Lincoln speciál - část 4 - 500 stránkový scénář a průlom

Hodnocení článku

(zatím nehodnoceno)

Načítám počet zobrazení...

Spielberg věděl, že Tony Kushner – který v roce 1993 získal Pulitzerovu cenu za hru „Andělé v Americe“ a který proměnil výbušné dějinné události ve scénář k filmu „Mnichov“ nominovaný na Oscara – uvažuje spletitě a chová hlubokou lásku k americké historii a bude schopen napsat podle knihy Goodwinové scénář.

I Kushnera kniha zaujala, ale byl přesvědčen, že 800 stránková bichle nemůže být zhuštěna do jednoho filmu. „Její kniha je úžasné a napínavé vyprávění,“ říká. „Zároveň je to živoucí definice něčeho, co nemůže být shrnuto do dvouhodinového filmu. Je tak nabitá silnými okamžiky a krásnými postavami, že nebylo možné najít způsob vyprávění, který by to vše postihl.“

Najít jinou cestu k „Lincolnovi“ se pro oba stalo výzvou. Kushner upustil od původního záměru zkoumat Lincolnův život od roku 1863 do jeho smrti o dva roky později, protože i tak by stále šlo o epopej.

Pustil se do práce a výsledkem byl 500 stránkový scénář, který předal Spielbergovi. Režisér vzpomíná: „Byla to jedna z nejbrilantnějších věcí, co jsem kdy četl, ale byla příliš rozvleklá, výpravná a pro film nevhodná. Když jsem ji četl, říkal jsem si, že nejpodmanivější část Tonyho práce je 70 stránkový úsek o boji za prosazení 13. dodatku.“

Kushner se pustil do psaní na další dva roky a snažil se pracovní scénář zeštíhlit. Pak mu zničehonic zavolal Spielberg.

„Byl jsem na cestě do Connecticutu, když v tom mi zavolal na mobil,“ vzpomíná Kushner. „Řekl: ‚Možná ti to bude připadat bláznivé, ale co kdybychom se zaměřili jen na leden a na schválení 13. dodatku?‘ Vzpomínám si, že jsem musel zajet ke krajnici, protože se mi zatočila hlava. Steven řekl: ‚Tahle část příběhu mi přijde mimořádně vzrušující a dojemná.‘ A čím déle mluvil, tím víc jsem cítil, že jde o odvážné rozhodnutí, které všechny překvapí. Bude to příběh o Lincolnovi, jak ho většina lidí nezná.“

Pokračuje: „Oba jsme věděli, že nápad přišel v ten pravý čas, tedy v době, kdy mnozí ztratili víru v ideu vůdcovství. Tento příběh ukazuje, že pomocí demokracie lze dosáhnout velké a krásné věci. Měsíc leden byl čočkou, která ukazovala Lincolna v celé jeho kráse. Nechyběla v něm žádná ze součástí jeho života – rodina, citový život a politika. A napětí skutečné krize. Čelil velkému dilematu: může dosáhnout zrušení otroctví a zároveň zachovat Spojené státy americké? A může tak učinit ještě před kapitulací Konfederace?“

Zúžení zaměření umožnilo Kushnerovi ukázat Lincolna tak, jak si vždy přál, tedy jako skutečného muže brodícího se den za dnem, minutu za minutou, v politickém blátě, hnaného vizí lepší budoucnosti jeho národa a dětí.

Nová verze scénáře zároveň Kushnerovi umožnila zaměřit se na některé kontroverze, týkající se Lincolnových metod a přesvědčení. Nechtěl například pominout Lincolnovu ochotu podpořit čas od času otroctví za cenu zachování Spojených států amerických. Zdůrazňuje však, že Lincoln se pohyboval na tenkém ledě. „Velmi balancoval, když se snažil prosadit myšlenku konce občanské války společně se zrušením otroctví a zároveň přesvědčit obyvatele Severu, že jejich děti neumírají kvůli zrušení otroctví. Myslím, že toto domýšlení věcí do konce je jednou z věcí, který z něj dělá velkého prezidenta.“

Kushner nechtěl pominout ani mimořádná opatření, které Lincoln během války zavedl - nejvíce drakonické zákony, co byly kdy ve Spojených státech použity, včetně zrušení výnosu Habeas corpus a uvalení naprosté cenzury na sdělovací prostředky. „Lincoln nesporně bezprecedentně narušoval rovnováhu sil – ale podle jeho slov to bylo nutné pro efektivní vedení války a udržení Spojených států amerických. Myslím, že občas dokonce překročil hranice toho, s čím by souhlasil soud. To jsou další otázky prostředků a cílů, skrývající se v samé podstatě filmu,“ vysvětluje.

Tyto otázky ožily v Kushnerově scénáři prostřednictvím přízemního realismu a pohroužení se do atmosféry Lincolnova Washingtonu. Do intimního portrétu Lincolna je zapleteno přes 140 postav. Mnohé z nich jsou právem považovány za velké osobnosti a fascinující postavy. „Proces výstavby příběhu byl velmi záludný,“ přiznává Kushner. „Ale baví mě interpretovat. Skládat jednotlivé kusy dohromady připomíná duševní puzzle. Vsadil jsem na bystrost diváků a také na to, že můj scénář bude v rukou jednoho z největších stavitelů filmového vypravěčství v historii.“

Kushner věnoval deset let vyčerpávajícímu studiu a vložil postavám do úst řadu skutečných frází, získaných z historických pramenů. Avšak mnohé z toho, co napsal, je směs výsledků studia a představivosti. „Ačkoliv víme, že k určitým událostem došlo, nevíme moc o tom, co bylo řečeno. To mi dalo jistou míru volnosti a byl jsem za ni rád. Psát tento scénář byl především proces interpretace,“ shrnuje.

„To byla jedna z věcí, která byla na scénáři krásná,“ říká Spielberg. „Tony se ponořil do jazyka té doby a pak ho interpretoval po svém. Stal se z něho hybrid historického bádání a Tonyho nevšedního umění práce s jazykem,“ poznamenává.

Kushner byl obzvlášť opatrný při vykreslování kardinálních rozdílů mezi stranickou politikou v roce 1865 a 2012. „Dnes nám může připadat matoucí, že demokraté byli v té době konzervativní stranou, složenou z jižanských separatistů, zatímco republikáni byli progresivní, provládní a dokonce radikální,“ vysvětluje. „Je zajímavé, jak si vyměnili pozice.“

Při psaní scénáře využíval Kushner jako spolehlivý zdroj Goodwinovou. I ona byla rozhodnutím zaměřit se na Lincolnův mikrokosmos nadšena. „V tomto příběhu najdete všechno, co jsem se snažila sdělit ve své knize,“ poznamenává. „Jeho melancholii, smysl pro humor a hluboké přesvědčení o důležitosti dodatku. Ochotu nést tíhu vědomí, že válka bude pokračovat, protože v otázce otroctví nedojde k žádnému kompromisu. Jeho vnitřní boj se sebou samým. Osoby, které ho obklopovaly a kterým důvěřoval. A konečně, v centru toho všeho, jeho diplomatické umění, které v této bitvě uplatnil. Volba 13. dodatku jako hlavního tématu příběhu dovoluje filmu zachytit vše najednou - Lincolnovu lidskost, politickou vizi a nesmírnou tíhu výkonu prezidentského úřadu.“

Konečná verze scénáře strhla každého, kdo ji četl. „Tonyho styl je naprosto úchvatný,“ říká Kathleen Kennedyová. „Má tolik vrstev, že vás vtáhne do každého detailu Lincolnova světa.“

Kushner si byl jistý, že Spielberg dokáže tento svět přivést k životu, i přestože to bude vyžadovat neobvyklý přístup. „Steven často přetváří sám sebe. Existují jisté spielbergovské prvky, které najdete ve všech jeho filmech, ale jednotlivé filmy se od sebe zároveň stylově velmi liší. Vždy se plně přizpůsobí příběhu, který vypráví,“ říká. „Přesto, když jsem viděl výsledný film, jeho strohost na mě velmi zapůsobila. Jde o precizní práci. Je tam skutečný vhled do toho, co Lincoln viděl a cítil. Má velmi lincolnovského ducha – skromného, tichého a soustředěného –, což současně dobře vystihuje i herecký výkon Daniela Day-Lewise.“

Goodwinová, která zná Lincolnův svět lépe než kdokoliv jiný, souhlasí. Podle ní Spielberg dokázal vytesat živý příběh – niternou realitu, která přiblíží lidem ikonu, jak to do té doby nikdo nedokázal. „Nikdo jiný by nemohl ‚Lincolna‘ režírovat a přivést ho k životu s veškerou jeho lidskostí a současně vypovědět příběh, který osloví tolik lidí, přestože nejde o životopisný film. Myslím, že Steven si byl po celou dobu této zodpovědnosti vědom,“ říká. „Tento film dává lidem Lincolna trvale. Doufám, že inspiruje lidi k tomu, aby opět začali věřit v možnost vůdcovství.“