Druhá Andersonem zfilmovaná povídka Roalda Dahla už není tak brilantní jako v případě Podivuhodného příběhu Henryho Sugara. Ale jen o kapku. Je to vlastně úplně to samé jako v případě již zmíněného předchozího počinu - po technické stránce jde o něco bezpříkladného. Jen kratší stopáž a ne až tak působivý příběh nadělal své. Ve výsledku to vyzní dost ploše. Jisté metaforické vyznění celého díla tam je, nicméně není už tak zajímavé jako to předtím. Přesto se však stále jedná o zdařilý a zábavný kraťas. Mimochodem Andersonův smysl pro detail, mnou vyzdvihovaný už minule je fakt něco nevídaného a je mistrně zakomponován i zde. |75%|
Načítám počet zobrazení...