(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Království Planeta opic se odehrává několik generací v budoucnosti od vlády lidoopa Ceasara. V té době jsou opice na planetě dominantním živočišným druhem a lidé musejí přežívat v úkrytech. Zatímco nový opičí tyran Proximus (Kevin Durand) buduje své království, mladý lidoop Noe (Owen Teague) podniká strastiplnou cestu, během níž se musí vyrovnat s minulostí a učinit náročná rozhodnutí, která budou mít zásadní vliv na budoucnost opic i lidí....
Pierre Boule svou knihu Planeta opic jednou označil za své nejhorší dílo. Přesto se stala předlohou pro populární sci-fi franšízu, kdy je původní Planeta opic z roku 1968 mnohými vnímána jako jeden z nejzásadnějších sci-fi filmů všech dob. Pokračování s názvem Do nitra planety opic je poté sice vlastníkem jednoho z nejvíce nihilistických závěrů v historii žánru, přesto to stačilo na další tři pokračování v letech 1971-1973. Přijata byla ještě o poznání hůře nežli nástupce původního filmu z roku 1970, jakmile ovšem remake Tima Burtona nezvládl nastartovat novou franšízu, právě tři poslední filmy původní pětidílné série do velké míry posloužily jako základ pro reboot této série. V roce 2011 tak skrze Zrození planety opic nadělil režírující Rupert Wyatt chytrý svěží start nové série o inteligentních opicích, skvěle na jeho start poté navázal Matt Reeves, který dvěma pokračováními dopomohl dotvořit jednu z nejpovedenějších filmových trilogií 21. století. Caesarův příběh poté sice minule došel svého konce, rozhodně to ovšem neznamenalo konec této série. Proto se ostatně po 7 letech odkaz Caesara vrací v Království Planeta opic.
Po dvou post-apo filmech v režii Matta Reevese se Království planeta opic vrací k nádechu dobrodružného filmu, kterým i po letech oplývá původní filmová Planeta opic Franklina J. Schaffnera. Mnoha generací po Caesarovi (zhruba 300 let) připomíná svět, který představuje režisér Wes Ball, více právě onu podobu opičího světa známého z roku 1968. Jen tedy ještě pořád ne tolik vyvinutou. Nadále je těžké soudit, zda se budoucí směřování této série pomalu dostane až do roku, kde se odehrává původní film (rok 3978), jisté ovšem je, že je ve větších či menších detailech odkaz původní klasiky ctěn (soundtrack Johna Paesana možná právě proto nepřipomíná Jerryho Goldsmithe náhodou). Především je ovšem ctěn odkaz Caesara.
Caesar se v minulé trilogii snadno stal ikonickým opičákem, vůdcem a protagonistou, právě proto potěší nejen start filmu, který výtečně uzavírá jednu kapitolu rebootu této série a začíná druhou, ale také fakt, že je odkaz Caesara i dekády po jeho období v jistých formách uctíván... i zneužíván! Království Planeta opic velmi rychle prokáže, že nezaostává za vysoce nastavenou laťkou předcházející trilogie. Nejen v rámci vysoké kvality motion capture (blu-ray verze filmu bude mimo jiné obsahovat také verzi filmu, která představí herce bez jejich digitálního „make-upu“), ale také v tom, jak se může snadno jednat o chytrý blockbuster, ve kterém se řeší i náboženství a úvahy na téma toho, zda je možné, aby lidé a opice mohli koexistovat ve společném světě bok po boku.
Jedna scéna filmu evokuje původní Planetu opic až příliš očividně, na rozdíl od ní ovšem ještě nejsou opice tolik vyvinuté. Režisér Wes Ball označil předcházející trilogii s Caesarem za opičí dobu kamennou, svůj film poté za film, který se odehrává v opičí době bronzové. Opice tak pořád preferují život v divočině, lidské vynálezy jsou pro ně jako magické předměty, nějaké udržují naživu legendu o legendárním Caesarovi. Scénář Joshe Friedmana zvládá pracovat s fakty o tom, že opice neovládají abecedu, neznají zatím prostředky na udržování vzpomínek, právě zde ovšem Ballův film do jisté míry šikovně pokládá základy pro potencionální trilogii, na jejímž konci může být opět opičí civilizace o poznání vyvinutější. Jak se ovšem snadno ukáže, spory nemusí čistě probíhat čistě mezi lidmi a opicemi navzájem, ale také v jejich vlastních řadách.
Království Planeta opic bude do jisté míry trpět faktem, že již ani nemůže být takovou revolucí v oblasti motion capture jako právě předchozí trilogie, přesto je v detailech pokrok opět znát a stejně tak i tentokrát digitální opice vypadají jednoduše skvěle. Owen Teague a Kevin Durand kráčí ve stopách Andyho Serkise a Tobyho Kebella, zvládají i přes svou „neviditelnost“ dát do svých postav duši. Proximus Ceasar může zaujmout i proto, že se do jisté míry nejedná o černobílého záporáka (přesto přeci jen zamrzí absence jeho výraznějšího vykreslení), Noe (v originále Noa - Noe je dílo českého překladu) se poté v tomto svém coming-of-age dobrodružství prokáže jako nosný protagonista, který by po vzoru Ceasara mohl v pohodě utáhnout celou novou trilogii. Po vzoru předcházející trilogie se vydaří vybudovat charaktery pár výraznějších opic, kdy například náhrada za orangutana Maurice nemůže být očividnější.
Úvahami nad možnostmi společného soužití lidí a opic se Království planeta opic vrací k motivu Úsvitu planety opic, kdy tak nový film Wese Balla ctí myšlenky předcházející trilogie, nadále důležitý odkaz Caesara a též utvrzuje, že se budoucnost série může spolehnout na rozhodně nečernobílý konflikt. Už první náznaky zvládají evokovat zajímavý svět, kdy kulisy zarostlé země například evokují videoherní sérii Last of Us, stejně tak se ukazuje, že ne všechny opice jsou nutně políbené Caesarovými životními lekcemi a opět to naznačuje potenciál. Království planeta opic dokazuje, že i po zdánlivě uspokojivém ukončení z minula jde o svět s výrazným potenciálem. O svět, který se bude chtít snadno dál prozkoumávat, nadále bude oplývat výrazným potenciálem a který se může v budoucích letech vydat různými směry, jedním zajímavějším nežli druhým. Ať už v nich dojde na mezidruhové křížení, či nikoliv.
Království Planeta opic tak především obstojí jako výtečný start něčeho, co by mohlo do pár let předvést ještě zajímavější věci. A jako rozjezd zvládne sám o sobě film uspokojit, především proto, že i přes otevřená vrátka (pomrkávání k vesmíru je ve filmu podezřele moc) film nekončí žádnou formou cliffhangeru. Jde o film, který uctívá odkaz svých předchůdců, chytře si vyhrává nejen s odkazy, ale do jisté míry s paralelami (postava Williama H. Macyho je tu degradovaná na úlohu podobnou „pičákům“ z Války o planetu opic), navíc se nakonec plnohodnotnou součástí stanou i orlové a jakmile dojde na výtečně vystavěné finále, zvládají u něj fungovat emoce, které film schopně po celou dobu buduje. Hrdinská cesta ústředního hrdiny díky tomu zvládne být v samém závěru uspokojivá.
S orly je do velké míry spojen především oblouk ústředního opičáka Noeho. Noe si tu prochází nějakým charakterním vývojem, jeho příběhová linka zvládá nějak pracovat s překováváním strachu, ztráty a nakonec i objevení vnitřní síly a definitivní dospělostí. O to uspokojivější je vyvrcholení celého příběhu, které sice do velké míry svádí k očekávání dalších filmů, po vzoru předcházející trilogie se ovšem po odchodu z kina rázem snadno vyskytne opětovný pocit toho, že tento film zvládá bez problému fungovat sám o sobě a je nejen výtečným, ale především důstojné nástupce předcházející trilogie s vysoce nastavenou laťkou. Wes Ball si snadno získá diváckou důvěru. Ať už příště dojde na následovníka Války o planetu opic nebo návštěvu nástupce Charltona Hestona. Směrů, kterými se může další vývoj opičí společnosti vydat, je mnoho. A i Freya Allan navíc po seriálovém Zaklínačovi zvládne překvapit tím, jak herecky nosná je a ještě do budoucna může být.
Wes Ball ovládá řemeslo, i díky němu tak Království Planeta opic zvládá nemožné a to důstojně navázat na předchozí trilogii s vysoce nastavenou laťkou. Nový opičí protagonista (Caesar symbolizoval Mojžíše, bude Noe ve výsledku symbolizovat svého jmenovce?) se zvládne rychle projevit jako nosný nástupce ikonického Caesara, opice jsou opět vtahujícím způsobem živé a celé to po vzoru předchozí trilogie nejen výtečně vypadá, ale především ani tentokrát nešetří chytrými myšlenkami, nápady a neomezeným potenciálem do budoucna. Zbytek trilogie se může vydat prakticky jakoukoliv cestou, Království Planeta opic ovšem dokazuje, že jde o svět, který ještě bude stát za to prozkoumávat. A to aniž by se nutně rychle musela realizovat reimaginace původní Planety opic. Jestli totiž Království Planeta opic něco dokazuje, je to fakt, že nové postavy zvládají být minimálně do konce této trilogie dostatečně nosné....
Verdikt: 85%
Nejnovější komentáře