Film Hearts Beat Loud režiséra Bretta Haleyho (který se také podílel na tvorbě scénáře) je celkem příjemným, pohodovým kouskem. Problem, který s ním trochu mám, je - v mých očích - jeho nevěrohodnost.
Frank (člověk věkem okolo 50) prodává ve svém obchodě hudební desky. Po smrti manželky vychovává dceru Sam, která se chystá na dráhu studia medicíny (což v USA není levá záležitost). Frank má však velký sen, utvořit se svoji dcerou hudební skupinu a nahrávat skladby a koncertovat. Bohužel, dcera do toho tak zapálená není. Frank má navíc problém s penězi a také se svoji stárnoucí matkou, která krade po obchodech. Jak se to vše vyvrbí nám film ukazuje na cca 97 minutách.
Zápletka je podle mě docela fajn, ale do očí bijící mi přijde kontrast životního stylu rodiny (prakticky vše od Apple, apod.) s tím, že jsou údajně na mizině. To je linka, na které šlo podle mě více zapracovat, aniž by se z toho nutně muselo stát sociální drama. Takto podané to ale nepůsobí moc věrodně, spíše odflákle. Dost pasáží je také věnováno hudbě, což je žánrově jakýsi indie-folk-rock, to nemusí sednout každému. Mně osobně to nevadilo, ale přiznám se, že v některých místech bych trochu stříhal.
Celý film má navíc dost pozitivní vyznění, ale výsledný efekt „pohlazení po duši“ se u mě nedostavil. Na to používá příliš „konvenční zbraně“. Nějak mi tam chyběla i více zdůrazněná pointa, prostě pocit, že ty dějové linky šlo rozehrát lépe a uvěřitelněji.
Škoda, podívat se na to ale určitě dá.
