Jednotka příliš rychléno nasazení - Hot Fuzz

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Někdo tvr­dí, že to byla paro­die, někdo říká, že v žád­ném pří­pa­dě nešlo o paro­dii, ale kome­dii a někdo hlá­sá, že Soumrak mrtvých byl kla­sic­ký zom­bie film oko­ře­ně­ný čer­ným humo­rem. Je v pod­sta­tě jed­no, do kte­ré­ho žán­ru nako­nec pat­ří, hlav­ně, že je zábav­ný a to dost své­ráz­ným způ­so­bem.A stej­ný tým, kte­rý pra­co­val na Soumraku mrtvých v roce 2004 se o tři roky poz­dě­ji vrhl zno­vu do prá­ce a my tak máme šan­ci zajít do kina na Hot Fuzz nebo-li Jednotku pří­liš rych­lé­ho nasa­ze­ní. Zatímco v před­cho­zím fil­mu někdo pořád­ně tahal za fusek­li živé nemrt­vé, ten­to­krát dosta­ne co pro­to akč­ní žánr.

Opět může­me dis­ku­to­vat jest­li je Hot Fuzz akč­ní kome­die nebo pří­mo paro­die, ale jed­no si ujas­ně­me hned, pokud jde o dru­hý zmi­ňo­va­ný žánr, tak urči­tě ne ve sty­lu Žhavých výstře­lů nebo Bláznivých střel. Jednotka pří­liš rych­lé­ho nasa­ze­ní vtip­ná je, „hláš­ku­je“ se tu v kaž­dé minu­tě, ale „hlo­dy“ typu: „Můžu tě pozvat na skle­nič­ku?“ „Ne, díky já sklo nerad.“ tu neu­sly­ší­te. Hlavním zdro­jem humo­ru jsou dost bizard­ní cha­rak­te­ry, slov­ní humor (extra­tvrďác­ké poznám­ky tu pro­ná­še­jí lidé, kte­ré bys­te si s Willem Smithem nebo Brucem Willisem těž­ko spletli) a také to, že je Hot Fuzz dost úchyl­ný.

Jak úchyl­ný? V prv­ní řadě je Jednotka pří­liš rych­lé­ho nasa­ze­ní dost bru­tál­ní. Useknuté hla­vy, zahrad­nic­ké nůž­ky v krku nebo půl těla roz­mač­ka­né­ho pada­jí­cí čás­tí věže tu jsou doce­la běž­né. Někdy to ani není moc čer­no­hu­mor­né, ale spíš jen bru­tál­ní. Nechápejte mě špat­ně, nebe­ru tu jako zápor, ale spíš mě to pře­kva­pi­lo, pro­to­že tako­vé­ho nási­lí se bojí i kdeja­ký ame­ric­ký akč­ní bloc­kbus­ter.

Mnohem ulít­lej­ší jsou ovšem posta­vy, kte­ré ve fil­mu vystu­pu­jí. Hlavním hrdi­nou je ser­žant Nicholas Angel (Simon Pegg), kte­rý pra­cu­je v Londýně jako poli­cis­ta a svou prá­ci oprav­du milu­je, má našpr­ta­né pří­ruč­ky, zákon je pro něj nade vše, je skvě­lý v prá­ci se zbra­ně­mi i boji bez nich. Ideální poli­cis­ta. Až moc, ale­spoň pro jeho nad­ří­ze­né, kte­ří nemo­hou pře­nést přes srd­ce, že jeho Nicholas v cen­t­ru vše­ho dění a roz­hod­nou se ho poslat do malé klid­né ves­ni­ce Sandfordu. Tam je zdán­li­vě nej­vět­ším pro­blé­mem umě­lec vystu­pu­jí­cí jako „živá socha“. Jenže jen na prv­ní pohled. V měs­teč­ku zalid­ně­ném buran­ský­mi oby­va­te­li není něco v pořád­ku a vytr­va­lý poli­cis­ta hod­lá zjis­tit, co tu nehra­je. Jedinou pomo­cí je mu fil­my posed­lý syn zdej­ší­ho veli­te­le poli­cie Danny (Nick Frost), kte­rý tou­ží po pořád­né akci.

Dočká se jí a nejen on, ale i pub­li­kum. Na honič­kách, pře­střel­kách a rvač­kách si dal reži­sér Edgar Wright zále­žet a Hot Fuzz si neza­dá s áčko­vý­mi akč­ňár­na­mi. Ale ani v tom­to ohle­du nejde o stan­dard­ní podí­va­nou. Hlavně pro­to, že duo ústřed­ních cha­rak­te­rů nesto­jí pro­ti kla­sic­kým zápo­rá­kům jako je dro­go­vý král nebo fana­tic­ký mani­ak, ale pro­ti sku­pi­ně ves­ni­ča­nů. A ti, i když se to zpo­čát­ku zdá, nespo­lé­ha­jí jen na vidle a srpy, ale bez pro­blé­mů řeší pro­blémy bro­kov­ni­cí nebo kulo­me­tem. A v jakém jiném fil­mu nara­zí­te na sta­řen­ku, kte­rá jede na kole bez drže­ní, v kaž­dé ruce drží pis­to­li a stří­lí hla­va nehla­va.

Rozjezd je ale doce­la poma­lý, po počá­teč­ním před­sta­ve­ní Nicholase se dosta­ne­te do Sandfordu a Hot Fuzz rych­le ube­re na tem­pu a spí­še se sou­střed­ní na humor. Hlavně na ten, kte­rý pra­me­ní z toho, že se vel­ko­měst­ský pol­da dostá­vá mezi kole­gy, pro něž je nej­vět­ším vzru­še­ním to, že utek­la labuť.

Je to upřím­ně troš­ku zdlou­ha­vé, ale díky tomu, že vtíp­ky zby­teč­ně nepře­há­ní a nejsou trap­né, se prav­dě­po­dob­ně nudit nebu­de­te. Postupem času se ale na scé­ně obje­ví mas­ko­va­ný vrah a začí­ná při­tu­ho­vat. Výbuchy, honič­ky, pře­střel­ky, přes­ně na to se může­te těšit. Ale ani u nich nebu­de všech­no brá­no smr­tel­ně váž­ně, účel­ně pře­hna­né tvrďác­ké výra­zy a uta­ho­vá­ní si z drs­ných hlá­šek, kte­ré akč­ní hrdi­no­vé pro­ná­še­jí vás roze­smě­jí i ve chví­lích, kdy na plát­ně sviští kul­ky.

Ale musím při­znat, že jsem přes­to čekal, že Jednotka pří­liš rych­lé­ho nasa­ze­ní bude zábav­něj­ší. Nemyslím tím to, že by neu­stá­le měl někdo padat na „hubu“ nebo dostá­vat rány do roz­kro­ku, ale pár gagů a nará­žek navíc by neuško­di­lo. Ale Hot Fuzz je nato­lik bizard­ní, že i tak si sta­tus kul­tov­ní­ho fil­mu zaslou­ží. Něco tak praš­tě­né­ho se odvá­ží nato­čit jen málo­kdo. Naštěstí Edgar Wright tu odva­hu měl.

Recenze sepsá­na: 10. červ­na 2007

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře