Občasník Příběh seriálu se po dvouměsíční pauze vrací s třetím dílem, ve kterém se vrátíme k dílu režiséra Františka Filipa, jehož skvostné minisérii Byl jednou jeden dům (1974) byl věnován vůbec první díl, který vyšel v lednu (v únoru jej poté následoval článek o populární adaptaci Bylo nás pět (1994) Karlů Poláčka a Smyczka). Krátce po úspěchu televizního románu o osudech obyvatel Bagounovy ulice za druhé světové války byl Filipovi nabídnut další scénář, tentokrát z pera dvojice scénáristů Františka Vlčka a Václava Pavla Borovičky a na řádově odlehčenější téma v té době módního chalupaření. A přestože Filip nejprve tento scénář odmítl, jelikož mu připadal triviální, nakonec jej přijal a udělal dobře, jelikož tak vznikla nesmrtelná televizní klasika, bez které si nedokážeme představit léto (jakkoliv letos jsou Chalupáři vysílání na jaře, když je zakoupila Prima). Pojďme si proto společně připomenout, jaké to je, když máš v chalupě orchestrion, což si celý národ s Waldemarem Matuškou prozpěvuje již celé půlstoletí.
Dnes si v roli Evžena Humla nedokážeme představit nikoho jiného než Jiřího Sováka. Původním představitelem nerudného kontrolora v penzi však měl být legendární Jaroslav Marvan.
Hlavní postavou je Evžen Huml (Jiří Sovák), bývalý přepadový kontrolor, který v práci přišel o nervy a byl poslán do invalidního důchodu. Jedná se o neurotického rapla, který se hádá i kvůli úplným malichernostem. Jeho neklidné povaze život v rušném velkoměstě neprospívá, zvláště když byt sdílí s rodinou své dcery Jarušky (Jana Hlaváčová), což je utrpením pro obě strany. Vypočítavý zeť, taxikář Alois Krbec přezdívaný Siola (Josef Vinklář) mu proto lstí dohodí chalupu v obci Třešňová, jíž národní výbor prodává i s nájemníkem, venkovským všeumělem Bohoušem Císařem (Josef Kemr). Během pobytu na venkově se pak díky soužití s odlišným člověkem postupně odkrývají i Humlovy lepší stránky. Jakkoliv si dnes v roli Humla nedokážeme představit nikoho jiného než Jiřího Sováka, scénárista František Vlček ji psal na tělo herci o generaci staršímu, Jaroslavu Marvanovi, který již podobnou roli revizora Gustava Anděla ztvárnil ve dvojfilmu Dovolená s Andělem (1952) a Anděl na horách (1955) Bořivoje Zemana. Marvan však zemřel v roce 1974 ještě před natáčením. Dalším adeptem na Humla byl Jan Pivec, jemuž zdravotní stav však již nedovoloval přidat k divadelním rolím ještě náročnou seriálovou práci. Otevřela se tak cesta pro Sováka, kterého Filip chtěl do role Humla od začátku. Tato volba se ukázala být trefou do černého, protože při vší úctě k hereckému mistrovství Marvana i Pivce byl pro roli předčasného penzisty vhodnější tehdy pětapadesátiletý Sovák, který Humlovi dodal ten správný temperament.
Josef Kemr a jeho vesničtí dědkové: Bohouš Císař, děda Komárek a senilní koňák Hanousek
Výše zmíněný Bohouš Císař, druhá hlavní postava seriálu, je Humlovým charakterovým protipólem, je to klidný a vyrovnaný člověk, navíc je to takový vesnický Ferda Mravenec, tudíž pro něj neexistuje práce, se kterou by si neporadil, ani přístroj, který by neopravil. Jelikož celý život strávil na montážích po světě (zejména v Asii), stal se zapřísáhlým samotářem a do ženění se mu nikdy nechtělo. Ani osamělý život však na jeho přátelské a obětavé povaze nezanechal stopy. Přestože se jedná o roli jednostranně kladnou, jaké nebývají tolik divácky atraktivní, Josef Kemr dokázal Bohoušovi dodat velké charisma. V Kemrově filmografii tak vznikla zajímavá posloupnost týkající se postav postraších vesničanů. Zatímco Bohouš byl ještě mimořádně čiperný chlapík vyššího středního věku, o rok později ztvárnil Kemr dalšího venkovského samorosta, stále ještě aktivního sedmdesátníka Komárka z dnes již klasické hořké komedie Na samotě u lesa (1976), jíž podle scénáře ostříleného dua Svěrák & Smoljak natočil Jiří Menzel, a tento triptych zakončil začátkem osmdesátých let mnohem unavenějším důchodcem Hanouskem z koňského seriálu Dobrá Voda (1982) rovněž režírovaného Filipem, avšak podle scénáře Jiřího Hubače.
Třetí a zároveň ženskou hlavní postavou je Dáša Fuchsová (Jiřina Bohdalová), zachovalá rozvedená padesátnice, která na kraji Třešňové vlastní rekreační chatu. Tato atraktivní a energická žena se stane předmětem sváru mezi Humlem a Bohoušem, přičemž blíž chomoutu se ocitne Huml. Nakonec se však Fuchsová provdá za Bohušova kamaráda z montáží Tondu Balabána (Ilja Prachař), přičemž Huml v samotném finále seriálu pozná, jaké měl štěstí, že manželství s Fuchsovou unikl, jelikož by jej mohla upečovat. Velký prostor mají rovněž manželé Čihákovi, jejichž příběhem se zabývají hned dva díly seriálu. Zatímco řidič autobusu Tonda Čihák (Vladimír Menšík) je vesnický donchuán, který je nevěrný na každém rohu, jeho žena Anička (Gabriela Vránová) absolvuje největší upgrade ze všech postav a ze skromné Popelky se promění ve svůdnou femme fatale, čímž svého záletného manžela pořádně vytrestá.
Vedle Sováka a Kemra byli hvězdami Chalupářů i populární komici Jiřina Bohdalová (Dáša Fuchsová) a Vladimír Menšík (Tonda Čihák).
Stěžejní postavou je předseda národního výboru Karel Mrázek (Josef Větrovec), který sice jako správný venkovan vše řeší „výhledově“, avšak jinak je to čestný a spravedlivý hlas obce. Díky Mrázkovu bratrovi- dvojčeti (hraného rovněž Větrovcem), který pracuje jako taxikář a od bratra se liší pouze knírem, se právě Siola dozví o chalupě na prodej. Rozhovory předsedy Mrázka s jeho pravou rukou, zootechnikem Karlem Voborníkem (Jaroslav Moučka) obsahují nutné zlo v podobě ideologického balastu, kterého je zde však oproti jiným normalizačním seriálům jen ve snesitelné míře. Hospodskou partu s Mrázkem a Voborníkem doplňují ještě dva svérázní dědkové. Prvním z nich je Makovec (Josef Hlinomaz), který je nejen velký hladovec, ale především platí za největšího hláškaře seriálu. Nezapomenutelná je zejména scéna, ve které hraje místním dětem loutkové divadlo (z vyprávění babičky vím, že to podobné divadlo hrával dětem z vesnice Zlatá i můj pradědeček, jen údajně nebyl tak sprostý jako Makovec). Čtvrtým členem party je starý Brabec (Josef Beyvl), což je typický český závistivec a jeho postava má (společně ještě se Siolou) z celého osazenstva seriálu vůbec největší satirický podtón. Brabec má synovce Láďu (Václav Sloup), který v Třešňové působí jako účetní a ve volném čase se věnuje malování, jakkoliv je z jeho obrazů poznat, že je to samouk. Trochu na druhé koleji jsou tu pak žárlivé a drbavé manželky Mrázka (Božena B¨¨ohmová), Voborníka (Věra Tichánková) a Brabce (Stella Zázvorková) stejně jako Makovcova dcera (Nina Popelíková). Máme tu i romský manželský pár Fera (Otto Lackovič) a Aranku (Luba Skořepová), aniž by se na sílu tlačilo na rasovou vyváženost, zvlášť když jejich etudy patří k vrcholným momentům seriálu.
Mladou generaci zde zastupují Humlův vnuk Slávek (Jiří Schmitzer) a Makovcova vnučka, kadeřnice Vlasta (Hana Maciuchová), kteří celkem logicky tvoří pár. Zajímavostí je, že zatímco oproti jeho materialistickým rodičům (a zejména otci, pro nějž je alfou omegou života nasyslený majetek) Huml Slávkovi rozumí nejlépe, ve skutečnosti se krátce po natáčení seriálu vztahy Sováka a Schmitzera, tedy reálného otce a syna, dostaly na bod mrazu kvůli autonehodě, kterou Schmitzer v opilosti způsobil a zemřel při ní člověk. Když však následně pod taktovkou Oldřicha Lipského natáčeli klasickou komedii Marečku, podejte mi pero! (1976), nebyla jejich vzájemná nevraživost ani v nejmenším cítit. Máme tu i dětské role, z nichž vynikají zejména Mrázkova dcera Miluška (Mahulena Bočanová) a syn Fera a Aranky Pišta (Bolek Skalski). Z epizodních postav stojí za zmínku především Humlův pražský kamarád Klásek (František Filipovský), jehož můžeme vidět pouze v prvním dílu, či lufťačka Míla Jeřábková (Alena Vránová), která v chatě Fuchsové pravidelně tráví dovolenou, a její milenec a lékař Jiří Motl (Jiří Adamíra).
S písní Když máš v chalupě orchestrion je dodnes spojena známá cenzurní kauza.
Když Waldemar Matuška v roce 1986 emigroval do USA, byla píseň nahrazena instrumentálkou.
S Chalupáři je mimo jiné spojena kauza z druhé poloviny osmdesátek, která se týkala titulní písně Když máš v chalupě orchestrion. Když v roce 1986 její interpret, dvojnásobný Zlatý Slavík Waldemar Matuška emigroval do USA, cenzura se snažila odstranit všechno, co tohoto charismatického zpěváka připomínalo. Ze seriálu tak píseň zmizela a byla nahrazena pouze instrumentální verzí. Píseň se do seriálu vrátila po revoluci v roce 1991, kdy byla vytažena z archívu. A když už jsme u toho orchestrionu, který se stal důležitou červenou nití seriálu, tak v současnosti jej najdeme v pražské hospodě U Kalicha.
Obcí, ve které se Chalupáři natáčeli, je Višňová (překřtění na Třešňovou tak bylo od tvůrců velmi důmyslné), kterou najdeme v okrese Příbram. Humlova chalupa na okraji vesnice prošla kompletní rekonstrukcí a dnes byste ji absolutně nepoznali. Oproti tomu je dobře rozpoznatelný „družstevní vejminek“, na který je v seriálu adaptována stará škola, do které se měl „výhledově“ stěhovat i Bohouš, avšak nakonec jej jako byt získali Slávek s Vlastou. Původně se však jednalo o pozdně barokní faru.
Humlovu chalupu bychom po rekonstrukci nepoznali. Orchestrion dnes najdeme v hospodě U Kalicha.
Přestože se Chalupáři i po padesáti letech těší velké divácké oblibě, existuje část diváků (včetně některých novinářů), která se na ně dívá skrze prsty. Je trochu záhadou, čím si právě tento pohodový a nekonfliktní seriál vysloužil od mnohých nálepku symbolu normalizace a to i dokonce více než čistě ideologické seriály v čele s kontroverzními 30 případy majora Zemana (1974-1979). Podle mého se jedná především o generační konflikt. Zatímco starší generace již více než půlstoletí tráví víkendy (a mnohdy i dovolené) převážně na chatě či chalupě, což zvlášť v 70. a 80. letech představovalo únik z normalizační šedi, mladší a střední generace považují za jediný správný způsob trávení pátečních a sobotních večerů společenský život ve víru velkoměsta a pohodlný životní styl, kterého jsou Chalupáři manifestací, principiálně odmítají. Rovněž některé městské hejsky může dráždit idealizace venkova, kterou ztělesňuje zejména Větrovcův Mrázek, a zesměšnění města, které je vtěleno především do Vinklářova Sioly, v němž se někteří podobní sobečtí hamouni mohou poznávat. Jasně, Chalupáři jsou seriálem primárně odpočinkovým, přičemž tato nekonfliktní témata za normalizace převažovala ve výrobních plánech, ale to rozhodně neznamená, že by podobné seriály nemohly vznikat i v dnešní době, například nedávno reprízovaný Ranč U Zelené sedmy (1998-2005) nebo pozdější chatařská Osada (2021-2023) jsou porevolučními ekvivalenty Chalupářů. Myslím však, že v českém národě převažují fanoušci seriálu, které příhody Evžena Humla a Bohuše Císaře stále baví a žádnou reprízu této televizní klasiky si nenechají ujít.
Ve čtvrtém dílu tohoto občasníku, který vyjde již v červnu, se zaměříme na legendu legend mezi českými seriály, která překročila hranice Československa - Nemocnici na kraji města Jaroslavů Dietla a Dudka.
Zdroj: Wikipedie, ČSFD, Youtube; Foto (titulní): © Česká televize / Ivan Minář, dále viz. popisky fotek
Nejnovější komentáře