Nesnesitelné světlo reflektorů: Linda Blair a život po Vymítači ďábla

functi­on loadPostViews_369125() { const el = document.getElementById(„counter-post-views-369125“); if (!el) return;fetch(„https://kritiky.cz/wp-admin/admin-ajax.php?action=get_post_views&post_id=369125“) .then(response => response.json()) .then(data => { if (data && type­of data.views !== „unde­fi­ned“) { el.textContent = „🎯 Zobrazení: “ + data.views.toLocaleString(); } else { el.textContent = „Počet zob­ra­ze­ní není dostup­ný.“; } }) .catch(() => { el.textContent = „Chyba při načí­tá­ní počtu zob­ra­ze­ní.“; }); }document.addEventListener(„DOMContentLoaded“, loadPostViews_369125); document.addEventListener(„astro:page-load“, loadPostViews_369125); // pod­po­ra fra­mewor­ků

„Vždycky mi bylo vel­mi div­né, když jsem byla mla­dá a potka­la něko­ho, kdo vypa­dal, že se mě oprav­du bojí. Nedokázali mě oddě­lit od mon­stra, kte­rým jsem se stal ve fil­mu. Nevěřili bys­te, jak čas­to se mě lidé pta­jí, aby se mi zato­či­la hla­va.“

Od pěti let si Linda Blair muse­la zvy­kat na svět­la reflek­to­rů, nej­pr­ve jako dět­ská model­ka a poté jako hereč­ka, když byla z 600 ucha­ze­ček vybrá­na do role Regan, posed­lé­ho dítě­te, ve fil­mu Vymítač ďáb­la (1973). Linda se rych­le pro­sla­vi­la na mezi­ná­rod­ní scé­ně, zís­ka­la Zlatý gló­bus a zdá­lo se, že za tuto roli pře­vez­me Oscara, ale když se pro­va­li­lo, jak někte­ré čás­ti role nezvlád­la (démo­nic­ký hlas dabo­va­la Mercedes McCambridgeová a na osm vte­řin byla pou­ži­ta kaska­dér­ská figurí­na), ten­to sen se roz­pa­dl a s tím­to zkla­má­ním prav­dě­po­dob­ně při­šla prv­ní rána tomu, co vypa­da­lo jako začá­tek áčko­vé kari­é­ry.

„Chtěla jsem být prin­cez­nou. Chtěla jsem hrát v disneyov­kách, chtě­la jsem hrát v „Lassie“, chtě­la jsem hrát ve „Flipperovi“. Nechtěla jsem být pří­še­rou.“

Po pre­mi­é­ře fil­mu Vymítač ďáb­la Blair vyhro­žo­va­li smr­tí. Studio Warner Brothers, kte­ré film uved­lo do kin, naja­lo poli­cii, aby s Blairovými žila 24 hodin den­ně, 7 dní v týd­nu po dobu 6 měsí­ců. Původní pacha­tel nebyl nikdy dopa­den. Jakmile skon­či­la Lindina prá­ce na pro­pa­ga­ci fil­mu a stu­dio pře­sta­lo pla­tit ochran­ku, výhrůž­ky fana­ti­ků a nábo­žen­ských fana­ti­ků pokra­čo­va­ly i po uve­de­ní pokra­čo­vá­ní fil­mu. Její rodi­na nako­nec muse­la vzít věci do vlast­ních rukou a ukrýt ji u přá­tel ve Vermontu, Connecticutu a New Jersey.

„Neuplyne den, aby o ní někdo něco neřekl, což je zají­ma­vé. Můj život je posed­lý „Vymítačem ďáb­la“.“

Blair si pro­šla roz­vo­dem rodi­čů, dvě­ma roz­cho­dy (jed­ním s rocko­vou hvězdou Rickem Springfieldem), depre­se­mi a pro­blémy s alko­ho­lem, to vše během natá­če­ní fil­mu „Vymítač ďáb­la II: Kacíř“ (1977), kte­rý pro­pa­dl v poklad­nách kin. Později téhož roku zahy­nu­li při letec­kém neštěs­tí tři její přá­te­lé ze sku­pi­ny Lynyrd Skynyrd a krát­ce po pohřbu byla zatče­na kvů­li obvi­ně­ní z uží­vá­ní drog. V roz­ho­vo­ru pro pořad „Intimní por­trét“ tele­vi­ze Lifetime v roce 2001 Blair řek­la: „Když se nad tím zpět­ně zamys­lím, mohu říct, že to byl jeden z nej­těž­ších roků, kte­ré mohl kdo­ko­li pře­žít. A já si při­pi­su­ji záslu­hy a sna­žím se při­jmout sama sebe za to, že jsem tu dobu zvlád­la, pro­to­že vím, že mě to málem zabi­lo.“

Blair je od dět­ství váš­ni­vou milov­ni­cí zví­řat. V dospě­los­ti se z ní sta­la akti­vist­ka za prá­va zví­řat a huma­ni­tár­ní pra­cov­ni­ce, kte­rá spo­lu­pra­cu­je s orga­ni­za­ce­mi PETA, Feed the Children, Variety, Children’s Charity a dal­ší­mi, a také se zasa­zu­je o osvě­tu v oblas­ti HIV/AIDS u dospí­va­jí­cích. Blair se také věnu­je nezisko­vé orga­ni­za­ci, kte­rou zalo­ži­la v roce 2004, nada­ci Linda Blair WorldHeart Foundation, kte­rá se zabý­vá záchra­nou týra­ných, zane­dbá­va­ných a zne­u­ží­va­ných zví­řat. (IMDb/Wikipedia)

Všechno nej­lep­ší k naro­ze­ni­nám, Lindo Blair!

/* Styl pro plo­chu urče­nou k zob­ra­zo­vá­ní Pop-Upu */ #sssp-pop-up-ad { posi­ti­on: fixed; hei­ght: auto; wid­th: 100%; bac­kground: rgba(0, 0, 0, .7); bot­tom: 0; left: 0; right: 0; text-align: cen­ter; pad­ding: 2px 0; z-index: 1001; tran­si­ti­on: hei­ght 0.5s; margin:0; } /* Tlačítko pro zavře­ní rekla­my */ #sssp-pop-up-ad-close { bac­kground: rgba(0, 0, 0, 1); margin-top: -31px; posi­ti­on: abso­lu­te; top: 0; right: 0; color: #fff; cur­sor: poin­ter; font-size:14px; text-align: cen­ter; pad­ding: 8px; hei­ght: 15px; font-family: Arial, Helvetica, sans-serif; wid­th: 140px; box-sizing: content-box; line-height: 1; } .sssp-pop-up-ad-hide { hei­ght: 0 !impor­tant; pad­ding: 0 !impor­tant; mar­gin: 0 !impor­tant; }