Královnin gambit (Firebrand) KVIFF 2023 recenze: Alicia Vikander a Jude Law ve vyhroceném královském dramatu

Kateřina Parrová se pokou­ší stát za svým pře­svěd­če­ním tvá­ří v tvář despo­tic­ké­mu man­že­lo­vi Jindřichovi VIII., kte­rý se zba­vil již něko­li­ka před­cho­zích man­že­lek, ve fil­mu Firebrand bra­zil­ské­ho reži­sé­ra Karima Aïnouze, kte­rý po pre­mi­é­ře v sou­tě­ži v Cannes zahá­jil letoš­ní Mezinárodní fil­mo­vý fes­ti­val v Karlových Varech.

Poháněn dvě­ma str­hu­jí­cí­mi ústřed­ní­mi herec­ký­mi výko­ny Alicie Vikanderové v roli Parrové a (zejmé­na) Judea Lawa jako Jindřicha VII. fun­gu­je Ohnivý pra­por nej­lé­pe jako neú­pros­ný por­trét zne­u­ží­va­jí­cí­ho vzta­hu, od něhož se nelze odpou­tat. Přesto vyprá­vě­cí jádro (pod­le scé­ná­ře Henrietty Ashworthové a Jessicy Ashworthové) postrá­dá ohni­vou půso­bi­vost svých hlav­ních před­sta­vi­te­lů.

Firebrand začí­ná s Parrovou jako krá­lov­nou regent­kou, zatím­co Jindřich vede vojen­ské taže­ní ve Francii. Uhýbá před krá­lov­skou gar­dou, aby se setka­la se sta­rou pří­tel­ky­ní a sou­čas­nou nepří­tel­ky­ní řím­sko­ka­to­lic­ké církve Anne Askewovou (Erin Dohertyová), kte­rou vidí, jak pro­sa­zu­je pro­tes­tant­ské myš­len­ky, mezi něž pat­ří i pře­dá­vá­ní Božího slo­va lidu v ang­lič­ti­ně.

Catherinina raná pomoc Askewové, kte­rá bude poz­dě­ji muče­na a upá­le­na na hra­ni­ci jako kacíř­ka, tvo­ří základ kon­flik­tu Ohnivého pra­po­ru. Má něko­lik pří­z­niv­ců, včet­ně prin­cez­ny Alžběty (Junia Rees) a násled­ní­ka trů­nu prin­ce Edwarda (Patrick Buckley), stej­ně jako Edwardových strý­ců Edwarda (Eddie Marsan) a Thomase Seymoura (švi­hák Sam Riley).

Parr má však jed­no­ho klí­čo­vé­ho pro­tiv­ní­ka: intri­kán­ské­ho bis­ku­pa Stephena Gardinera (hro­zi­vý Simon Russell Beale), kte­rý její úle­ty pova­žu­je za hroz­bu pro cír­kev. Zdá se, že Gardiner má také ucho krá­le, kte­rý jinak nepro­je­vu­je žád­nou náklon­nost ani zájem o kato­lic­kou

Firebrand se roz­jíž­dí s pří­cho­dem Jindřicha VIII. a v dob­rém i zlém, Lawovo ztvár­ně­ní ang­lic­ké­ho krá­le s pěnou u úst fil­mu domi­nu­je. Hrbí se v mohut­ném rámu na vře­do­vi­tých nohách, pot mu sté­ká po čele a při kaž­dém dia­lo­gu vypouš­tí sli­ny a půso­bí gro­tesk­ně zastra­šu­jí­cím dojmem.

Law zašel do podob­ných extré­mů už dří­ve - nej­vý­raz­ně­ji asi v důklad­ně nepří­jem­ném Domu Hemingwayovi -, ale tady je sku­teč­ně odpor­ný a Ohnivák fun­gu­je nej­lé­pe jako obraz nesne­si­tel­ně zne­u­ží­va­jí­cí­ho vzta­hu, z něhož se Parrová nemů­že vyma­nit... nebo může?

Osudovou chy­bou Ohnivé par­ty je, že sice věří Parrové, ale nesdí­lí její nad­še­ní pro při­ná­še­ní Božího slo­va lidem. To, do čeho Parrová tak osob­ně inves­to­va­la, kvů­li čemu ris­ko­va­la život, je ome­ze­no na dvě počá­teč­ní scé­ny s Askewem a jinak vyu­ži­to jako vyprá­vě­cí pro­stře­dek k roz­d­mý­chá­ní napě­tí mezi Kateřinou a Jindřichem. Kvůli tomu se sice může­me zto­tož­nit s Parrovým bojem, ale je pro nás těž­ké inves­to­vat do její posta­vy.

Ti, kdo hle­da­jí his­to­ric­kou přes­nost nebo krá­lov­ské dra­ma, budou ochu­ze­ni, ale kvů­li nekom­pro­mis­ní­mu pohle­du na vztah mezi Parrovou a Jindřichem VIII. sto­jí za to film zhléd­nout. Podpořen prvotříd­ní­mi kos­týmy a scé­no­gra­fií a něko­li­ka vyni­ka­jí­cí­mi herec­ký­mi výko­ny včet­ně Lawova děsi­vé­ho Jindřicha VIII. se Firebrand sice jen poma­lu roz­plý­vá, ale přes­to zane­chá­vá sto­pu.

---

---