Křižník Potěmkin a Oděský masakr: Příběh ikonické filmové scény a Ejzenštejnův kontroverzní příspěvek k historii kinematografii

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Pravděpodobně nej­slav­něj­ší scé­nou fil­mu „Křižník Potěmkin“ (1925) je masa­kr civi­lis­tů na Oděských scho­dech (zná­mých také jako Primorské nebo Potěmkinovy scho­dy). Tato sek­ven­ce je hod­no­ce­na jako „kla­sic­ká“ a jed­na z nej­vliv­něj­ších v ději­nách kine­ma­to­gra­fie. V této scé­ně car­ští vojá­ci v bílých let­ních tuni­kách ryt­mic­ky a stro­jo­vě pocho­du­jí po zdán­li­vě neko­neč­ných scho­dech a stří­le­jí sal­vy do davu. Samostatný oddíl jízd­ních kozá­ků zaú­to­čí na dav pod scho­dy. Mezi oběť­mi je star­ší žena, mla­dý chla­pec s mat­kou, stu­dent v uni­for­mě a dospí­va­jí­cí ško­lač­ka. Matka tla­čí­cí v kočár­ku nemluv­ně padá k zemi a umí­rá, kočá­rek se sku­tá­lí ze scho­dů mezi prcha­jí­cí dav.

Slavný oděs­ký masa­kr na scho­dech se nikdy nestal tak, jak byl nato­čen. Pravděpodobně jej do děje vlo­žil reži­sér Sergej Ejzenštejn pro dra­ma­tic­ký efekt a pro démo­ni­za­ci car­ské­ho reži­mu. Tato sek­ven­ce byla inspi­ro­vá­na masa­krem na Krvavé nedě­li 22. led­na 1905, tedy téměř pět měsí­ců před vzpou­rou na Potěmkinu. Císařská rus­ká armá­da zahá­ji­la pal­bu na pokoj­né demon­stran­ty před Zimním palá­cem v Petrohradě. Přibližně 1 000 lidí bylo zabi­to nebo zra­ně­no. Tato udá­lost byla kata­ly­zá­to­rem neú­spěš­né rus­ké revo­lu­ce v roce 1905. Roger Ebert píše: „To, že ve sku­teč­nos­ti k žád­né­mu car­ské­mu masa­k­ru na Oděských scho­dech nedo­šlo, sotva sni­žu­je sílu scé­ny ...“. Je iro­nií, že [Ejzenštejn] to udě­lal tak dob­ře, že se dnes o krvepro­li­tí na Oděských scho­dech čas­to mlu­ví, jako by se sku­teč­ně sta­lo.“

Douglas Fairbanks a Mary Pickfordová si Ejzenštejnův film pochva­lo­va­li během ces­ty do Moskvy v roce 1926 a po návštěvě Hollywoodu v roce 1929 dostal Ejzenštejn od Paramountu smlou­vu „na režii něko­li­ka fil­mů pod­le přá­ní objed­na­va­te­le“. Jeho navr­ho­va­né pro­jek­ty, fil­mo­vé adap­ta­ce romá­nů H. G. Wellse „Válka svě­tů“, Theodora Dreisera „Americká tragé­die“ a „Zlato“ (ali­as „Sutterovo zla­to“), byly odmít­nu­ty jako pří­liš soci­ál­ně uvě­do­mě­lé a nedo­sta­teč­ně komerč­ní, aby ospra­ve­dl­ni­ly svou dél­ku a nákla­dy. Paramount zru­šil smlou­vu a 18. lis­to­pa­du 1930 pak minis­ter­stvo zahra­ni­čí ozná­mi­lo, že Ejzenštejna a jeho spo­leč­ní­ky depor­tu­je, pro­to­že jsou komu­nis­té.

Ejzenštejn jed­nou pochvá­lil film Walta Disneyho „Sněhurka a sedm trpas­lí­ků“ (1937) jako jedi­ný nej­lep­ší film, kte­rý kdy byl nato­čen. (IMDb/Wikipedia)

Všechno nej­lep­ší k naro­ze­ni­nám, Sergeji Ejzenštejne!

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře