, který jako by neustále provázel její krušné začátky. Kromě toho do života Sajuri a jejího příběhu zasáhne i 2. světová válka, i když jak se nakonec ukáže paradoxně pozitivním způsobem. Přesto vojáci na plátně obvykle mnoho optimismu nedodají…




















(4,91 z 5)