Potomci lidí (Children of Men)

Lidstvo spo­tře­bu­je vět­ši­nu zdro­jů paliv, pořád čas­tě­ji mani­pu­lu­je s jader­ný­mi zbra­ně­mi, vede vyhla­zo­va­cí vál­ky za úče­lem zis­ku dal­ší­ho život­ní­ho pro­sto­ru a k tomu se pře­mno­ží tako­vým způ­so­bem, že pří­ro­dě nezbý­vá než zasáh­nout, a začít regu­lo­vat šíře­ní toho­to zákeř­né­ho viru se znám­ka­mi inte­li­gen­ce.

Film posky­tu­je zají­ma­vý námět k úva­hám. Zákon pří­ro­dy ver­sus lid­ský huma­nis­mus. Jsme pří­jem­ní, usmí­vá­me se na oko­lí, cho­dí­me do kin, diva­del, vede­me tzv. kul­tur­ní život, sta­rá­me se o dění ve svě­tě, na všech­no máme svůj názor a při pose­ze­ní s přá­te­li ho vel­mi rádi sdě­lu­je­me. Čteme kni­hy, pod­ně­cu­je­me fan­ta­zii, dívá­me se na noč­ní oblo­hu a ptá­me se, zda je tam v dál­ce bytost, kte­rá se dívá na oblo­hu a vidí naší pla­ne­tu (nás?). Uvažujeme o vše­mo­houc­nos­ti Boha, záko­nech zacho­vá­ní ener­gie a plá­nu­je­me si klid­nou, zajiš­tě­nou budouc­nost, kde nás čeka­jí samá pozi­ti­va. To jsme my, lidé!

 Vezměte nám základ­ní jis­to­ty a při­prav­te o pod­mín­ky, na kte­ré jsme zvyklí! Omezte nám pří­sun jíd­la, zkrať­te dobu spán­ku, při­prav­te o obyd­lí a vystav­te hroz­bě fyzic­ké­ho utr­pe­ní. Bude nás zají­mat nad­ča­so­vost Shakespearových děl, dia­log s Bohem vní­ma­ný oči­ma Ingmara Bergmana, či roz­to­mi­lé sou­se­do­vo ště­ňát­ko? To sotva. Budeme se sta­rat o základ­ní lid­ské potře­by a neu­vě­ři­tel­ně snad­no potla­čí­me to, co nás liší od zví­řat. Budeme chtít pře­žít, i kdy­bychom muse­li něko­ho zahryz­nout, pro­to­že ten někdo ve stej­né situ­a­ci uva­žu­je podob­ně. Smutné, prav­di­vé…

 Když se z lidí stá­vá tlu­pa zví­řat něko­li­ka­ná­sob­ně zákeř­něj­ších a nebez­peč­něj­ších, než ostat­ní živo­čiš­né dru­hy, nepo­tře­bu­je­me film, abychom si moh­li před­sta­vit, co všech­no je pří­sluš­ník rodu Homo sapi­ens sapi­ens ocho­ten udě­lat, aby si pro­dlou­žil vlast­ní exis­ten­ci o jedi­nou hodi­nu, kvů­li jed­no­mu náde­chu vzdu­chu navíc, pro jeden metr vol­né­ho pro­sto­ru k dob­ru. Útržky těch­to obra­zů vidí­me ve fil­mu. Cílem je dovést až k nej­zaz­ší hra­ni­ci způ­sob cho­vá­ní lid­stva nyní a nastí­nit, jaké peklo vypuk­ne poté, co je dosa­že­no bodu zlo­mu.

 Píše se rok 2027. Hrozba vyčer­pá­ní pří­rod­ních zdro­jů, tře­ni­ce mezi původ­ním oby­va­tel­stvem a imi­gran­ty, tero­ris­mus (ať už eko-, nábo­žen­ský či jaký­ko­liv jiný) nutí vlá­dy vyspě­lých zemí svě­ta, aby začí­na­ly pod­lé­hat růz­ným for­mám tota­lit­ní­ho říze­ní stá­tu. Ilegální při­stě­ho­val­ci jsou nekom­pro­mis­ně depor­to­vá­ní zpět do původ­ní vlas­ti, uvěz­ňo­vá­ni v novo­do­bých „kon­cen­t­rač­ních tábo­rech“, všu­de je cítit pří­tom­nost ozbro­je­ných stát­ních slo­žek, na uli­cích se člo­věk vůbec necí­tí bez­peč­ně (v kte­rou­ko­liv den­ní dobu). Jakékoliv pro­je­vy nesou­hla­su s tím­to uspo­řá­dá­ním jsou výji­meč­né a pře­hlí­že­né. Každá země si přís­ně hlí­dá vlast­ní kou­sek život­ní­ho pro­sto­ru čas­to na úkor oné lid­skosti, od kte­ré se poma­lu upouš­tí kvů­li zacho­vá­ní pros­té fyzic­ké exis­ten­ce.

 Do toho se obje­ví dal­ší glo­bál­ní pro­blém. Všechny ženy jsou posti­že­ny neplod­nos­tí. Příčiny nejsou zná­mé, ale už teď je jas­né, že co nedo­ká­za­ly vál­ky, hlad, eko­lo­gic­ké pro­blémy, nemo­ci, dří­ve či poz­dě­ji dovr­ší čas. Lidstvo stár­ne a vymí­rá.

 A teď dal­ší myš­len­ka. Co je smys­lem živo­ta? Hodně těž­ká otáz­ka a je na ni spous­ta odpo­vě­dí, z nichž se žád­ná netě­ší sta­tu­tu té jedi­né správ­né. Ale mys­lím, že uzná­te jed­nu z mož­ných odpo­vě­dí - děti. Ano, potom­ci. A ve fil­mu jsou všich­ni lidé o ten­to smy­sl při­pra­ve­ni zákeř­nou nemo­cí. To zna­me­ná, že všech­ny vědo­mos­tí lid­stva (není komu je pře­dá­vat), vše­chen pokrok zemře s nyněj­ší­mi nosi­te­li.

 Každý, koho spat­ří­me na obra­zov­ce, je tako­vá živá mrt­vo­la (včet­ně hrdi­nů fil­mu). Každý z nich zkou­ší dožít ten čas, jenž mu do smr­ti ješ­tě zbý­vá, po svém. Někdo vyu­ží­vá mož­nos­ti zůstat v kli­du na gau­či, jiný vede posled­ní bitvu za vlast­ní ide­á­ly, i když výsle­dek, ať už je jaký­ko­li, nic nezna­me­ná. Všichni pro­vá­dě­jí jakési pohy­by, kte­rý­mi zkou­še­jí napo­do­bo­vat život, přes­to­že vědí, že jsou vlast­ně mrt­ví (nic po nich nezbu­de). A do této kari­ka­tu­ry živo­ta vstou­pí záchvěv nadě­je.

 Náhodou se zjis­tí, že jaká­si ile­gál­ní imi­grant­ka je těhot­ná. Nejde o žád­né­ho Mesiáše, zna­me­ní shů­ry… Že toto dítě začnou brzy násle­do­vat dal­ší podob­né pří­pa­dy, film nesli­bu­je. Skupina věd­ců nabíd­ne mla­dé nastá­va­jí­cí mat­ce pomoc a záro­veň dou­fa­jí, že díky ní najdou řeše­ní žen­ské neplod­nos­ti. Problém je jen jeden. Těhotná žena se musí pro­pa­šo­vat z měs­ta (na širé moře, kde ji bude čekat loď s věd­ci), kte­ré je v oble­že­ní poli­cie a vojá­ků boju­jí­cích s povstal­ci. Imigrantka samo­zřej­mě nemá povo­le­ní k poby­tu a při odha­le­ní jí hro­zí depor­ta­ce, nebo uvěz­ně­ní, a tak je nut­né pro­vést celou ope­ra­ci v co nej­vět­ší taj­nos­ti.

 K plně­ní toho­to úko­lu je nako­nec při­nu­cen Theo Faron (Clive Owen), kte­rý roz­hod­ně není nad­šen vyhlíd­kou na nebez­peč­nou ces­tu. Později ale mění názor a puto­vá­ní ho nutí zamýš­let se nad živo­tem. Budoucnost pro něj nee­xis­tu­je, ale minu­lost - ta ano. Kdysi bylo mno­hem lépe. A tak pou­ze kvů­li mat­né vzpo­mín­ce na minu­lost zno­vu a zno­vu vstá­vá a štra­chá se bosý­ma noha­ma po zamrz­lé zemi pokry­té ztuh­lý­mi mrt­vo­la­mi zví­řat a poz­dě­ji i tep­lý­mi mrt­vo­la­mi lidí. Pro tohle má smy­sl ukon­čit svůj život pod zamě­řo­va­čem samo­pa­lu, noha­ma ve zmrz­lém blá­tě, ale na ces­tě za nadějí…pro jiné.

 Takový je film, o kte­rém zde čte­te. Ano, jak reži­sér, tak her­ci mnoh­dy tla­čí na pilu. Nestačí jim dotknout se vaše­ho rame­ne, vle­pit polí­ček, ne. Rovnou vás hodí pro­ti zdi divo­kých obra­zů, v nichž bude­te pozná­vat mno­hé z pří­tom­nos­ti. Každý jed­not­li­vý detail nepů­so­bí jako výmy­sl či výplod cho­ré mys­li. Hlídkující vojá­ci se psy a nej­mo­der­něj­ší moni­to­ro­va­cí tech­ni­kou na hra­ni­cích? Není na tom nic zvlášt­ní­ho, co takhle zábě­ry z tele­viz­ní­ho zpra­vo­daj­ství? Fronty uprch­lí­ků ze zemí tře­tí­ho svě­ta? Otevřete novi­ny! Kolik lidí se při poku­su o útěk před těž­kým živo­tem na roz­pa­da­jí­cím se člu­nu uto­pi­lo ten­to­krát? Hlad, ozbro­je­né kon­flik­ty, nemo­ci? Doporučuji tytéž novi­ny. Tohle má divák vidět a on to vidí. Jako by však nesta­či­lo, z kaž­dé­ho zábě­ru na něho auto­ři vola­jí: „Dívej se, tohle ješ­tě není všech­no!“

 Jistě, že to pře­há­ně­jí. Jen obrov­skou náho­dou mohou hlav­ní posta­vy zavr­šit puto­vá­ní až k cíli. Jasně, že nikdo nebu­de ris­ko­vat záchra­nu budou­cí mat­ky za bub­no­vá­ní deš­tě kulek a ohlu­šu­jí­cích výbuchů ničí­cích posled­ní zby­lé cih­ly po již tak zni­če­ných budo­vách. Také o nasa­ze­ní tan­ků k boji pro­ti pěcho­tě v uli­cích měs­ta si může­me mys­let svo­je. Že po vět­ši­nu fil­mu pro­stře­dí vypa­dá jak po jader­né zimě, i to se chá­pe špat­ně. Ale ať už je to jak­ko­liv, musí­me tvůr­cům odpus­tit, že toli­krát pře­há­ně­jí a nechá­va­jí nás sle­do­vat nato­lik depre­siv­ní (byť efekt­ní) scé­ny. Dělají to, aby divá­ky vybur­co­va­li, donu­ti­li zamys­let se. A to se jim daří!

 Název fil­mu: Children of Men (angl.)

 Název čes­ký: Potomci lidí

 Režie: Alfonso Cuarón

 Rok: 2006

 Žánr: Drama / Sci-fi / Thriller

 Země: USA / Velká Británie

 Délka: 109 min.

 Hrají: Clive Owen, (Sir) Michael Caine, Julianne Moore, Maria McErlane, Michael Haughey, Paul Sharma a jiní