Kiršův Milionový email

O Davidu Kiršovi jsem se mož­ná už někdy zmi­ňo­val. Ačkoli mám o jeho oso­bě stá­le někte­ré pochyb­nos­ti, jeho kníž­ka Milionový email mne mile pře­kva­pi­la. Je fakt, že si mohl odpus­tit to „razít­ko“ na obál­ce s infor­ma­cí, že kni­ha je ově­ře­na „1000+ pod­ni­ka­te­li u nás“ a vůbec design hurásty­lu.

Na dru­hou stra­nu Kirš upo­zor­ňu­je na mno­hé nešva­ry dneš­ní­ho inter­ne­to­vé­ho pro­de­je a z kni­hy samot­né jsem si udě­lal dost pozná­mek. Nemá ani sto stran, dá se pře­číst za večer a pokud bude chtít člo­věk uplat­ňo­vat její postu­py, pak se k ní bude asi ješ­tě něko­li­krát vra­cet.

Věc, na kte­rou neu­po­zor­ňu­je jen David Kirš, ale napří­klad i Ivo Toman či Pavel Fara – ten posled­ně jme­no­va­ný v eboo­ku sta­ži­tel­ném zdar­ma z jeho strá­nek – je fakt, vět­ši­na dneš­ních inter­ne­to­vých pro­dej­ců dává na prv­ní mís­to pro­dej a pak až jakou­ko­li při­da­nou hod­no­tu či obsah.

Na vlast­ních strán­kách těch­to pánů (krom Ivo Tomana) mi ale vadí jed­na věc. Jakmile je ote­vře­te, roz­je­de se něja­ké úžas­né video o úspě­chu a nemá­te ani čas se zori­en­to­vat. Stránky jsou sice navr­že­né jed­no­du­še, ale všech­ny prak­tic­ky stej­ně a téměř všu­de po vás chtě­jí oka­mži­tě mail, aby vám moh­li něco poslat. Pokud se tomu chce zví­da­vý jedi­nec vyhnout, není nic jed­no­duš­ší­ho než si najít spous­tu videí na you­tu­be.

Ale zpět ke kni­ze. Najdete v ní to, co mož­ná najde­te ve spous­tě dal­ších knih o správ­ném fun­go­vá­ní fir­my a jejím vede­ní (nepo­sou­dím, neče­tl jsem jich zase tolik) ale adap­to­va­né na čes­kou infor­mač­ní scé­nu. Kirš kla­de na začát­ku tu otázku,kterou by si měl polo­žit kaž­dý pod­ni­ka­tel u fir­my, u oslo­ve­ní kli­en­ta, u vytvá­ře­ní strán­ky: Proč to dělám? Co od toho čekám? Co chci, aby tady návštěv­ník udělal…to zna­me­ná u vše­ho vědět účel. Akce bez vize je totiž ješ­tě mno­hem hor­ší než vize bez akce. To dru­hé cel­kem niko­mu neu­blí­ží, ale není to k niče­mu. Akce bez vize je jako ledo­bo­rec, kte­rý neví, kam pat­ří, kdy pře­stat a koho mezi­tím seme­le.

Pokud najde odpo­vě­di na tyhle otáz­ky, dal­ší věc už je kon­krét­ní postup. A ten se už dá najít.

Univerzální zása­dou je budo­vat se zákaz­ní­kem vztah. Ne mu hned­ka něco cpát, aniž by o nás coko­li věděl. Stránka, kte­rá hned­ka nabí­zí úžas­né peně­žen­ky ve sle­vě má na moni­to­ru život­nost pár vte­řin.

V momen­tě, kdy pro­dej­ce nabíd­ne i MIMO pro­dej kva­lit­ní obsah – prů­běž­né rady, novin­ky, kva­lit­ní infor­ma­ce – člo­věk si rád při­pla­tí za něco dal­ší­ho. A stej­ně tak, pokud si ově­ří, že tohle fun­gu­je a že pro­dej­ce na něj nekou­ká jen jako na ovci, ale jako na part­ne­ra, rád při­po­jí email kvů­li news­let­te­ru a dal­ší for­mě mai­lo­vé komu­ni­ka­ce.

Připomíná mi to tro­chu onen trend pří­jem­né­ho obchod­ní­ho cho­vá­ní ze sta­rých čes­kých fil­mů a seri­á­lů – Bylo nás pět, Panoptikum měs­ta praž­ské­ho a podob­ných. Tam zajít k obchod­ní­ko­vi byl koli­krát pří­mo umě­lec­ký záži­tek, i když jste si nako­nec odnes­li jen zápal­ky za něko­lik halé­řů.

Čeští pod­ni­ka­te­lé mají všech­ny dostup­né nástro­je k dis­po­zi­ci. Ovšem pod­le Kirše (a v tomhle s ním sou­hla­sím) je pros­tě jen neu­mí správ­ně pou­ží­vat a výsled­ky pak vidí­me kolem sebe.

Americký eko­nom Milton Friedman kdy­si pro­hlá­sil, že jen vlá­da dove­de vzít do ruky nej­kva­lit­něj­ší papír a nej­kva­lit­něj­ší inkoust a jejich kom­bi­na­cí vytvo­řit něco, co je abso­lut­ně bez­cen­né. Někteří obchod­ní­ci ji ale rych­le dohá­ní a pak jsou z toho poš­tov­ní schrán­ky plné letáč­ků, kte­ré se hodí tak ako­rát na pod­pal v krbu nebo vystlá­ní kle­ce s křeč­kem.

Základ: pří­ruč­ka mai­lo­vé­ho mar­ke­tingu

Navíc:

• struč­ná, jas­ná, pře­hled­ná
• upo­zor­ně­ní na mno­ho chyb, kte­rý­mi se stá­le vyzna­ču­je vel­ké množ­ství tuzem­ských webů a obcho­dů
• jas­né instruk­ce, jak se vyhnout chy­bám, kte­ré děla­jí ostat­ní
• nena­bi­zí zlep­še­ní přes noc, ale dlou­ho­do­bou stra­te­gii

Blog auto­ra: http://umenivyberu.cz