Lekce Faust - Muž (Petr Čepek) dostane cestou z práce leták s mapkou, kterou bez mrknutí zahodí.

Doma ve schrán­ce však obje­ví dal­ší sle­pou mapu s vyzna­če­ným domem. Rozhodne se ho tedy najít a v tom­to domě se začne odví­jet kla­sic­ký pří­běh Fausta a pekel­né­ho Mefista...

Dílo Jana Švankmajera je pro divá­ka prav­dě­po­dob­ně vel­mi snad­no roz­po­zna­tel­né. Výtvarník, ani­má­tor a fil­mo­vý reži­sér a sce­náris­ta. To vše lze při­řa­dit k tomu­to kon­krét­ní­mu uměl­ci. Dlouholetý autor krát­kých fil­mů jako Jídlo nebo Konec sta­li­nis­mu v Čechách nako­nec nato­čil i celo­ve­čer­ní fil­my. Na jeho celo­ve­čer­ní debut Něco na Alence pak v roce 1994 navá­zal film Lekce Faust, kde byl Petr Čepek tak skvě­lý, že za svůj výkon zís­kal Českého lva. Je jen smut­né, že se oce­ně­ní nedo­žil a zemřel v roce 1994 ve věku 54 let pár dní před pre­mi­é­rou fil­mu.

Lekce Faust je inspi­ro­vá­na mýtem o Faustovi, věd­ci, kte­rý pode­psal smlou­vu s ďáblem. Při tvor­bě scé­ná­ře pak Švankmajer čer­pal z růz­ných zdro­jů: Johanna Wolfganga Goetha a ope­ry Charlese Gounoda. Klasický mýtus pak obo­ha­til o moder­ní pro­stře­dí a pře­de­vším o svůj vizu­ál­ní styl. Lekce Faust tak kom­bi­nu­je hra­ný film se stop moti­on ani­ma­cí, lout­ka­mi a pixe­la­cí. Vznikla tak neu­vě­ři­tel­ně oso­bi­tá, funkč­ně děsi­vá a pře­de­vším oči­vid­ně surre­a­lis­tic­ká zále­ži­tost, kte­rá by své­mu tvůr­ci udě­la­la doce­la sluš­ný obrá­zek.

Lekce Faust je prá­vem pova­žo­vá­na za jeden z nej­vý­ji­meč­něj­ších čes­kých fil­mů od pádu komu­nis­mu. A to nejen díky napros­to skvě­lé­mu Petru Čepkovi, kdy zejmé­na jeho hla­so­vý pro­jev v něko­li­ka rolích má tu neu­vě­ři­tel­nou sílu. Je pří­kla­dem toho, že je mož­né vzít mno­ho­krát zpra­co­va­nou legen­du a přes­to díky spe­ci­fic­ké­mu podá­ní vytvo­řit zce­la výji­meč­nou zále­ži­tost. Správné mra­ze­ní při sle­do­vá­ní fil­mu není způ­so­be­no jen lehce nepří­jem­ným vizu­á­lem, ale také díky neu­vě­ři­tel­ně sil­né­mu zvu­ko­vé­mu zpra­co­vá­ní, kdy zvuk fun­gu­je tak, že husi­nu doká­že nahnat téměř sekun­do­vý zvuk. A Lekce Faust si nejen bere základ ze své před­lo­hy, ale roz­ši­řu­je ji i do moder­ní­ho svě­ta a při­dá­vá k ní dal­ší téma - mani­pu­la­ci a také to, že člo­věk v té mani­pu­la­ci prav­dě­po­dob­ně není sám. A hned po jeho pádu se může vydat dal­ší nešťast­ník, kte­rý se podob­né­mu osu­du nevy­hne.

Ve Faustově lek­ci se stří­da­jí her­ci a lout­ky, stop moti­on ani­ma­ce a pixe­ly, a přes­to je tu jis­tá kon­zis­ten­ce. Švankmajer se cho­pil původ­ní legen­dy o Faustovi a základ­ní kame­ny povíd­ky pře­ve­dl do své­ho spe­ci­fic­ké­ho podá­ní. Náhodný kolemjdou­cí se v pod­sta­tě stá­vá lout­kou ve hře, v níž se má stát novým Faustem. Neuvěřitelně pro­pra­co­va­nou vizu­ál­ní pre­zen­ta­cí spo­leč­ně vzni­ká oprav­du atrak­tiv­ní zále­ži­tost, kte­rá je do jis­té míry i oprav­du tro­chu děsi­vá a může snad­no navna­dit na pocit, že hlav­ní myš­len­ka byla divá­ko­vi doru­če­na.

Po dru­hém zhléd­nu­tí lze do jis­té míry pochy­bo­vat o tom, že Lekce Faust po prv­ním zhléd­nu­tí ztrá­cí napros­tou jedi­neč­nost, kte­rá by fil­mu zůsta­la i po něko­li­ka dal­ších zhléd­nu­tích. I přes hodi­nu a půl nemu­sí být tem­po neji­de­ál­něj­ší. A pou­ži­tí lou­tek je někdy až pří­liš podiv­né. Nicméně tak­to výji­meč­ných čes­kých fil­mů bys­te za posled­ních 30 let našli asi jen pár, a to hlav­ně díky prá­ci samot­né­ho Švankmajera. Přestože Petr Čepek opus­til svět čes­ké­ho fil­mu ve svých 54 letech, roz­lou­čil se s ním tím nej­lep­ším způ­so­bem během Lekce Faust ...

Celý film ke zhléd­nu­tí zde:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © Bontonfilm

---

---