Mé druhé já

Mé dru­hé já
21.10.2007

recen­ze

Přečteno: 123 krát

Při kaž­do­ve­čer­ním ven­če­ní psa je spo­lu se svým snou­ben­cem napa­de­na sku­pin­kou chu­li­gá­nů, kte­ří je bez­dů­vod­ně zbi­jí. Eričin snou­be­nec zemře, ona těž­ká zra­ně­ní pře­ko­ná.

Po této kru­té zku­še­nos­ti ji sví­rá strach, umoc­ně­ný abso­lut­ní neschop­nos­tí a nevstříc­nos­tí poli­cie, kvů­li němuž si dokon­ce poří­dí zbraň. Odtud pak zbý­vá už jen krů­ček k tomu vzít spra­ve­dl­nost do svých rukou. Pomsta na newy­or­ských „grázlech“ ji sice napl­ňu­je zvlášt­ním zados­tiu­či­ně­ním, ale záro­veň při­ná­ší i neod­byt­ná morál­ní dile­ma­ta. Navíc nemů­že­te, byť ze sebe­ušlech­ti­lej­ší­ho důvo­du, stří­let lidi, aniž by se o vás neza­ča­lo zají­mat oddě­le­ní vražd.

Mé dru­hé já není extra ori­gi­nál­ním sním­kem, ale před­sta­vu­je pocti­vou fil­ma­ři­nu, kte­rá udě­lá mnoh­dy víc, než vše­li­ja­ké neo­če­ká­va­né děje a for­my. Příběh pomsty je odvě­kou zále­ži­tos­tí, jež se asi jen tak nevy­čer­pá, fil­my o oby­čej­ných nená­pad­ných lidech, mění­cích se pod vli­vem děsi­vých zku­še­nos­tí v něko­ho jiné­ho, jakbys­met. Pokud jste vidě­li Přání smr­ti s Charlesem Bronsonem z roku 1974, vidě­li jste Mé dru­hé já v ble­dě­mod­rém (čili totéž s jedi­ným roz­dí­lem v pohla­ví ústřed­ní posta­vy). Inspirace tím­to fil­mem je zde zce­la zřej­má, tak­že ori­gi­na­li­ty samot­ný pří­běh oprav­du moc nepo­bral (a to včet­ně celé­ho vývo­je udá­los­tí), ale jeho nespor­nou výho­dou je žen­ská hrdin­ka. U ženy pře­ce jenom oče­ká­vá­te ješ­tě mno­hem méně, že se z ustra­še­né trosky změ­ní v ozbro­je­né­ho msti­te­le ulic, čímž pří­běh zís­ká­vá na zají­ma­vos­ti, půso­bi­vos­ti a emo­tiv­nos­ti.

Film navíc není jen něja­kou pro­s­to­du­chou akč­ní podí­va­nou, ale jde pod kůži. Snaží se reál­ně zachy­tit změ­ny v psy­chi­ce hlav­ní posta­vy, kon­fron­tu­je ji s morál­ním pro­blé­mem, zda­li může­me nási­lí řešit dal­ším nási­lím a stát se tak tím, pro­ti čemu boju­je­me, sle­du­je ji jakož­to ženu, kte­rá je sama ze své­ho jed­ná­ní šoko­va­ná. To pocho­pi­tel­ně vyža­du­je vyni­ka­jí­cí hereč­ku, kte­rou sní­mek naštěs­tí má v podo­bě Jodie Foster. Že Jodie hrát umí, jsme se již moh­li pře­svěd­čit v mno­ha jejích fil­mech (ne nadar­mo je nosi­tel­kou dvou herec­kých Oscarů), a tady před­vá­dí svůj vyso­ký stan­dart. Její Erica je oprav­du žena, kte­ré věří­te kaž­dý pocit, kaž­dou emo­ci i kaž­dý čin. Ačkoli jí scé­nář pře­de­pi­su­je růz­né vypja­té situ­a­ce, Jodie nepře­hrá­vá, ale nao­pak přes­ně dáv­ku­je potřeb­nou míru vzte­ku, zou­fal­ství, stra­chu i zuři­vos­ti. Jodie Foster ten­to film nespor­ně táh­ne, z plát­na prak­tic­ky nesle­ze a těž­ko říct, čím by byl bez ní, pro­to­že je to pře­de­vším ona, kdo ho vyta­hu­je do nad­prů­mě­ru.

Co se týče for­mál­ní­ho zpra­co­vá­ní, není mu cel­kem co vytknout, pro­to­že před­sta­vu­je, jak již bylo řeče­no, peč­li­vou fil­mař­skou prá­ci. Režisér Neil Jordan drží film pev­ně v rukou a neu­lí­tá­vá k pří­liš­ným expe­ri­men­tům, což k pří­bě­hu bez pro­blé­mů sedí. Ozvláštněná je vlast­ně jen scé­na pře­pa­de­ní, kte­rá se může pochlu­bit pořád­nou úder­nos­tí. Vedle pěk­ně vybu­do­va­né atmo­sfé­ry (asi už nikdy nevstou­pím do pod­cho­du v par­ku klid­ně a bez­sta­rost­ně) jsou zde pou­ži­ty zábě­ry z mobil­ní­ho tele­fo­nu, kte­ré děla­jí Eričin záži­tek ješ­tě děsi­věj­ším.
Verdikt: Příběh o pomstě, kte­ré­mu nechy­bí hloub­ka a kte­rý je tím, čím je, pře­de­vším díky bez­chyb­né­mu herec­tví Jodie Foster.
Naše hod­no­ce­ní

Vaše hod­no­ce­ní

Currently 3.67/5

1

2

3

4

5

Hodnocení: 3.7 z 5 (hod­no­ce­no 3x)

Andrea Zahradníková

Vytisknout

bad­ge = “;
document.writeln(badge);

bad­ge = “;
document.writeln(badge);

Související člán­ky:

Komentáře

Jméno

Zapamatovat
Email

Web

Zpráva

Formát Texy

---

---