Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Papežem osobně jmenovaný vymítač odhaluje posedlost démonem, která má spojitost se španělskou inkvizicí, ve filmu Papežův vymítač, který tento víkend vstupuje do pražských kin a 14. dubna bude mít premiéru ve Spojených státech. Zpočátku poutavý příběh o fascinující skutečné postavě se u přepáleného finále zvrhne v obzvlášť mrazivá klišé - což fanoušky hororů asi nezklame.
Přesto diváci, které zajímá skutečný příběh otce Gabriele Amortha, jenž tvrdil, že během své třicetileté kariéry hlavního vatikánského exorcisty provedl desítky tisíc vymítání, zůstanou ochuzeni. Papežův vymítač se pokouší udělat pro Amortha to, co série The Conjuring udělala pro Eda a Lorraine Warrenovy, ale navzdory výborné výpravě a efektivní režii pod Juliusem Averym není ani zdaleka tak děsivý, aby na tyto podmínky fungoval.
Vymítač ďábla hraje Russell Crowe v roli Amortha suverénní ústřední roli, která do jinak vážné postavy vnáší trochu nekorektního humoru („ďábel nemá rád vtipy,“ říká svému nevědomému asistentovi). Croweův Amorth, který si vychutnává silný italský přízvuk jako dobré víno, je na plátně vždy zajímavým zjevem, i když se příběh noří do předvídatelných situací.
Začáteční scény Papežova exorcisty vykreslují slibný náhled do Amorthovy minulosti. Film začíná exorcismem na italském venkově v roce 1986, kdy otec lstí přiměje démona, aby utekl mladému muži a posedl prase; zvíře je rychle poraženo a démon zabit spolu s ním.
Před vatikánským tribunálem však Amorth prozradí, že ve skutečnosti věděl, že mladík není posedlý: že trpí jakousi psychózou a k jeho záchraně bylo možná potřeba trochu divadla. Ve skutečnosti, jak otec odhaluje, 98 procent posednutí, k jejichž vyšetřování je vyslán, jsou ve skutečnosti psychické problémy.
Tuto dějovou nit pěkně zprostředkovávají retrospektivy, které se točí kolem Amorthovy největší lítosti: mladé ženy, která předstírala posedlost a kterou odkázal na psychiatry. Ta později spáchala sebevraždu poté, co se jí nedostalo potřebné pomoci.
Jistě, Papežův vymítač není odhalením exorcismu prováděného katolickou církví. Zaměřuje se na údajná dvě procenta posednutí, kterými se Amorth zabýval a která se ukázala být skutečnými, a během událostí filmu se týká mladého amerického chlapce (Peter DeSouza-Feighoney), který se stane posedlým poté, co se přestěhuje se svou matkou (Alex Essoe) a sestrou (Laurel Marsden) do rozlehlého opatství na španělském venkově.
Stejně jako téměř všechny filmy tohoto typu, které byly uvedeny do kin v posledních 50 letech po Vymítači ďábla, zahrnují scény posedlosti ve filmu Vymítač ďábla dítě v těžkých protetických maskérských efektech přivázané k posteli, levitující předměty a těla poházená po místnosti, sprostě mluvícího démona a kněze držícího kříž a odříkávajícího modlitby. Ralph Ineson nahrazuje Mercedes McCambridgeovou v roli hlasu démona.
Vymítač ďábla pochopil, že to, co je děsivé, není fyzický projev démona: je to názor, že tak velké a neznámé zlo může na světě vůbec existovat, z čeho nám běhá mráz po zádech. O pět desetiletí později zůstává Vymítač ďábla jedním z nejděsivějších filmů, jaké kdy byly natočeny; Vymítač ďábla se o takovou úroveň ani nepokouší.
Místo toho se vyprávění opírá spíše o tropy z japonských hororů než o filmy o posednutí. Aby Amorth a jeho asistent (Daniel Zovatto) zachránili malého chlapce a přemohli démona, musí vyřešit záhadu, která se skrývá pod klášterem a která zahrnuje temná tajemství španělské inkvizice.
Scény odehrávající se v katakombách plných lebek jsou obzvlášť dobře navržené a připomínají Indiana Jones spíše dobrodružný než náboženský horor; vrcholná přehlídka speciálních efektů s krví pokrytou ženou je obzvlášť wow. Ale epilog, který zakládá další dobrodružství ve filmovém vesmíru Vymítače ďábla, zanechává v člověku přání, aby to bylo více spravedlivé vůči údajně skutečnému příběhu, na němž je film založen.
Do tohoto skutečného příběhu se částečně ponořil nikdo menší než režisér Vymítače ďábla William Friedkin v dokumentu Dábel a otec Amorth z roku 2017 a stav exorcismu v současné Itálii byl ještě podrobněji popsán v dokumentu Deliver Us z roku 2016. Papežův vymítač stojí za zhlédnutí, protože se těchto témat alespoň dotýká, i když na konci vítězí hollywoodská klišé.
Poznámka pro tuzemské diváky: asi 15 procent Papežova exorcisty je v italštině, španělštině a latině, na pražských plátnech pouze s českými titulky.
(4,91 z 5)