Míjení KVIFF 2023 recenze: Netradiční milostný trojúhelník Iry Sachse

Homosexuální man­žel­ství je naru­še­no hete­ro­se­xu­ál­ní afé­rou ve fil­mu Passages, kte­rý se po letoš­ní pre­mi­é­ře na Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Berlíně před­sta­ví na letoš­ním Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Karlových Varech. Scenárista a reži­sér Ira Sachs (Láska je zvlášt­ní, Nezhasínejte) má cit pro lid­ské chy­by, kte­ré jsou v cen­t­ru jeho pří­bě­hu, což pomá­há ten­to film pozved­nout i přes poně­kud pově­do­mou pre­mi­su.

Magnetický výkon ústřed­ní­ho hrdi­ny Franze Rogowského v roli hlu­bo­ce chy­bu­jí­cí­ho pro­ta­go­nis­ty pomá­há tomu, že Pasáže jsou po celou dobu pou­ta­vou ces­tou. Ben Whishaw a Adèle Exarchopoulosová nabí­ze­jí více než solid­ní pod­po­ru, i když jejich posta­vy nejsou tak boha­tě pro­pra­co­va­né jako jejich domi­nant­ní spo­lu­hrá­či.

Pasáží pro­chá­zí Rogowski v roli paříž­ské­ho reži­sé­ra Tomase, kte­rý film ote­ví­rá tím, že na natá­če­ní své­ho nej­no­věj­ší­ho fil­mu pokárá her­ce za jeho nepři­ro­ze­nou chůzi po scho­dech. Mluví svo­bod­ně, aniž by bral ohled na to, jak to dopad­ne na uši těch, s nimiž mlu­ví, což se z jeho pro­fe­si­o­nál­ní prá­ce pře­ná­ší i do osob­ní­ho živo­ta.

Tomas má dlou­ho­do­bý vztah s man­že­lem Martinem (Whishaw), ale během závě­reč­né­ho večír­ku k jeho fil­mu si něco začne s asi­s­tent­kou pro­duk­ce Agathe (Exarchopoulos). To uve­de do pohy­bu děj fil­mu Pasáže: zatím­co se Tomas sna­ží vyrov­nat s vlast­ní­mi tou­ha­mi, posta­vy kolem něj si razí vlast­ní ces­tu cha­o­sem, kte­rý zasel.

To, že se doká­že­me vcí­tit do této hlu­bo­ce chy­bu­jí­cí posta­vy, svěd­čí o Rogowského výko­nu a o nuan­co­va­ném ztvár­ně­ní Tomase ze stra­ny Sachsové a spo­lusce­náris­tů Arlette Langmannové a Mauricia Zachariase. Tomas je nelí­tost­ný nar­cis, ale jeho boj je sku­teč­ný a lze se s ním zto­tož­nit.

Obzvlášť pro­ni­ka­vá je veče­ře s Agátinými rodi­či (hra­jí je Olivier Rabourdin a Caroline Chaniolleau). Je zřej­mé, že pro svou dce­ru nepřed­sta­vu­jí dlou­ho­do­bé­ho part­ne­ra, mamin­ka do Tomase šťou­chá a pošťu­chu­je ho ohled­ně jeho homose­xu­ál­ní minu­los­ti, až to v něm vře.

Přestože se Pasáže opí­ra­jí o Tomášovy výstřel­ky, kte­ré jsou moto­rem pří­bě­hu, stej­nou váhu má i stu­die Martina a Agathe. Oba jsou sym­pa­tic­ké, ale vyrov­na­né posta­vy, kte­ré se potý­ka­jí s Tomášovými roz­hod­nu­tí­mi stej­ně jako on a nako­nec za svůj sou­cit zapla­tí daň.

A přes­to­že si naši pozor­nost po vět­ši­nu fil­mu žádá pře­de­vším Rogowského nespou­ta­ný výkon, nej­vět­ší sto­pu v Pasážích zane­chá tichá, stříz­li­vá scé­na mezi Exarchopoulosovou a Whishawem ke kon­ci. Více než samot­ný Tomas jsou to lidé, kte­ří se musí vypo­řá­dat se situ­a­cí, kte­rou vytvo­řil.

V kaž­dém ze svých před­cho­zích fil­mů reži­sér Sachs před­ve­dl něž­ný, ale neo­ká­za­lý pohled na slo­ži­té a nekon­venč­ní vzta­hy. Passages je syro­věj­ší a expli­cit­něj­ší než někte­ré jeho před­cho­zí fil­my a dosa­hu­je stej­ně pro­ni­ka­vé­ho vhle­du do svě­ta, kte­rý mož­ná nezná­me, ale emo­ce zná­me až pří­liš dob­ře.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---