Lee Harper: Jako zabít ptáčka

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Asi kaž­dý někdy už sly­šel o Harper Lee. Minimálně vám toto jmé­no musí být pově­do­mé. U mě to neby­lo jinak, Harper Lee a kla­sic­kou ame­ric­kou moder­ní lite­rár­ní tvor­bu mám spo­je­nou prá­vě s tou­to spi­so­va­tel­kou. Její dílo „Jako zabít ptáč­ka“ pat­ří mezi nej­pro­dá­va­něj­ší a nej­pře­lo­mo­věj­ší kni­hy v ději­nách lite­ra­tu­ry. Pojďme se na něj mrk­nout tro­chu blí­že.

„Jako zabít ptáč­ka“ je prá­vě ta kni­ha, kte­rou se Harper tak pro­sla­vi­la a pří­bě­hem v ní oslo­vi­la širo­kou veřej­nost. Nejedná se o žád­nou Zmizelou, Girl onli­ne, nebo osmý díl Harryho Pottera. Toto není thriller, kte­rý vám nedá spát, ani nove­la you­tu­ber­ky stej­ně tak ani pří­běh z kou­zel­nic­ké­ho svě­ta. Ne, toto je novo­do­bá kla­si­ka nad kla­si­ky a je potře­ba si to uvě­do­mit, než se do kni­hy pus­tí­te s něja­ký­mi před­sud­ky či klam­ným oče­ká­vá­ním.

Přestože jsem vědě­la, že se jed­ná o star­ší dílo od ame­ric­ké spi­so­va­tel­ky, tak jsem ale vůbec netu­ši­la, o čem kni­ha je. Anotace sice zní zkrá­ce­ně nějak tak­to: V poklid­ném ame­ric­kém měs­teč­ku Maycomb dojde ke zná­sil­ně­ní deva­te­nác­ti­le­té bílé dív­ky. Z toho­to činu je kři­vě obvi­něn nevin­ný čer­noch. Řešení má na sta­ros­ti advo­kát Atikus Finch, jenž je záro­veň otcem Čipery a Jema – dvou roš­ťác­kých sou­ro­zen­ců. Čipera a Jem jsou sym­pa­tic­ké děti, a tak není divu, že si Harper Lee vybra­la dív­ku Čiperu jakož­to nevin­né, svě­tu moc nezna­lé a nezka­že­né dítě, z jehož pohle­du je nám pří­běh líčen.  Anotace je roz­hod­ně zají­ma­vá a sli­bu­je zábav­né a pou­ta­vé čte­ní. Ale sku­teč­nost je tako­vá, že k pro­blé­mu zná­sil­ně­ní dochá­zí až v dru­hé polo­vi­ně kni­hy.

Ve zbyt­ku pří­bě­hu ale nejsme o nic oši­ze­ni – je nám skvě­lou for­mou před­sta­ven rasis­mus, lid­ské před­sud­ky, sou­sed­ské pomlu­vy a tra­ble, myš­le­ní, šar­vát­ky a hrát­ky dětí, kte­ré se vše­mu ješ­tě učí a pozná­va­jí svět. Svět, kde se boju­je se stra­chem a nená­vis­tí. Nebudu tu do detai­lů roze­pi­so­vat, o čem vlast­ně kni­ha je, pro­to­že ono to zase tak dob­ře nejde. Podle mě je tu všech­no, po čem v kni­ze může­me tou­žit – mla­dá lás­ka, nespra­ved­li­vé jed­ná­ní a řeše­ní soud­ní­ho pro­ce­su, dis­kri­mi­na­ce, dospí­va­ní mla­dých dětí, zod­po­věd­nost, zlo­bi­vé děti, vraž­dy (respek­ti­ve smrt), eti­ka, život­ní prav­dy...

„Jako zabít ptáč­ka“ je přes­ně ten typ romá­nu, na kte­rý je lep­ší nechvátat, a cen­né filo­zo­fic­ké myš­len­ky poma­louč­ku vstře­bá­vat. A tak se sta­lo, že jsem kni­hu čet­la sko­ro týden, což je na mě doce­la hod­ně. A to mě ke vše­mu kni­ha bavi­la! Ale pří­běh Čipery a ostat­ních není jed­no­du­ché hned tak pocho­pit, a abychom si z kni­hy něco „odnes­li“ do budouc­na, chce to čas. A že je toho spous­tu, co může­me v kni­ze najít či jaké rady a pona­u­če­ní může­me vyčíst mezi řád­ky.

Jednoznačně dopo­ru­ču­ji, a to i přes­to, že jsem se občas muse­la do čte­ní pře­mlou­vat a tro­chu i nutit, jeli­kož něja­ké čás­ti neby­ly zrov­na moc zábav­né. Ale za ty prav­di­vé myš­len­ky a cel­ko­vé kouz­lo to roz­hod­ně stá­lo. Pro mě to neby­la žád­ná leh­ká odde­chov­ka, ale román, kte­rý nutí k pře­mýš­le­ní o lidech a vlast­ním živo­tě. Dal mi zabrat, v tom správ­ném slo­va smys­lu. Zaslouží si pozor­nost kaž­dé­ho. A ten fakt, že za toto dílo dosta­la autor­ka Harper Lee Pulitzerovu cenu, to snad už jen doka­zu­je.

• Počet stran:280
• Vazba:Pevná bez pře­ba­lu lesk­lá
• Rozměry:140 x 210
• Kód:9788020435446
• EAN:9788020435446
• ISBN:978-80-204-3544-6
• Rok vydání:2015

Kniha ke kou­pi na Kniha.cz.