Klan létajících dýk - House of Flying Daggers

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

dyž před někte­rý­mi lid­mi pro­hlá­sí­te, že to, na co se bude­te dívat je asij­ský film, začnou ohr­no­vat nos, že nejsou zvě­da­ví na neu­stá­le mlá­ce­ní lidí přes kebu­li. Jenže titu­ly jako Tygr a drak nebo Hrdina doká­za­ly, že i když mají sil­ný akč­ní nádech, jejich doko­na­lé vizu­ál­ní ztvár­ně­ní a zají­ma­vý pří­běh mohou zaujmout i paci­fis­ty. Tak abych to zkrá­til (ať žije Válka Roseových), pokud jste milov­ní­ky bojo­vých umě­ní, tak to vás samo­zřej­mě Klan léta­jí­cích dýk nemů­že minout, ale jestli­že máte radě­ji komor­ní dra­ma­ta se sil­ným pří­běh, tak ani v tom­to pří­pa­dě bych vás neod­ká­zal jinam.Neujdu tomu, abych se něko­li­krát nezmí­nil o Hrdinovi. Klan léta­jí­cích dýk je od stej­né­ho reži­sé­ra (Yimou Zhang), tak­že je to vcel­ku logic­ké. Ale pře­kva­pi­vě, tyto dva pro­jek­ty si nejsou až tak podob­né. Respektive podob­né jsou, ale ne až tak, jak by se dalo oče­ká­vat. Zatímco Hrdina měl sice zají­ma­vý, ale sil­něj­ší city postrá­da­jí­cí děj (samo­zřej­mě až na jed­nu mile­nec­kou dvo­ji­ci), Klan léta­jí­cích dýk je v pod­sta­tě roman­cí v akč­ním kabá­tě. Určité roz­dí­ly jsou i v obra­zo­vém poje­tí. Druhý jme­no­va­ný pro­jekt totiž není tak strikt­ně barev­ně roz­dě­le­ný. Tedy, kaž­dá kapi­to­la nemá svou vlast­ní bar­vu, jak tomu bylo v Zhangově před­cho­zím díle. Tím jsem ale nechtěl říct, že by neby­lo na co kou­kat. Vlastně téměř kaž­dá scé­na při­po­mí­ná obraz malíř­ské­ho mis­tra. Boj v bam­bu­so­vém lese, finál­ní střet na zasně­že­né lou­ce, kaž­dý moment má vel­mi atrak­tiv­ní a umě­lec­ky doko­na­le zvlád­nu­té ztvár­ně­ní. To ale slou­ží k tomu, aby pomá­ha­lo nastí­nit emo­ce hlav­ních hrdi­nů a ne k tomu, aby zce­la potla­či­lo do poza­dí děj (to se u mno­ha fil­mů stá­vá). Ten je plný roman­ti­ky a citů, ale roz­hod­ně nejde o kla­sic­ké „dojá­ky“, kte­rých už má stej­ně vět­ši­na z nás plné zuby.

Ústředními cha­rak­te­ry jsou tři lidé. Dva důstoj­ní­ci císař­ské armá­dy Leo (Andy Lau) a Jin (Takeshi Kaneshiro), kte­ří se sna­ží chy­tit nové­ho vůd­ce jed­né z mno­ha sku­pin rebe­lů nazva­né Klan léta­jí­cích dýk. Trojici uza­ví­rá sle­pá taneč­ni­ce Mei (Zhang Ziyi). Jejím sle­do­vá­ním je pově­řen Jin, pro­to­že se zdá, že by moh­la být se zmí­ně­nou sku­pi­nou spo­je­na. Jenže, Jin i Mei jsou mla­dí krás­ní lidé. Netrvá dlou­ho a začí­ná se mezi nimi něco dít. Jenže vůbec není jis­té, zda nejde o sou­část plá­nu. Každý z nich má své instruk­ce a roz­ka­zy. A to jejich vztah kom­pli­ku­je.

Děj roz­hod­ně není narý­so­ván tak, že bys­te za pět minut vědě­li, jak to skon­čí. Díky scé­náris­tic­kým smyčkám je pro nás při­pra­ve­no pár pře­kva­pe­ní. Hlavní posta­vy jsou pro nás nastí­ně­ny mož­ná troš­ku jinak, než bychom čeka­li (roz­hod­ně si nemys­le­te, že ústřed­ní hrdi­na mrk­ne na ústřed­ní hrdin­ku a už obdi­vu­je­te jejich doko­na­lá těla). Mentalita Asiatů je mír­ně odliš­ná a je to vidět i na fil­mu. Jsou o něco uza­vře­něj­ší, nedá­va­jí své poci­ty tak naje­vo. Přesto jsou více než oči­vid­né, pro­to­že herec­ký troj­lís­tek byl vybrán na výbor­nou. Nejen, že mají vel­ký talent, ale Takeshi Kaneshrio a Zhang Ziyi urči­tě zajmou i svým obrov­ským cha­risma­tem a fyzic­kým vzhle­dem (pro nás navíc ješ­tě umoc­ně­nou dáv­kou exo­ti­ky).

Stále jsem toho ale moc neřekl o akci. Choreografie bojo­vých scén je pre­ciz­ní a obra­zo­vě uni­kát­ní. Možná není tak dechbe­rou­cí jako v Hrdinovi (lépe řeče­no není tak monu­men­tál­ní), ale má své kouz­lo. Ještě zmín­ku o hud­bě. Uslyšíte jen něko­lik málo nástro­jů, ale pro­to­že se jich uja­li sku­teč­ní mistři, tak z nich vylou­dí tako­vé tóny, že se z muzi­ky stá­vá laho­da pro uši.

Hledat zápo­ry na tom­to fil­mu je zapr­vé těž­ké a za dru­hé se mi do toho ani nechce. Na prví pohled oči­vid­né nejsou, tak­že není důvod sna­žit se je najít za kaž­dou cenu. Silný pří­běh, úchvat­né vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní, vyni­ka­jí­cí hud­ba a skvě­lé herec­ké výko­ny. A to jde v pod­sta­tě o akč­ní film. I když bych spí­še řekl, roman­tic­ký pří­běh a akč­ním náde­chem.