Jako nikdy - 67 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Když se Karla (Petra Špalková) popr­vé setká s Jarunou (Taťjana Medvecká), jen to mezi nimi zajis­kří a zvlášt­ní napě­tí trvá téměř do samé­ho kon­ce fil­mu. Není divu. Obě ženy se totiž sta­ra­jí o smr­tel­ně nemoc­né­ho Vladimíra Holase, kte­rý není žád­ná pasiv­ní troska a blí­ží­cí se smrt ho trá­pí. Nepodléhá však sen­ti­men­tál­ní­mu vzpo­mí­ná­ní a sna­ží se žít posled­ní chví­le důstoj­ně ve svém pro­stře­dí. Právě posled­ní dny před smr­tí se u něj stří­da­jí Karla s Jarunou a obě se sna­ží Vladimírovi pomá­hat a sou­čas­ně se musí nau­čit spo­lu vychá­zet.

I když je ve fil­mu věno­ván vel­ký pro­stor postup­né­mu zhor­šo­vá­ní sta­vu nemoc­né­ho Vladimíra a téma­tu smr­ti, nevy­zní­vá film pesi­mis­tic­ky. Hrdinové jsou živé posta­vy, kte­ré se umí k živo­tu i smr­ti posta­vit jako k sou­čás­ti lid­ské­ho živo­ta. V kaž­do­den­ních čin­nos­tech, kdy se při­pra­vu­je jíd­lo, sklá­dá polo­ho­va­cí postel nebo při­pra­vu­je lázeň pro Vladimíra, se pro­je­vu­jí ženy věc­ně a kaž­dá si své city drží někde hlu­bo­ko uvnitř.  Karla půso­bí sebe­jis­tě a je v ní tou­ha užít si život, ale k Vladimírovi ji pou­tá sil­né pou­to, kte­ré ji nedá­vá mož­nost od něj ode­jít ve chví­li, kdy to potře­bu­je. I přes pode­zí­rá­ní a urči­tou žár­li­vost však musí Karla vychá­zet se zdra­vot­ní setrou  Jarunou. I ji pou­tá k Vladimírovi dáv­ný vztah, jen­že důle­ži­těj­ší je její pro­fe­si­o­nál­ní pří­stup k nemoc­né­mu. Takhle ti vypa­dá uče­sa­ně a mož­ná i papí­ro­vě, ale ve fil­mu půso­bí sou­ži­tí umí­ra­jí­cí­ho Vladimíra s Karlou a Jarunou při­ro­ze­ně a chví­le smut­něj­ší se stří­da­jí s chvil­ka­mi nedo­ro­zu­mě­ní s drs­ným komen­tá­řem i s chvil­ka­mi klid­né atmo­sfé­ry v ate­li­é­ru nebo v pří­ro­dě.

Žánrově lze zařa­dit film mezi fil­mo­vá dra­ma a téma­tem smr­ti je podob­ný k nedáv­no Oskarem oce­ně­né­mu fil­mu Láska od reži­sé­ra Michaela Hanekeho, kde si hlav­ní role zahrá­li Jean-Louis Trintignant a Emmanuelle Riva. Oba fil­my mají spo­leč­né nejen téma a kva­lit­ní herec­ké výko­ny, ale sna­ží se také vidět člo­vě­ka s prá­vem na důstoj­ný život s mož­nos­tí o svém živo­tě roz­ho­do­vat. Hanekeho Láska je sty­lo­vě čis­té dílo v pěk­ně zaří­ze­ném měst­ském bytě, kde hra­je důle­ži­tou úlo­hu hud­ba. Dvě sta­ré oso­by, kte­ré se milu­jí, zastih­ne nemoc a musí se při­pra­vit na smrt. Haneke obdi­vu­je člo­vě­ka a jeho sna­hu ucho­vat si lid­skou důstoj­nost do posled­ní chví­le. Film je veli­ce půso­bi­vý a jsou v něm cítit umě­lec­ké ambi­ce.

Zdeněk Týc vsa­dil na ven­kov­ské pro­stře­dí, reál­ný život a umě­lec­ké ambi­ce pone­chal jen hrdi­nům. Dům, kde se ode­hrá­vá vět­ši­na scén, je pat­ro­vé sta­ve­ní s pod­krov­ní míst­nos­tí a pros­tě vyba­ve­nou kuchy­ní. Připomíná rekre­ač­ní cha­lu­pu, kte­rých je v naší repub­li­ce tisí­ce. Také ven­kov­ská hos­po­da i ryb­ník, kde se Karla večer kou­pe, najde­me v kaž­dé dru­hé ves­ni­ci. Nepřikrášlené pro­stře­dí spo­lu s civil­ním herec­tvím a jadr­ný­mi dia­lo­gy při­bli­žu­jí těž­ké téma smr­ti bez dras­tic­ké­ho náde­chu. Občasné hád­ky, hrubé výpa­dy Vladimíra jsou jen jed­nou vari­ant spo­leč­né­ho sou­ži­tí, kte­ré v jiných chví­lích při­ná­ší i momen­ty vese­lé.

Film Jako nikdy je nato­če­ný pocti­vě s ohle­dem na běž­né­ho divá­ka. Výtvarná pro­fe­se Vladimíra by moh­la být klid­ně vymě­ně­na za jinou. Důležitější jsou vzta­hy a schop­nost žít a pomá­hat tomu, kdo to potře­bu­je. Tím je téma fil­mu obo­ha­ce­no a může oslo­vit divá­ky růz­né­ho věku, vzdě­lá­ní i národ­nos­ti.

Markéta Bidlasová je autor­kou námě­tu, kte­rý zau­jal reži­sé­ra Zdeňka Týce, a spo­leč­ně se roz­hod­li při­pra­vit fil­mo­vý scé­nář. Poměrně chmur­né téma bylo zpra­co­vá­no tak, že se pro­du­cent Ondřej Trojan spo­leč­nos­ti TotalHelpArt T.H.A. roz­ho­dl film pro­du­ko­vat. Příběh zob­ra­zu­je reál­ný život, kdy se mísí smu­tek, zlost i radost.

Pro ztvár­ně­ní hlav­ní muž­ské role se reži­sé­ro­vi poda­ři­lo pře­mlu­vit Jiřího Schmitzera, kte­ré­mu se nejdří­ve do umí­rá­ní nijak nechtě­lo. Nechal se však pře­mlu­vit a jeho herec­ký výkon ve fil­mu je výbor­ný. Jeho Vladimír je drs­ný, hrubý a přes­to se sna­ží zacho­vat svou důstoj­nost do posled­ní­ho dechu. Postavy Karly a Jaruny mají ve fil­mu v pod­sta­tě stej­ně vel­ký pro­stor a jsou i divác­ky zají­ma­vé. Petra Špalková i Taťjana Medvecká hra­jí napros­to při­ro­ze­ně a spo­lu s Jiřím Schmitzerem půso­bí jako sehra­ná a vyrov­na­ná tro­ji­ce.

Film mě zau­jal nejen výbor­ný­mi herec­ký­mi výko­ny hlav­ních postav, ale také tím, že smut­ný námět nemu­sí nut­ně zna­me­nat smut­ný celý film.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře