(zatím nehodnoceno)
Loading...
Mnoho večerů jsem strávila ve společnosti této knihy a na každý večer jsem se těšila jako na chvíli, kdy otevřete sladkou bonboniéru vonící těžkou čokoládovou vůní a vezmete si… Bylo mi líto, když jednoho večera Dům v ulici Naděje, skončil. Ano, všechno tam sice dopadlo sladce, dobře a s hlubokou moudrostí, ale velice jsem toužila po další dávce hladivého stylu, kterým je tato kniha Menny van Praag napsána.
Sáhla jsem tedy po jejím předchozím díle Štěstí, láska, čokoláda a upokojila jsem se podobně jako člověk, který si koupil další tabulku čokolády a tak má další dny co mlsat.
Alba se toulá městem po životním krach a přichází k domu, který ještě nikdy neviděla. Neví, co jí k němu táhne, ale náhle je uvnitř, přivítá jí stará milá paní a… nabídne ji změnu života.
„V nastalém tichu se kořeněné vůně, nyní ještě pronikavější, linuly kuchyní. Alba je sice neviděla, ale v mysli jí opět vytanula matčina písnička. Působila konejšivým dojmem, jako ukolébavka.
„Můžeš tady zůstat,“ řekla Peggy, „devadesát devět nocí až do sedmého srpna těsně před půlnocí. A pak musíš jít.“
„Promiňte?“ Albu napadlo, jestli snad v horké čokoládě nebylo taky trochu rumu. Náhle se jí zmocnila malátnost. „Ale já nemůžu…“
„Žádný nájem, žádné účty. Budeš mít vlastní pokoj a můžeš si v něm dělat, co chceš.“ Usmála se a Alba skoro slyšela, jak její papírově tenká kůže zapraštěla. „Pokud se budeš k domu chovat dobře, udělá to samé pro tebe.“
„No, já…“ Albě se hlavou honily tisíce otázek, a tak se zeptala na tu první, co jí přišla na jazyk. „Ale proč zrovna devadesát devět nocí?“
„Ach ano,“ řekla Peggy. „Nejspíš proto, že je to dostatečně dlouhá doba na to, obrátit svůj život o stoo smdesát stupňů, a dost krátká na to, aby to člověk nemohl donekonečna odkládat.“
„Aha, fajn,“ řekla Alba a pomyslela si, že je nemožné, aby posbírala kousky svého rozbitého života a dala je dohromady za tak krátkou dobu. O tom, že by se všechno navrátilo do starých kolejí, už nemohla být ani řeč.
„Je to možné,“ řekla Peggy. To ti slibuju. A nebudeš na to sama. O tom to je. Dům ti pomůže. Je celý tvůj, až na věžičku, která patří jenom mně.“
Začíná se rozvíjet příběh, který je plný intimních zákoutí lidské duše. Extrémní radost, extrémní bolest. S autorkou si projdete díky postavám v knize bolestí, ztrátou, opuštěností, samotou i zoufalstvím. Ale také vstanete, oprášíte si kolena a uděláte první krok dál. A druhý, a třetí…
Průvodkyněmi jsou tu i Agatha Christie, Beatrix Potterová, Daphne du Maurier, nebo Mary Anne Evansová, která psala pod pseudonymem George Eliot. Dámy, které tu zanechaly svou duchovní stopu, nechali tu svou duši, která ve své romantické podobě „ducha“ promlouvá s Albou a Carmen, které jsou momentálně v bezpečí domu uschovanými ženami. I ty slavné tu strávily svůj čas v dobách, kdy jim bylo těžko. Toto přístřeší pro duši s laskavou péčí i odvážnými šťouchanci „jdi a zkus to!“ žije svým životem, jehož atmosféru umí autorka neopakovatelně popsat. Součástí je i vůně horké čokolády a kakaových a skořicových sušenek, ale také malebná rána, líné večery a měkká podlaha, která vám doslova obejme nohy, když do domu vejdete. Večery by měly být líné...
Toužila jsem po takovém domě. Toužila jsem po 99 dnech pro svůj život. Alba to nebude mít lehké, osud se po vstupu do domu začíná točit mnohem rychleji a často nepříjemně. Nakonec však i vnější okolnosti pomohou tomu, že se jí opravdu podaří posbírat střípky svého rozbitého života.
Na začátku knihy – a na konci knihy – je to jiná Alba. Jiná žena. Takhle nějak by to v životě mělo být. Každý by měl dostat čas a prostor pro uzdravení své duše. Malebný příběh s kulisami, které rozehrávají fantazii, jemné vnímání i úsměv na tváři. Příběhy, které ať otevřete kdekoliv, vždy vás osloví něčím „pod nimi“. A není to jen vůně čokolády.
Sladká, něžná a návyková je Menna van Praag. Opět to dokázala touto knihou!
O autorce
Menna van Praag vystudovala Oxfordskou univerzitu, pracuje jako novinářka a miluje čokoládu. Jejím snem bylo stát se spisovatelkou a jako cíl si stanovila, že dřív než jí bude třicet, musí vydat první knihu. Deset let pilně psala, šest rukopisů jí různá nakladatelství odmítla, a tak se rozhodla, že vezme osud do svých rukou. Knihu Štěstí, láska, čokoláda napsala během dvou týdnů a sama ji vydala – stalo se to dva měsíce předtím, než oslavila třicáté narozeniny. O rok později podepsala smlouvu s nakladatelstvím Hay House a knížka byla postupně přeložena do 26 jazyků. Sen se jí vyplnil hlavně proto, že e nebála vykročit za ním sama, s odvahou a odhodláním, jak říká.
Největší inspirací Menny van Praag je její život s jeho vzestupy a pády, a možná proto jsou příběhy, které píše, tak oblíbené čtenáři po celém světě. V nakladatelství Synergie již vyšla kniha Štěstí, láska, čokoláda a její pokračování Nejšťastnější na světě.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublishing.com
Nejnovější komentáře