Voskovec se narodil jako Jiří Wachsmann v Sázavě v Čechách, dnešní České republice. Byl synem Jiřiny (Pinkasové) a Václava Wachsmannových. Jeho prastrýcem byl Bedřich Wachsmann a bratrancem Alois Wachsman, oba malíři a architekti, strýcem pak rakouský malíř Julius Wachsmann (1866-1936). Do USA emigroval v roce 1939 a znovu v roce 1948 s nástupem nacionálně socialistického, respektive stalinistického režimu v Československu.
Školu navštěvoval v Praze a ve francouzském Dijonu. V roce 1927 se spolu s Werichem stal členem Osvobozeného divadla, které o dva roky dříve založili členové avantgardní skupiny Devětsil Jiří Frejka a Jindřich Honzl. Po neshodách, které vedly Frejku k odchodu ze skupiny v roce 1927, požádal Honzl o vstup do divadla Voskovce a Wericha, dvaadvacetileté studenty práv, kteří v témže roce vyvolali senzaci svou Vest Pocket Revue. Když Honzl, který jejich inscenace režíroval, v roce 1929 odešel, Voskovec a Werich převzali kontrolu nad divadlem, změnili jeho název na Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha a převzali veškerou odpovědnost za režii, psaní, libreta a další umělecká rozhodnutí. Osvobozené se stalo centrem české klauniády, reakcí na soudobé politické a společenské problémy. Jejich představení měla zpočátku za primární cíl vyvolávat smích prostřednictvím fantazie, ale s měnící se politickou situací v Německu se jejich tvorba stávala stále více antifašistickou, což vedlo k uzavření Osvobozeného divadla po Mnichovské dohodě v roce 1938. Voskovec i Werich počátkem roku 1939 uprchli do Spojených států. Po zbytek života žil Voskovec převážně ve Spojených státech, přerušený pouze krátkými pobyty v Československu v roce 1948 a ve Francii v letech 1948-1950. Až do poloviny čtyřicátých let Voskovec pracoval a psal převážně s Janem Werichem, ale po Werichově návratu do socialistického Československa se setkali už jen několikrát. Po návratu do Spojených států v roce 1950 byl Voskovec jedenáct měsíců zadržován na Ellis Islandu pro údajné sympatie ke komunismu.
Přestože Voskovec žil ve třech zemích a jeho babička z matčiny strany byla Francouzka, vždy tvrdil, že „jsem rodilý Čech“. V roce 1955 získal americké občanství. V důsledku své naturalizace je někdy označován jako „George Voskovec“.
Voskovec hrál v 72 filmech. Pouze prvních pět z nich bylo českých, ostatní byly americké nebo britské. Jeho nejslavnější americkou filmovou rolí byla postava jedenáctého porotce ve filmu 12 rozhněvaných mužů (1957), v níž byla jeho role evropského přistěhovalce do USA stěžejní. Mezi jeho další slavné filmy patří Špion, který přišel z chladu (1965) a Bostonský škrtič (1968), kde ztvárnil proslulého senzibila Petera Hurkose. Jeho posledním filmem byl Barbarosa (1982) s Williem Nelsonem a Garym Buseym. V roce 1975 vydal česky mluvenou LP desku „Relativně vzato“, kde se zamýšlí nad svým životem a světem vůbec. Poznámku na obalu k tomuto LP napsal další významný český emigrant, spisovatel Josef Škvorecký. Voskovec se objevil také v televizním filmu Narození z roku 1978 a ve filmu Někde v čase z roku 1980 s Christopherem Reevem a Jane Seymourovou v hlavních rolích. V roce 1981 hrál Voskovec Fritze Brennera v seriálu televize NBC Nero Wolfe s Williamem Conradem v roli Nera Wolfa. Voskovec hrál také na Broadwayi v roce 1961 spolu s Halem Holbrookem ve hře Znáte Mléčnou dráhu německého dramatika Karla Wittlingera. V roce 1964 se Voskovec objevil v jedné z epizod seriálu Uprchlík.
Foto: Lasy | Wikimedia Commons | CC BY-SA 3.0
Nejnovější komentáře