Le Mans ‘66 (Ford v Ferrari) – Recenze – 80%

Název ame­ric­ké­ho fil­mu Le Mans ’66 se vzta­hu­je k vytr­va­lost­ním auto­mo­bi­lo­vým závo­dům pořá­da­ným poblíž fran­couz­ské­ho měs­ta Le Mans, kde v roce 1966 došlo k sou­bo­ji mezi ital­ský­mi vozy Ferrari (favo­ri­ty, kte­ří vyhrá­li něko­lik roč­ní­ků před­tím) a ame­ric­ký­mi auty znač­ky Ford (nováč­ky na tra­ti). Hrdiny fil­mu, nato­če­né­ho pod­le sku­teč­ných udá­los­tí, jsou pro­to nejen zaměst­nan­ci Fordu a jeho maji­tel (Tracy Letts), ale hlav­ně býva­lý závod­ník a kon­struk­tér Carroll Shelby (Matt Damon) a závod­ní šam­pi­on a auto­me­cha­nik Ken Miles (Christian Bale), kte­ří od něj dosta­li za úkol navrh­nout a sesta­vit pro­to­typ závod­ní­ho auta (a posta­vi­li legen­dár­ní Ford GT40).

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Děj fil­mu se sklá­dá ze tří čás­tí. V té úvod­ní jsou před­sta­ve­ni oba hlav­ní hrdi­no­vé i jejich momen­tál­ní život­ní situ­a­ce (Shelby ze zdra­vot­ních důvo­dů nemů­že závo­dit, leč daří se mu jako pro­dej­ci aut, zatím­co Miles je na mizi­ně a hle­dá prá­ci) a záro­veň jsou nazna­če­ny pomě­ry panu­jí­cí v auto­mo­bil­ce Ford i moti­va­ce její­ho šéfa vedou­cí k tomu, že se roz­hod­ne kon­ku­ro­vat Ferrari na závod­ním okru­hu a najme si k tomu prá­vě Shelbyho s Milesem. V dru­hé čás­ti je sesta­vo­ván a prů­běž­ně vylep­šo­ván zmí­ně­ný vůz, zatím­co Shelbyho nad­ří­ze­ní ve Fordu kují pik­le a sna­ží se zasa­dit o to, aby své­hla­vý a nevy­po­či­ta­tel­ný Miles na závo­dech nefi­gu­ro­val (což se jim nepo­da­ří). No a ve tře­tí čás­ti dojde koneč­ně na onen vel­ký, 24 hodin trva­jí­cí závod (a před­tím ješ­tě na něko­lik krat­ších).

Film Le Mans ’66 nato­čil reži­sér James Mangold (Walk the Line, Logan: Wolverine), kte­rý se jej zjev­ně vůbec nesna­žil nato­čit ve sty­lu sním­ku Rivalové (2013, režie Ron Howard), přes­to si však při jeho sle­do­vá­ní nelze na Rivaly nevzpo­me­nout. Přitom těch pojí­tek je rela­tiv­ně málo – navíc ten­to­krát nejde o sou­boj dvou závod­ní­ků (pro­ti Milesovi sto­jí ako­rát něko­lik více­mé­ně ano­nym­ních Italů) a ani se nezá­vo­dí ve for­mu­lích, nýbrž v o něco stan­dard­něj­ších spor­tov­ních auto­mo­bi­lech. Zároveň se James Mangold nesna­ží dělat hut­né rea­lis­tic­ké dra­ma, ale spíš pří­jem­nou oddycho­vou zába­vu, v níž má své mís­to i řada kome­di­ál­ních scén.

Kromě toho James Mangold reží­ru­je leh­kou rukou a nejde mu o na mili­me­tr přes­nou pun­tič­kář­skou pre­ciz­nost, díky čemuž je sní­mek vel­mi odleh­če­ný, obsa­hu­je šir­ší šká­lu emo­cí a kom­bi­nu­je růz­né typy nálad. Na dru­hou stra­nu ale není jako vypra­věč tolik suve­rén­ní a občas mu to zna­tel­ně uje­de (podiv­ně hys­te­ric­ká man­žel­ská hád­ka v jedou­cím autě, zby­teč­né vrše­ní kon­ců…), což ale nezna­me­ná, že by film nedo­ká­zal uko­čí­ro­vat. Svědomitě k sobě váže jed­not­li­vé úrov­ně pří­bě­hu, pocti­vě budu­je posta­vy a jejich cha­rak­te­ry, zku­še­ně kom­bi­nu­je napě­tí i humor a zna­me­ni­tě vede her­ce – Christian Bale podá­vá úžas­ný oso­bi­tý výkon, zas pod­stat­ně jiný než kdy jin­dy, a Matt Damon je sice méně výraz­ný a de fac­to obvyk­lý, leč nemé­ně skvě­lý.

To nej­za­jí­ma­věj­ší na fil­mu Le Mans ’66 je nicmé­ně to, že jde sice o ame­ric­ký vlas­te­nec­ký film o tom, jak to ame­ric­ká auto­mo­bil­ka natře­la kon­ku­ren­ci (resp. jeho vět­ší část tak půso­bí), ale záro­veň kro­mě vítě­zo­slav­né­ho poci­tu divá­ky kon­fron­tu­je i s tíži­vým a hoř­kým poci­tem těž­ké nespra­ve­dl­nos­ti a pod­lé křiv­dy, kte­rý je v závě­ru sil­něj­ší než oče­ká­va­ná radost a vese­lí.

Zároveň do pozi­ce hlav­ních nepřá­tel sta­ví niko­li Italy ani jiné kon­ku­renč­ní jezd­ce (o těch se nic moc nedo­zví­te), ale hlav­ně lidi z vlast­ních řad – nejen mana­že­ry Fordu (kte­ří hrdi­nům hází klac­ky pod nohy, sabo­tu­jí jejich sna­hu a v pod­sta­tě plní role padou­chů, jed­na­jí­cích v oba­vách o repu­ta­ci znač­ky), ale i jejich šéfa (kte­rý si klid­ně krát­ce po začát­ku závo­du odle­tí vrtu­l­ní­kem na luxus­ní veče­ři, za což skli­dí zaslou­že­ný výsměch od maji­te­le Ferrari, pří­tom­né­ho po celou dobu, aby podr­žel svůj tým). Tohle všech­no do fil­mu při­dá­vá neče­ka­nou pod­vrat­nost, díky níž výsle­dek vyzní­vá až pře­kva­pi­vě trp­ce.

Le Mans ’66 navíc není v prv­ní řadě film o závo­dě­ní (byť závod­ní pasá­že v něm tvo­ří tu nej­vět­ší atrak­ci). Je to film o přá­tel­ství dvou mužů, o jejich váš­ni k autům a závo­dě­ní, o jejich snech, osob­ní hrdos­ti a život­ních osu­dech, jež neby­ly vždyc­ky růžo­vé, a kte­ré si díky sil­né­mu důra­zu na posta­vy a bra­vur­ním herec­kým výko­nům uži­jí i ti, jimž moto­ris­tic­ká tema­ti­ka pří­liš nevo­ní.

---

---