Kmotr

Don Corleone a osu­dy jeho rodi­ny v kniž­ní podo­bě. Mafiánská kla­si­ka od Maria Puza, kte­rou bys­te měli znát.

Kniha pojed­ná­vá o mafi­án­ském kla­nu Corleonových, kte­ří, ač půvo­dem ze Sicílie, zapus­ti­li hlu­bo­ké koře­ny v New Yorku. Hlavou rodi­ny je star­ší a zku­še­ný mafi­án Vittorio (Vito) Corleone, pře­zdí­va­ný pad­ri­no, nebo­li kmo­tr, a ucti­vě oslo­vo­va­ný Don Corleone. Svého času začí­nal od nuly jako chudý při­stě­ho­va­lec a ke vše­mu se pro­pra­co­val vlast­ním úsi­lím či s pomo­cí něko­li­ka podob­ně smýš­le­jí­cích a kona­jí­cích přá­tel. Slíbil si, že jeho rodi­na nikdy nebu­de poci­ťo­vat mate­ri­ál­ní nedo­sta­tek, a to se mu daří plnit.

Mezi jiný­mi rodi­na­mi (fami­g­li­e­mi) se těší pověs­ti roz­váž­né­ho a moud­ré­ho člo­vě­ka, spo­leh­li­vé­ho obchod­ní­ho part­ne­ra a nebez­peč­né­ho pro­tiv­ní­ka. Celá struk­tu­ra ital­ské­ho newy­orkské­ho pod­svě­tí sto­jí na prin­ci­pu rov­no­váhy sil. Avšak časy se mění a na scé­ně se postup­ně obje­vu­jí noví, mla­dí a cti­žá­dosti­ví „pod­ni­ka­te­lé“, jež neu­zná­va­jí nepsa­ná pra­vi­dla sta­ré gar­dy.

Donu je nabíd­nu­ta spo­lu­prá­ce v novém, rapid­ně se roz­ví­je­jí­cím, odvět­ví obcho­du s dro­ga­mi. Jenomže ten má pev­né zása­dy, dro­gy jsou špí­na a smrt. Jeho finanč­ní toky prou­dí z her­ní­ho prů­mys­lu, o tako­vé novo­ty nesto­jí. Horké hla­vy se roz­hod­nou odstra­nit těž­ko­pád­né­ho Dona, avšak sta­rý pán má tuhý koří­nek a drze pro­ve­de­ný aten­tát pře­ži­je. Je ovšem těž­ce zra­něn, a není scho­pen nadá­le řídit rodin­ný pod­nik.

Jeho star­ší syn Santino se uká­že jako zbrk­lý a neo­pa­tr­ný hazar­dér, pro­střed­ní Fredy je zase neroz­hod­ný a poně­kud zba­bě­lý, a tak pad­ne tíha vede­ní kla­nu na rame­na nejmlad­ší­ho syna Michaela. Ironií osu­du od začát­ku nechtěl mít s rodin­ným pod­ni­kem nic spo­leč­né­ho. Jako jedi­ný své­ho času naru­ko­val do armá­dy, což jeho rodi­na nedo­ká­za­la pocho­pit, vrá­til se jako váže­ný vete­rán a cti­hod­ný občan, jenž se roz­ho­dl vzít si za ženu Američanku, a niko­li Italku, jak je v rodi­ně tra­di­cí. Mladý a moder­ně smýš­le­jí­cí muž se vli­vem situ­a­ce začne měnit, aby nako­nec zjis­til, že se stá­vá tím, kým nikdy nechtěl být.

Kniha je zají­ma­vá pře­de­vším vel­mi rea­lis­tic­kým zná­zor­ně­ním pro­stře­dí ital­ské mafie. Žádné taj­nos­ti, scho­vá­vá­ní se v tem­ných rozích, zved­nu­té lím­ce plášťů a do čela nara­že­né klo­bou­ky. Jsou to oby­čej­ní lidé, kte­ří žijí jiným způ­so­bem než vět­ši­na z nás. Nevnímáte, že jde o zlo­čin­ce, ale nao­pak chá­pe­te jejich moti­va­ci, dokon­ce s mno­ha posta­va­mi sym­pa­ti­zu­je­te. Mrzí vás, když se někdo ode­be­re na věč­nost. Vzápětí si ale kla­de­te otáz­ku, proč vlast­ně? Kolik cizích osu­dů má na svě­do­mí tako­vá oso­ba? Proč ji lito­vat? Protože díky auto­ro­vi jí může­te nahléd­nout do nit­ra. Odpustit mož­ná ne, ale pocho­pit důvo­dy koná­ní - čas­to ano.

Kmotr Maria Puza zaslou­že­ně pat­ří mezi kla­si­ku, kte­rá se sta­la pojmem. Musíte uznat, že ovliv­ni­la vše­o­bec­né vní­má­ní mafie. Ať už na nás mlu­ví jako inspi­ra­ce někte­rých fil­mů, knih či tře­ba her. Výrazy jako Don, cosa nos­t­ra, fami­g­lia, con­si­g­lie­re, pad­ri­no aj. zná vět­ši­na z nás a trou­fám si tvr­dit, že se o to význam­ně zaslou­žil prá­vě Kmotr.

Puzo se na úspěch své­ho díla sna­žil navá­zat dal­ší­mi romá­ny z mafi­án­ské­ho pro­stře­dí - Sicilián, Omerta, Poslední kmo­tr, nicmé­ně to se mu nepo­da­ři­lo.

Knihu jed­no­znač­ně dopo­ru­ču­ji a jen dou­fám, že i vás, čte­ná­ře, zaujme stej­ně jako mne.

Mario Puzo (KMOTR)
Z ang­lic­ké­ho ori­gi­ná­lu The Godfather vyda­né­ho nakla­da­tel­stvím Heinemann v Londýně roku 1969, pře­lo­žil Tomáš Korbař.
Vydala Euromedia Group k.s. Knižní klub v Praze v roce 2003.
Počet stran 392

 Mario Puzo (1920 - 1999) se naro­dil v Hell´s Kitchen v chudé West Side na Manhattanu. Když Spojené stá­ty vstou­pi­ly do dru­hé svě­to­vé vál­ky, naru­ko­val. Po návra­tu z fron­ty stu­do­val nej­pr­ve soci­o­lo­gii a s pří­cho­dem na Kolumbijskou uni­ver­zi­tu svůj záběr roz­ší­řil o lite­ra­tu­ru. Po mno­ha letech v diplo­ma­tic­kých služ­bách se začal věno­vat psa­ní. Jeho prv­ní dva romá­ny Temná aré­na z roku 1955 a Šťastný pout­ník, kte­rý vyšel o deset let poz­dě­ji, při­ja­la kri­ti­ka vlíd­ně, ale autor jimi slá­vu ani pení­ze nezís­kal.

Po třech letech prá­ce na dal­ší kni­ze Kmotr se Puzo v čer­ven­ci 1968 oci­tl před nut­nos­tí dílo dopsat dostal se totiž do finanč­ní nou­ze. Když román nako­nec vyšel a doslo­va přes noc se stal best­selle­rem, zís­kal si tako­vý obdiv, že všich­ni, kte­ří ho čet­li, odmí­ta­li uvě­řit, že autor neměl s mafií nic spo­leč­né­ho.