Patříme k sobě-Je načase si přiznat, že…patříme k sobě

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Ráda bych se s vámi podě­li­la o čte­nář­ský záži­tek z kni­hy Patříme k sobě, jehož autor­kou je Beth Moran. Věřte, že bude vel­mi a neza­po­me­nu­tel­ný, kni­ha bude ve mně oprav­du hod­ně dlou­ho dozní­vat. 

Eleanor se roz­hod­ne utéct od živo­ta v Londýně, kde pra­cu­je jako redak­tor­ka, píše růz­né člán­ky i hod­no­ce­ní růz­ných restau­ra­cí. Už má vše­ho dost, naba­lí si pár věcí do auta a odjíž­dí za svou kama­rád­kou Charlie na Damsonovu far­mu. Během ces­ty má ale neho­du. Najde ji a pomů­že Daniel. Je to bra­tr Charlie. Dozvídá se, že Charlie před rokem zemře­la, a pro­to již Eleanor neod­po­ví­da­la na její zprá­vy. Zůstala po ní sed­mi­mě­síč­ní dce­ra Hope, kte­rou Daniel ado­p­to­val. Daniel ji odve­ze na far­mu a nechá ji tam byd­let. Damsonova far­ma je ale na pokra­ji zhrou­ce­ní. Eleanor utí­ká z Londýna od pro­blé­mů a zde, na okra­ji Ferringtonu se zaple­te do jiných sta­ros­tí. Zjišťuje, jaký leti­tý svár mají mezi sebou jed­not­li­vé čás­ti ves­ni­ce, kte­rou roz­dě­lu­je řeka. Statek začne postup­ně pod jejím vede­ním vzkvé­tat. Eleanor i Daniel se pro­stup­ně sží­va­jí i s malou Hope. Podaří se Eleanor zne­přá­te­le­né stra­ny dát zno­vu dohro­ma­dy? Uvědomí si Daniel, že není Eleanor lhos­tej­ný? Dožene ji nako­nec její stin­ná minu­lost? Tak to už se nech­te pře­kva­pit a začně­te se do novin­ky s názvem Je nača­se si při­znat, že…patříme k sobě.

Kniha má 37 kapi­tol, 344 stran, zakon­če­na poznám­kou autor­ky a podě­ko­vá­ním.

Nesmírně mě zau­ja­la infor­ma­ce, že ves­ni­ce Ferrington, a vše, co se v ní ode­hrá­lo, je inspi­ro­vá­no sku­teč­ným pří­bě­hem hor­nic­ké ves­ni­ce v hrab­ství Nottinghamshire, kte­rou roz­dě­lu­je řeka na dvě čás­ti. Jedna stra­na stáv­ko­va­la, zatím­co dru­há pokra­čo­va­la v prá­ci. V posled­ních letech tu byl zalo­že­ný oce­ňo­va­ný komu­nit­ní sad, kte­rý má za úkol pomo­ci sjed­no­tit míst­ní oby­va­te­le a vytvo­řit krás­né, klid­né mís­to, jež pomů­že zace­lit rány minu­los­ti. Autorka zjis­ti­la, jaký dopad měla celo­stát­ní stáv­ka hor­ní­ků v letech 1984-1985. Během této stáv­ky se celé ves­ni­ce i měs­ta roz­dě­li­ly na stáv­ku­jí­cí a stáv­ko­ka­ze, kte­ří pře­kra­čo­va­li záka­zy vstu­pu. Autorka pou­ka­zu­je na to, jak se v jed­né i dru­hé ves­ni­ci lidé vyhý­ba­li těm dru­hým, děla­li si naschvá­ly, nešli radě­ji naku­po­vat do té dru­hé čás­ti. Tyto, jak se říká žabo­my­ší vál­ky pře­rost­ly v obrov­ský kon­flikt zne­přá­te­le­ných stran.

Román byl báječ­ný. Nesmírně jsem se těši­la z kaž­dé strán­ky, kte­rou jsem pře­čet­la. Moc jsem přá­la hlav­ní hrdin­ce Eleanor, aby ji vše vyšlo, aby se jí daři­lo, ale měla jsem vel­ký strach, zda ji nako­nec dože­ne její tem­né tajem­ství.

Ukázka z kni­hy:

„Pro naši rodi­nu to bylo nesmír­ně těž­ké obdo­bí. Když John, Beckyin táta, při­šel o otce, bylo to srd­cervou­cí. Jeho mat­ka se z toho nikdy nevzpa­ma­to­va­la. Byli tak roze­zle­ní a straš­ně smut­ní. A někte­ří z jeho nej­lep­ších kama­rá­dů, se kte­rý­mi vyrůs­tal a desít­ky let pra­co­val v dole, mu ani nepři­šli na pohřeb. Teď už jsou pocho­pi­tel­ně všich­ni po smr­ti. Ale měli by za to, co se teh­dy sta­lo, nést odpo­věd­nost jejich děti a vnu­ci? Někteří z nich mož­ná. Od té doby řek­li a udě­la­li někte­ré oprav­du bolest­né věci. Ale pokud se ptáš, jest­li někdy při­jde čas, kdy bude mož­né tyhle věci odpus­tit? Samozřejmě.

Když jsem mlu­vi­la o tvém pro­je­vu, mys­le­la jsem to váž­ně. Znepokojilo mě to, ale v tom nej­lep­ším slo­va smys­lu. Zvlášť mě vza­la za srd­ce jed­na věc, a pořád na ni musím myslet-jak dlou­ho bude­me defi­no­va­ní tím, čím nejsme? Nemohla jsem si v tu chví­li nevzpo­me­nout na své­ho otce. Byla tak hrdý na to, že ho bra­li za Ferringtoňana. Jak jsem řek­la, zni­či­lo by ho to, kdy­by viděl, co se sta­lo. Možná nejsem jedi­ná, koho to trá­pí. Možná je teď čas na upřím­ný dia­log. Na zvě­da­vé otáz­ky. Aby se zača­ly hojit sta­ré rány. Ale nejsem si jis­tá, jest­li jsi tím pra­vým, kdo by to měl udě­lat.“

„Mohla byte to být vy?“¨

Ziva se kři­vě pou­smá­la a s funě­ním se zved­la na nohy.

„Možná před dva­ce­ti lety. I když tře­ba vypa­dám, že jsem plná ener­gie, nemám dale­ko ke sta­řen­ce. A musím mys­let na Johna.

Několik slov autor­ce:

Beth Moran je autor­kou romá­nu pro ženy, včet­ně best­selle­ru Christmas Every Day. Pravidelně vystu­pu­je v rádiu BBC Nottingham a je admi­nis­trá­tor­kou mezi­ná­rod­ní networ­kin­go­vé sítě pro ženy Free Range Chicks. Žije na okra­ji Sherwoodského lesa.

Autorka: Beth Moran

Přeložila: Jana Rajnyšová

Žánr: New Adult, belet­rie, roman­ti­ka

Vydáno: 2024, Vydala Euromedia Group a.s. Ikar, Praha

Počet stran: 344

Vazba kni­hy: paper­back

ISBN: 978-80-249-5320-5

Knihu může­te kou­pit zde:

Kniha Patříme k sobě - Beth Moran | knizniklub.cz

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře