Wilsonov - 55 %

Fiktivní pří­běh z měs­ta na Dunaji, kde sna­ži­vý sta­ros­ta Dangl při­pra­vu­je při­po­je­ní měs­ta ke Spojeným stá­tům ame­ric­kým, začí­ná straš­nou vraž­dou mla­dé dív­ky. Další vraž­dy násle­du­jí a vypa­dá to, že míst­ní poli­cej­ní sbor v čele s komi­sa­řem Brunnerem si neví rady. Přijíždí drs­ný Food, agent FBI, svě­ta a vše­ho zna­lý chla­pík, kte­rý si k ruce vybe­re poli­cej­ní­ho čeka­te­le Josefa Eisnera. Neotřelé vyšet­řo­va­cí meto­dy, odva­ha i zau­je­tí této dvo­ji­ci vyšet­řo­va­te­lů nechy­bí a tajem­ný vrah má strach. Ten má také sta­ros­ta Dangl a měst­ská rada, pro­to­že špat­ná pověst měs­ta by moh­la zkom­pli­ko­vat budouc­nost Wilsonova.

Kombinace poli­tic­kých zájmů před­sta­vi­te­lů měs­ta Prešpurku těs­ně po ukon­če­ní prv­ní svě­to­vé vál­ky s detek­tiv­ní záplet­kou zau­ja­la čte­ná­ře povíd­ky Nejhorší zlo­čin ve Wilsonově z kni­hy Lovci a sbě­ra­či (2003) od slo­ven­ské­ho auto­ra Michala Hvoreckého. Povídka inspi­ro­va­la scé­náris­tu Marka Epsteina, kte­rý má na svém kon­tě úspěš­né scé­ná­ře k fil­mům Václav a Vrásky z lás­ky. Tentokrát se pus­til do detek­tiv­ní  kome­die, kte­rá se ode­hrá­vá pro­stře­dí mul­ti­kul­tur­ní Bratislavy a fik­tiv­ní poli­tic­ké kau­zy. Marek Epstein má schop­nost napsat dia­lo­gy, kte­ré jsou napo­slou­cha­né a vysti­hu­jí sku­teč­ný život. V kome­dii však pla­tí jiná pra­vi­dla a ani sna­ha napo­do­bit úspěš­né kome­die z minu­los­ti nemu­sí vést k úspě­chu.  Každopádně však scé­nář při­pra­vil her­cům dia­lo­gy a scé­ny, kte­ré jsou sty­lo­vě jed­not­né a časem se mohou okou­kat až zdo­mác­nět.

Režie fil­mu se ujal Tomáš Mašín, kte­rý zau­jal divá­ky i odbor­nou veřej­nost fil­mem 3 sezó­ny v pekle. V tom­to fil­mu pro­ká­zal, že má cit pro zachy­ce­ní atmo­sfé­ry růz­ných situ­a­cí, od vypja­tých dra­ma­tic­kých momen­tů, až po chví­le bláz­ni­vé nebo ero­tic­ké. Wilsonov si však vyžá­dal zce­la jiný způ­sob prá­ce s her­ci a natá­če­ní s tri­ky a počí­ta­čo­vý­mi efek­ty. Ne vždy se však daři­lo udr­žet tem­po a také kostr­ba­tě vyzní­vá sou­hra her­ců. Vyjimkou je dvo­ji­ce hlav­ních pro­ta­go­nis­tů. Jiří Macháček v roli agen­ta Fooda je výraz­ný mimi­kou i ges­ty. Všechny jeho repli­ky se sna­ží pro­dat a má jen smůlu, že jich ve scé­ná­ři má tolik, že se neda­jí všech­ny v poho­dě vypoin­to­vat a jen se vrší jed­na za dru­hou. Protipólem drs­né­ho Fooda je nesmě­lý Josef Eisner, kte­ré­ho si s chu­tí zahrál Vojtěch Dyk.  Jeho poli­cej­ní čeka­tel je sice méně zku­še­ný v prá­ci i v lás­ce, ale nepů­so­bí jako hlu­pák a je svým způ­so­bem pří­jem­ným spo­lu­hrá­čem. V pří­bě­hu je také jed­na výrazná žen­ská posta­va, kte­rou si zahrá­la roze­smá­tá Táňa Pauhofová. Je to tako­vá drob­ná reza­vá třeš­nič­ka na detek­tiv­ním dor­tu. Z herec­kých výko­nů mě zau­ja­li dva slo­ven­ští her­ci, Richard Stanke  v roli sta­ros­ty Dangla a Ľuboš Kostelný v roli poli­cej­ní­ho komi­sa­ře Brunnera. Oba doda­li svým posta­vám oso­bi­tost i odpo­ví­da­jí­cí míru sty­li­za­ce, kte­ré výbor­ně dopl­ni­la dvo­ji­ci hlav­ních vyšet­řo­va­te­lů. Takové štěs­tí však neměl Jan Kraus, v jehož podá­ní je posta­va bez­cha­rak­ter­ní­ho poli­cej­ní­ho inspek­to­ra plo­chá figu­ra. Ale sna­hu mu nelze upřít stej­ně jako mno­ha dal­ším her­cům, kte­ří se mih­nou v rolích malých i jako kom­par­zis­té. Všichni se sna­ži­li hrát a pra­co­vat na kos­tý­mo­va­né vese­lo­hře, kte­rá při­po­mí­ná fil­my Adéla ješ­tě neve­če­ře­la nebo tele­viz­ní seri­ál Případy detek­ti­va Murdocha. I když se tvůr­ci sna­ži­li zacho­vat sty­lo­vost a napě­tí stří­da­ly vtip­né dia­lo­gy, na cel­ko­vém vyzně­ní se pode­psal necit­li­vý střih. To však nezna­me­ná, že film nemů­že divá­ky zaujmout. V tex­tu je ukry­to množ­ství nará­žek a pseu­do­pravd.  Diváci si mohou ve fil­mu nalézt vlast­ní podo­ben­ství a kari­ka­tu­ry. Myslím si, že je potře­ba dát fil­mu čas a ten uká­že, jest­li se Epstein s Mašínem stre­fi­li do divác­ké fil­mo­vé chu­ti.

Filmové a digi­tál­ní tri­ky mi při­pa­da­jí mír­ně archaic­ké, ale ke sty­lu fil­mu to odpo­ví­dá stej­ně jako hud­ba Michala Novického.

Wilsonov mě zau­jal námě­tem a někte­rý­mi herec­ký­mi výko­ny. Trochu jsem se poba­vi­la a mož­ná bych se na film šla ješ­tě jed­nou podí­vat, jest­li mi neu­nik­la něja­ká „ moud­rost“ agen­ta Fooda.