Michal Čagánek: Bůh jede na dovolenou

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Tak je to vhod­ná kni­ha na dovo­le­nou, nebo ne? No jak se to vez­me! Nečekejte nic akč­ní­ho, ale pří­běh, kte­rý je niter­ný, sil­ný. Jemný a záro­veň hlu­bo­ký. Jen těž­ko ho nějak defi­no­vat, pro­to­že ta pra­vá defi­ni­ce a čte­nář­ský dojem vznik­ne napros­to indi­vi­du­ál­ně v kaž­dém z nás. Každého strun­ky jsou jiné a kaž­dé­mu zadrn­ká pří­běh na něco jiné­ho. Mne zau­ja­ly jed­no­du­ché výje­vy, radost z všed­nos­ti. A tu hlav­ní dějo­vou linii jsem bra­la jako podruž­nou, a váž­ně nevím, proč to tak bylo, pro­to­že pří­běh Bianky je sil­ný.

Kam se s kni­hou vydá­te?

Do svě­ta, ze kte­ré­ho by asi bylo hří­chem něco kon­krét­ní­ho pro­zra­zo­vat, pro­to­že jak to tak Michal Čagánek umí, z jeho pří­bě­hu si ten hlav­ní motiv a emo­ce vez­me kaž­dý čte­nář úpl­ně jiné. Kolik lidí, tolik pohle­dů na jeho dílo. Tolik vrs­tev se skrý­vá v jed­né větě. Tolik vrs­tev v kaž­dé strán­ce a když si pak všech­no začne­te spo­jo­vat do pří­bě­hů, začne­te sym­pa­ti­zo­vat s jed­not­li­vý­mi účast­ní­ky, tak se roze­hrá­vá něco vel­mi srdeč­né­ho a výraz­né­ho tolik, že jen těž­ko se od čti­va utr­hu­je.

Pěkné čte­ní na kou­síč­ky, na mlsá­ní, na poho­du...

Pěkné čte­ní na mís­ta, kde bude­te o samo­tě, na chví­li mimo lidi, mimo svět... jen tak, pro sebe.

A do svě­ta plné­ho cha­o­su a lidí se vrá­tí­te s pozná­ním, byť jen kniž­ně teo­re­tic­kým, že svět a život má mož­ná jiné pri­o­ri­ty než jste si dopo­sud mys­le­li.

Nebo vám ty vaše myš­len­ky potvr­dí...

A co potom s tím?

Snad tedy zalo­žit kníž­ku mezi oblí­be­né a čas od času si na ni roz­po­me­nout. Nebo kou­sek pře­číst.

A závě­reč­né myš­len­ky srd­ce jsou pak něčím, co by si zaslou­ži­lo být pěk­ně na očích. Závěry, myš­len­ky, radost, vděč­nost, kte­rá napa­da­la auto­ra v prů­bě­hu psa­ní. V myš­len­kách srd­ce je celý pří­běh. A nako­nec vám dojde, že tako­vých pří­bě­hů jako je ten o Bohu na dovo­le­né, by mohl být bez­po­čet. Může mít tisí­ce podob, co člo­věk, to jiný Bůh na dovo­le­né.

Jen jsem se tam se závě­rem kni­hy nala­di­la na to, co vlast­ně Bůh na dovo­le­né dělá… no ide­ál­ně by se měl dívat, jak to tady fun­gu­je bez něj.

A víte co? Na závěr vám Bianka dopo­ru­čí pár knih… tak komu nebu­de sta­čit tato, může jít do dal­ších… a z uve­de­né­ho roz­hod­ně dopo­ru­ču­ji Devět dní neko­neč­na (Anke Evertz) nebo Děvčátko Momo a ukra­de­ný čas (je i ve skvě­lé roz­hla­so­vé hře!)

Kéž by to tak bylo!

A na kon­ci kni­hy jsem vrá­ti­la ráda na začá­tek, opět k citá­tu „Jsou to zví­řa­ta, kdo polidš­ťu­je ten­to svět.“ Protože tak to je.

Vydalo nakla­da­tel­ství Synergie Publishing, 2021, www.synergiepublishing.com

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře