Jeden rok v životě včely - fascinující příručka pro všechny milovníky včel

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jak vče­ly žijí, co všech­no děla­jí  proč je krá­lov­na mat­kou všech včel?

Do rukou se mě dostá­vá veli­ce zají­ma­vá kni­ha Jeden rok v živo­tě vče­ly, kte­rou vyda­lo nakla­da­tel­ství Kazda. netr­pě­li­vě jsem oče­ká­va­la její vydá­ní a koneč­ně jí mám doma. Hned jsem se do ní pus­ti­la a roz­hod­ně mé srd­ce zaple­sa­lo, pro­to­že téma včel mě moc baví. 

Co vše tedy v kni­ze najde­te? Především to, jak to ve vče­lím úlu vypa­dá, celý pro­ces líh­nu­tí vají­ček, něco málo o mat­ce, jak je to s trub­ci, tipy, zají­ma­vos­ti ze živo­ta včel jsou uve­de­ny v oran­žo­vých koleč­kách zná­zor­ňu­jí­cí med. Dále infor­ma­ce o divo­ce žijí­cích pří­buz­ných včel jako je sršeň či vosa, jak vypa­dá tzv. vče­lí tanec, co je to sva­teb­ní let a čemu říka­jí vče­la­ři tzv. „čes­no.“ Také recep­ty na gra­no­lu s medem, citrónovo- medo­vou limo­ná­du, peče­ná jabl­ka a mno­ho dal­ších. Včelí rok od jara do zimy, dru­hy medu, jak se vlast­ně med dosta­ne do skle­ni­ce,  co je to varoá­za, jak vypa­dá zim­ní hro­zen ze včel, co je tzv. bio­med, návod, jak zalo­žit let­ní lou­ku a vče­lí zápis­ník, ale také infor­ma­ce o orga­ni­za­ci Svobodný insti­tut pro eko­lo­gic­ký chov včel - proBiene a nako­nec struč­ná cha­rak­te­ris­ti­ka třech auto­rů této uce­le­né kni­hy ze živo­ta těch nej­pil­něj­ších tvo­rů. Nechybí také návod, jak vyro­bit svíč­ky ze vče­lí­ho vosku.

Ukázka z kni­hy:

Zajímavosti ze živo­ta včel:

“ Jedna vče­la za svůj život může vypro­du­ko­vat celou čajo­vou lžič­ku medu.“

„Většina včel v úlu jsou děl­ni­ce. Sotva se vylíh­nou, hned je čeká spous­ta prá­ce: čis­tit buň­ky, krmit lar­vy, sta­vět nové buň­ky, hlí­dat úl a sbí­rat med.“

„Trubec se sice může stát otcem nicmé­ně sám žád­né­ho otce nemá. Trubci se totiž líh­nou z neo­plod­ně­ných vají­ček.“

„Královna je nej­vět­ší vče­la a doží­vá se až pěti let. Včelaři jí také říka­jí mat­ka.“

„Ve vče­lím úlu je útul­né tep­lo jako pod peři­nou. Teplota zde může dosa­ho­vat až 35 C.“

„Sociální žalu­dek“ se vzta­hu­je na vče­lí spo­le­čen­ství jako celek. Vzhledem k tomu, že trub­ci sami nedo­ve­dou sát nek­tar, jsou odká­za­ní na své včel­stvo, aby se o ně posta­ra­lo. Stravují se ze spo­leč­né­ho žalud­ku, při­čemž se také rádi sami obslou­ží u ote­vře­ných medo­vých buněk v plás­tech.“

Už odma­lič­ka mě fas­ci­no­va­ly vče­ly. Vyrůstala jsem na malé ves­ni­ci na jejím kon­ci u ryb­ní­ka, kde byla vel­ká lou­ka a vždyc­ky na jaře byla plná pam­pe­li­šek, tudíž i vče­li­ček. Každé jaro se pro­mě­ni­la v krás­ný „žlu­tý kobe­rec“ a těch vče­li­ček, co na nich pole­to­va­lo. Prostě nád­he­ra. Kniha se mě roz­hod­ně moc líbi­la. Zaujalo mě její obsa­ho­vé zamě­ře­ní, kte­ré zaujme dospě­lé i dět­ské čte­ná­ře.

Na 71 stra­nách se vyčer­pá­va­jí­cím způ­so­bem dozví­te vše ze živo­ta včel a bude­te nad­še­ní, co vše vče­ly od jara do zimy vlast­ně stih­nou. Knihu jsem pře­čet­la jed­ním dechem a bylo mě moc líto, že už kon­čí. Doporučila bych jí všem milov­ní­kům včel, těm malých, ale i vel­kým. Rozhodně by nemě­la chy­bět v žád­né kni­hov­nič­ce kaž­dé rodi­ny. Je vel­mi pouč­ná a čti­vá. Velice si cením toho, že je tak pře­hled­ná, čle­ně­ná do odstav­ců. Líbí se mě, že jsou zde uve­de­ny zají­ma­vos­ti v oran­žo­vém koleč­ku, kte­ré optic­ky při­po­mí­na­jí med a také recep­ty na růz­né dob­ro­ty s medem.

Udělejte si dob­ro­druž­nou výpra­vu do vče­lí­ho spo­le­čen­ství v prů­bě­hu celé­ho roku a bude­te fas­ci­no­va­ní, co vše za ten rok vče­ly zvlád­nou, než se ulo­ží k zim­ní­mu spán­ku. Ne nadar­mo se říká, že „jsi pil­ný jako vče­lič­ka. “

Nejvíce mě zau­ja­la kapi­to­la o tom, že vče­ly jsou vlast­ně sta­ré jako dino­sau­ři. Létají po svě­tě už mno­ho mili­ó­nů let. Na oso­bu v České repub­li­ce při­pa­dá 0,7 kg medu roč­ně. V Německu je to více než kilo­gram.

Autoři:

David Gerstmeier

Včely jsou Davidovy blíz­ké kama­rád­ky už od dob jeho dět­ství. Už jako malý kluk se roz­ho­dl, že se sta­ne vče­la­řem, svo­je prv­ní včel­stvo si přál ke dva­nác­tým naro­ze­ni­nám. Od té doby si David svůj život bez včel už ani nedo­ve­de před­sta­vit.

Stal se vče­la­řem a na dva roky odces­to­val do Afriky. Tam pod­po­ro­val jeden vče­lí pro­jekt a sezná­mil se s afric­ký­mi vče­la­mi. Po návra­tu do Německa se vyu­čil zahrad­ní­kem a stal se vče­lař­ským mis­trem.

Ani to mu však nesta­či­lo, vče­ly mu jed­no­du­še při­rost­ly k srd­ci. Proto se je neú­nav­ně sna­ží stu­do­vat a uka­zo­vat lidem, co mohou udě­lat pro to, aby se vče­lám daři­lo.

Tobias Miltenberger

Po stu­diu v Jižní Americe začal Tobias pra­co­vat se vče­la­mi a od té doby ho to už nepus­ti­lo.

V prů­bě­hu stu­dia země­děl­ství se věno­val žíža­lám a vče­lám, kte­ré pova­žu­je za důle­ži­tá stvo­ře­ní. Jeho blíz­ké toto zamě­ře­ní poměr­ně zasko­či­lo. Tobias si z toho však nic nedě­lal.

Jeho zájem o vče­ly postup­ně vzros­tl nato­lik, že prá­vě vče­lám se roz­ho­dl věno­vat i nadá­le. A díky tomu jim může i pomá­hat. Čím více toho o nich ví, tím lépe je také může chrá­nit.

Hannah Götteová

Už jako malé děv­čát­ko ze vše­ho nej­ra­dě­ji trá­vi­lo svůj vol­ný čas ven­ku v pří­ro­dě. Dlouhé hodi­ny se jen tak tou­la­la lesem, hrá­la si u poto­ka nebo se pro­há­ně­la na koň­ském hřbe­tu po zele­ných lánech.

Hannah se jed­no­ho dne uči­tel­kou a ráda by okouz­lu­jí­cí svět pří­ro­dy včet­ně zví­řat uká­za­la také dětem.

Autor: David Gerstmeier, Tobias Miltenberger, Hannah Götteová

Přeložila: Barbora Špundová

Počet stran: 71

Vydáno: 2020, Nakladatelství KAZDA, Brno

Vazba kni­hy: váza­ná s lami­no­va­ným pota­hem

ISBN: 978-80-88316-50-3