Motýlí ostrov

motyli ostrov

Máte rádi his­to­ric­ké romá­ny? Milujete čaj a Srí Lanku? Právě vám je určen román s názvem Motýlí ost­rov, jehož autor­kou je Corina Bomannová. 

Diana Wagenbachová, hlav­ní hrdin­ka romá­nu Motýlí ost­rov prá­vě při­šla na nevě­ru své­ho muže a odlé­tá do Anglie, do míst, kde umí­rá její teta Emmely.. Při posled­ních slo­vech ji sdě­lí část tajem­ství a chce, aby jej odha­li­la.  Diana začne pát­rat v mís­tech, kde její teta žila. Vrací se do roku 1888 až k obdo­bí dru­hé svě­to­vé vál­ky. Klíčem k celé­mu tajem­ství je ruč­ně vyře­zá­va­ný motýl. Cesta za pozná­ním koře­nů záro­veň před­sta­vu­je pro Dianu vnitř­ní očis­tu. Sleduje, jak se zni­če­ná žena mění v odhod­la­nou oso­bu, kte­rá nachá­zí smy­sl živo­ta a odva­hu jít za svým štěs­tím. Střídání sou­čas­nos­ti a minu­los­ti dává čte­ná­řům mož­nost se s daný­mi pasá­že­mi srov­nat a vstře­bat je a také je udr­žu­je v napě­tí, jak to tedy vlast­ně vše bylo. Popisy exo­tic­ké pří­ro­dy a dobo­vé­ho živo­ta vná­še­jí do pří­bě­hu obrov­ské kouz­lo. Diana v mís­tech, kde její pra­ba­bič­ka žila sama pro­ží­vá vel­mi zají­ma­vé poci­ty a dozví­dá se, jakou hoř­ko­slad­kou věšt­bu, kte­rá navždy změ­ni­la osud její rodi­ny. Po gene­ra­ce stře­že­né tajem­ství nako­nec vyplou­vá na povrch. Děj kni­hy se ode­hrá­vá v Berlíně, Anglii a na Cejloně, nyněj­ší Srí Lance.

Pokud hle­dá­te čte­ní, kte­ré vás pohl­tí, pře­ne­se do dalekých kra­jů a zahře­je u srd­ce, tato kni­ha vás roz­hod­ně nezkla­me. Mě roz­hod­ně nezkla­ma­la a vel­mi potě­ši­la. Jelikož jsem milov­ní­kem his­to­ric­kých romá­nů a Srí Lanka je moje vytou­že­ná země, kam bych se někdy chtěl podí­vat a zažít tu atmo­sfé­ru skliz­ně čaje a vše oko­lo. Tento his­to­ric­ký román oce­ní milov­ní­ci his­to­rie, romá­nů, tajem­ství, i exo­tic­kých zemí. Kniha je tak­též ide­ál­ní vol­bou pro ty, kte­ří mají rádi kom­bi­na­ci napě­tí, roman­ti­ky, sil­ných žen­ských osu­dů a čte­ní, kte­ré vás díky popi­su exo­ti­ky na chví­li pře­ne­se do úpl­ně jiné­ho svě­ta. Děj ply­nul vel­mi pří­jem­ně a ihned jsem se do romá­nu začet­la. Autorka vel­mi živě a smys­lo­vě popi­su­je míst­ní kra­ji­nu, exo­tic­ká zví­řa­ta, pes­t­ro­ba­rev­ná sárí česa­ček čaje nebo atmo­sfé­ru brit­ských kolo­ni­ál­ních čias, což na čte­ná­ře půso­bí téměř ces­to­pis­ně, což mě vel­mi zau­ja­lo a bavi­lo. Diana díky odkrý­vá­ní rodin­né his­to­rie a vzdá­le­né kra­ji­ně pře­hod­no­cu­je svůj dosa­vad­ní život v Německu a nachá­zí svůj vlast­ní směr a osud, což je pro čte­ná­ře vel­mi pou­ta­vé a mnoh­dy to v nás může roz­pou­tat něja­kou naši osob­ní bou­ři.

Ukázka z kni­hy:

Kravaty v malé skříň­ce byly snad nej­straš­něj­ší, jaké kdy Diana vidě­la. Zřejmě pochá­ze­ly ze sedm­de­sá­tých a osm­de­sá­tých let, vzo­ry měly hrubé a bar­vy ost­ré. Ale byly, pokud moh­la Diana posou­dit, čis­té, tak­že si je mohl kaž­dý bez obav uvá­zat, aniž by se musel obá­vat před­chůd­co­va potu.

Jonathan roz­hod­ně pro­ká­zal smy­sl pro humor, když si vybral jed­no­znač­ně nej­straš­něj­ší kra­va­tu: žlu­té a tyr­ky­so­vě mod­ré prouž­ky s růžo­vým koso­čtver­co­vým vzo­rem ve žlu­té čás­ti lát­ky.

„I kdy­by v klu­bu měla vybuch­nout bom­ba, nemoh­la by to způ­so­bit vět­ší roz­ruch než vaše kra­va­ta,“ pošep­ta­la mu Diana, když pro­šli kolem dveř­ní­ka. Jen stě­ží potla­či­la chuť hla­si­tě se roze­smát.

„Já věděl, že se vám zamlou­vá můj decent­ní vkus.“

S širo­kým úsmě­vem ji vedl kolem pří­tom­ných návštěv­ní­ků, kte­ří je pře­mě­řo­va­li udi­ve­ný­mi pohle­dy. Přitom bylo spor­né, jest­li jim vadí, že Diana na sobě nemá večer­ní šaty, nebo kra­va­ta, kte­rá se roz­hod­ně neho­di­la ke zbyt­ku Jonathanova oble­če­ní.

Avšak niko­ho nevy­já­d­řil nahlas svou nevo­li, a pokud by se to sta­lo, Diana by na to bez­tak nere­a­go­va­la, pro­to­že její oči se upře­ly na stě­nu se sta­rý­mi foto­gra­fie­mi. Ukazovaly čle­ny klu­bu Hill v době roz­kvě­tu hote­lu. Její tuše­ní o chví­li poz­dě­ji potvr­dil Jonathan.

„Podívejte se na jmé­na pod tím­to sním­kem,“ řekl, když uká­zal na foto­gra­fii chrá­ně­nou sklem, jejíž stav byl podob­ný jako foto­gra­fie Grace. Osoby byly naštěs­tí dost těs­ně u sebe, tak­že se daly roze­znat jejich tvá­ře.

Většina mužů v ele­gant­ních oble­cích se tvá­ři­la dost zmu­če­ně, za prvé, pro­to­že teh­dy neby­lo obvyk­lé se do objek­ti­vu usmí­vat, a za dru­hé, pro­to­že teh­dy neby­lo obvyk­lé se do objek­ti­vu usmí­vat, a za dru­hé, pro­to­že zho­to­ve­ní foto­gra­fie trva­lo jis­tě veli­ce dlou­ho.

S buší­cích srd­cem pře­lét­la Diana jmé­na. Emmerson Walbury, Trent Jennings, Dean Stockton, Henry Tremayne..

Počítala, až při­šla ke čtvr­té­mu muži zle­va. Henry Tremayne byl urost­lý svět­lo­vlasý muž. Zřejmě po něm zdě­di­la jeho dce­ra Grace bar­vu vla­sů.

„To není mož­né!“ vyhrk­la.

„Asi ano!“ odvě­til Johathan. „Váš pře­dek byl nej­spíš čle­nem klu­bu. Jak dou­fám, víte, že sem byli při­jí­má­ni jen nej­vá­že­něj­ší čle­no­vé spo­leč­nos­ti.“

„To si umím před­sta­vit. V Anglii to bylo stej­né. A čás­teč­ně je to tak i dnes.“

Několik slov o autor­ce:

Corina Bomannová se naro­di­la v roce 1974 v Parchinu. Původně pra­co­va­la jako asi­s­tent­ka na sto­ma­to­lo­gic­ké kli­ni­ce, ale její fan­ta­zie a lás­ka k his­to­rii byly sil­něj­ší. Svoji spi­so­va­tel­skou vášeň zúro­či­la do té míry, že dnes pat­ří k úspěš­ným autor­kám knih pro mlá­dež a his­to­ric­kých romá­nů. Žije se svou rodi­nou v Berlíně. Česky dosud vyšly její romá­ny Zahrada v měsíč­ním svi­tu, Vůně jasmí­nu a Čas vlčích máků, úspěš­né tri­lo­gie Paní ze seve­ru a Barvy krá­sy, jakož i zatím prv­ní tři díly his­to­ric­ké tetra­lo­gie Andělé v bílých pláš­tích.

Autorka: Corina Bomannová

Překlad: Jana Pecharová

Žánr: belet­rie, roman­ti­ka, his­to­ric­ký román

Vydáno: Vydala Euromedia Group, a.s.,Ikar, Praha, 2026, vydá­ní dru­hé

Počet stran: 456

Vazba kni­hy: bro­žo­va­ná

ISBN: 978-80-249-5731-9

Knihu může­te kou­pit zde:

Motýlí ost­rov - Corina Bomann | Knihy LUXOR