Mazaný Filip

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Václav Marhoul převlékl parodii na gangsterky Mazaný Filip z divadelního do filmového roucha. V podstatě se dá říct, že vzal z převážné části hru a jen ji trochu upravil. I na tom se ale dá leccos zkazit. Ale to se panu režisérovi naštěstí nepodařilo.

Mazaný Filip určitě potěší všechny, kteří viděli divadelní hru. Předpokládám tedy, že se do kina nevydal nikdo z těch, kterým se hra nelíbila. A kromě nich by film mohl potěšit i milovníky parodií a detektivek. S jedním předchozím upozorněním: děj filmu se posouvá vpřed jen velmi pomalu. Ale neřekl bych, že je to na škodu.

O co ve filmu vlastně jde? Filip Marlowe je soukromé očko a zoufale se nudí. Jednoho dne ho navštíví muž s obyčejným jménem Charlie Brown (Pavel Liška) a pověří ho pátráním po svém bratrovi. A Filip se vydává toto zdánlivě jednoduché zmizení vyšetřit. Když se však seznámí s herečkou Velmou (Vilma Cibulková) a vzápětí poté i s mafiánskými bossy, dojde mu, že za tímhle zmizením bude něco víc než pouhopouhé opoždění se po probdělé noci…

Hlavní role svěřil režisér Václav Marhoul Tomáši Hanákovi a Vilmě Cibulkové, kterým se daří úspěšně „přehrávat“ svoje role tak, že musím jejich výkon chtě nechtě obdivovat. Jsou ale jedni z mála, kteří se ve filmu objeví v několika scénách. Kromě ještě například Jiřího Macháčka nebo Oldřicha Kaisera se většina ostatních herců ve filmu jen mihne. Epizodní role jsou ale také vybroušené (a nabroušené). Za všechny budu jmenovat výkony Evy Holubové, Jana Krause, Davida Vávry nebo Milana Šteindlera. A u něj se zastavím. Jestli jste viděli divadelní hru, tak si můžu jen povzdychnout, jaká je škoda, že Šteindler dostal ve filmu velmi omezený čas. Snad se plné stopáže jeho výstupu u ředitelského stolu v psychiatrické léčebně dočkáme aspoň na DVD.

Ve filmu uslyšíte spoustu hlášek, které nezapomenete („Zabili Kennyho.“ – „Parchanti!“ nebo „Lékař vám dovolil jen jednu skleničku denně, že?“). To, co je ale na Filipovi nejvíce pozoruhodné, je jeho celková atmosféra. Vše je zcela tak, jak si to Marhoul přál. Jako pocta Chandlerovi.

Podobně jako jakákoliv všechny parodie, balancuje místy Mazaný Filip na úzké hranici mezi dobrým vkusem a trapností. Pro každého člověka je ale tahle hranice na jiném místě. Já můžu sám za sebe konstatovat, že vtipy v něm obsažené překročily moji hranici trapnosti jen několikrát a že film splnil moje očekávání, která jsem měl při odchodu do kina.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře