Dnes máte možnost v rámci profilu mexické hvězdy Gaela Garcíi Bernala v kině Světozor exkluzivně skouknout film o mládí Ernesta „Che“ Guevary, ještě než s Fidelem začali psát dějiny kubánské revoluce. Nečekejte však dusnou politickou rekonstrukci, spíš hezký road-movie o dospívání, poznávání světa a sebe samého. Tohle povedené dílo je totiž hlavně o jedné cestě, která to všechno pro Guevaru odstartovala, přitom je ale příběhem univerzálním, odvyprávěným s obdivuhodnou lehkostí.
Ernesto Guevara (Bernal), kterému ještě nikdo nepřezdíva Che, nýbrž „Fuser“ pro dýchací obtíže způsobené astmatem, přerušuje studia medicíny, aby se s kamarádem vydal na cestu Jižní Amerikou. Na stařičké, vybuchující motorce se se sympatickou naivitou pouštějí na cestu. Děj se striktně odvíjí v intencích autentických Guevarových záznamů z putování. Synopse je přitom absolutné klasická – dva mladíci poznávají svůj rodný kontinent, překonávají překážky, stávají se jim komické i vážnější příhody, až doputují do cíle a rozloučí se, pozměnění a moudřejší. I v této jednoduchosti spočíva kouzlo filmu – a také v oslnivých exteriérech jihoamerické přírody a skvělé hudbě.
V každém sloganu k filmu je skloňováno jméno Che Guevary – proto mi na první pohled přišlo paradoxní, že často zapomínám, že ten milý, chytrý medik s krásnou tvářičkou G.G.Bernala se stane slavným revolucionářem. Dialogy ve filmu jsou totiž příjemně vtipné, působí realisticky, stejně jako všechny situace, do kterých se hrdinové dostávají. Chudý pár putující za prací i tábor pro postižené leprou také nepůsobí ani v nejmenším pateticky a vykalkulovaně, co bývá v životopisných filmech legend špatným zvykem. Che legendou pořád je a to nejlepší, co pro něj tvůrci filmu mohli udělat a udělali je, že ho tak neprezentují. Ernesto je tady jednoduše idealistický kluk, se silným soucitem k trpícím a neschopný lhát (skvělá komická scéna s rukopisem pana doktora). Při oslavě svých narozenin skáče do řeky a plave na „druhou stranu“ řeky a vlastně i společnosti, aby byl i s pacienty trpícími leprou, odsouzenými na život v izolaci. Pořád je to ale člověk z masa a kostí, který má pocity a myšlenky, jimž rozumíme. To je v tomhle filmu moc důležité – zůstane ve vás pocit, že ten příběh mohl být i váš.
Motocyklové deníky okouzlujícím způsobem seznamují diváka s pozadím, jež způsobilo, že se „Fuser“ stal tím „Che“ z triček a plakátů. Jím můžete opovrhovat jako osobou, která na Kubě přivedla k životu komunizmus, ale po shlédnutí filmu mu možná budete trochu rozumět. Nebo tohle dílo berte jako univerzální, krásně udělanou výpověď o hledání a ceně ideálU, které mladý Guevara na konci ještě má a právě se rozhoduje, že za ně bude bojovat. Víme, jak to dopadne, ale tahle cesta k dospělosti opravdu stojí za zhlédnutí, bez ohledu na politické vyznání.
O filmu:
Diarios de motocicleta
Scénář: Jose Rivera (dle knih E. Guevary a A. Granady)
Režie: Walter Salles
V hlavních rolích: Gael García Bernal, Rodrigo de la Serna
USA - NĚM - VB - ARG - Peru - FR - Chile 2004, 128 minut
