Probudím se včera – divákova noční můra

Proč cho­dit zby­teč­ně kolem hor­ké kaše. Další pokus o čes­kou kome­dii je směš­ný sám o sobě, ale bohu­žel ne záslu­hou dob­ře napsa­né­ho scé­ná­ře, zda­ři­lé rea­li­za­ce či sluš­ných herec­kých výko­nů. Přitom počá­teč­ní nápad nabí­zel slib­né výcho­dis­ko pro pří­běh čty­ři­ce­ti­le­té­ho uči­te­le Petra (Filip Blažek), kte­rý zjis­tí, že jedi­nou sku­teč­nou lás­kou pro něj v živo­tě byla jeho spo­lu­žač­ka z gym­ná­zia Eliška (Eva Josefíková). Jenže jí to ten­krát zapo­mněl říct. Díky jaké­musi obskur­ní­mu vědec­ké­mu vyná­le­zu se tedy pře­ne­se v čase do červ­na roku 1989 a své teh­dej­ší stu­dent­ské podo­by (Jiří Mádl), aby napra­vil osu­do­vou chy­bu a koneč­ně zís­kal svou taj­nou lás­ku na celý dal­ší život.

Navíc Petr se na začát­ku sto­ry roz­chá­zí s pří­tel­ky­ní (Jitka Čvančarová), ale není jas­né, proč si vlast­ně nedo­ká­že udr­žet tak pěk­nou žen­skou. Zřejmě jenom pro­to, aby si poslé­ze uvě­do­mil, že v pod­sta­tě před mno­ha lety na gym­plu byl zami­lo­va­ný do jiné hol­ky, se kte­rou by chtěl radě­ji žít? Expozice nám tedy hrdi­nu před­sta­vu­je jako lose­ra, jehož žeb­ří­ček hod­not je zjev­ně poli­to­vá­ní­hod­ný. Filip Blažek tak­to napsa­né posta­vě už jen stě­ží mohl pro­půj­čit něja­ké cha­risma, neřku­li vývoj. Jediná Petrova ini­ci­a­ti­va spo­čí­vá v tom, že se sna­ží vyhle­dat Elišku na tříd­ním sra­zu po letech, kde se ale dotyč­ná nedo­sta­ví. Proč ale kvů­li tomu musí Petr zvo­lit zrov­na ces­tu časem do minu­los­ti, kte­rá popr­vé stej­ně nic nevy­ře­ší, a nevy­hle­dá tedy kon­takt na Elišku rov­nou přes inter­net, tak jak to uči­ní o hodi­nu a půl poz­dě­ji ve fil­mu, toť otáz­ka a dal­ší zřej­má sce­náris­tic­ká chtě­nost a mani­pu­la­ce.

Překvapivě šťav­na­těj­ší je ale mlad­ší vydá­ní Petra a udá­los­ti jím ve sním­ku pro­ží­va­né, kde se Jiří Mádl mohl opřít ale­spoň o mís­ty vtip­né srov­ná­vá­ní pohle­du dneš­ní­ho dospě­lé­ho jedin­ce v mla­dém těle, kte­rý je kon­fron­to­ván s absur­di­tou před­lis­to­pa­do­vé doby a s vět­ši­nou jejích společensko-politických man­ti­ne­lů. Těžko říct, kolik si ale z těch­to nará­žek odne­sou dneš­ní tee­nage­ři, kte­ří teh­dej­ší dojezd soci­a­lis­mu neza­ži­li, a obá­vám se, že zpro­střed­ko­va­ně pro ně někte­ré fór­ky nebu­dou úpl­ně fun­go­vat. Jiné jsou nao­pak imple­men­to­vá­ny do sním­ku záměr­ně prá­vě pro poba­ve­ní mlá­de­že (viz kupř. „licok­ni­ga“, perestroj­ko­vý kyta­ro­vý hit Chinaski apod.). Chytré inter­ak­ce mezi minu­los­tí a dneškem se ale brzy vyčer­pa­jí a záhy se dosta­ví rozře­dě­ná tele­no­ve­la o tom kdo s kým a jak. Na roz­díl od Blažkova podá­ní Petra může Mádl půso­bit na své spo­lu­žá­ky zku­še­nos­tí a nad­hle­dem z odstu­pu. Pořád ale se necho­vá nijak dosta­teč­ně výji­meč­ně, abych mu uvě­řil, že se do něj Eliška zami­lu­je. Mádl má beze­spo­ru herec­ké cha­risma, ale jeho posta­va ho para­dox­ně drží pořád pří­liš při zemi, než aby je mohl uplat­nit a roz­ví­jet záplet­ky odváž­něj­ším způ­so­bem i sty­lem.

Dalším obrov­ským han­di­ca­pem fil­mu je jeho tech­nic­ká strán­ka. V žád­ném pří­pa­dě bych si nedo­vo­lil pode­zí­rat kame­ra­ma­na Martina Dubu či stři­ha­če Adama Dvořáka z nepro­fe­si­o­na­li­ty. Výsledek na plát­ně v kině ale zavá­ní banál­ním tele­viz­ním zábě­ro­vá­ním, insce­nač­ní nedů­sled­nos­tí, odflák­nu­tým zvu­kem (včet­ně pří­šer­ných post­syn­chro­nů a mixu), napros­to nevhod­nou zou­fa­lou hud­bou a seri­á­lo­vým stři­hem, kte­rý má k fil­mo­vé­mu vyprá­vě­ní na míle dale­ko. Omezený roz­po­čet se pode­psal jak na skrom­né výpra­vě, tak i na mas­kách, kde nej­vět­ší roz­šoup­nu­tí více jak dva­ce­ti­le­té­ho roz­dí­lu napří­klad u Petrových rodi­čů (ztvár­ně­ných Ljubou Krbovou a Svatoplukem Skopalem) před­sta­vu­je pozmě­ně­ný účes a tro­cha šedin ve vou­sech. K tomu vše­mu bylo tře­ba ve fil­mu pro­dat spon­zo­ry, pro­to jsou divá­ci opa­ko­va­ně vysta­vo­vá­ní tor­tu­ru­jí­cím pohle­dům na abso­lut­ně nesmy­sl­né čin­nos­ti postav, kte­ré ale muse­jí pod­le smlou­vy o pro­duct pla­ce­men­tu pro­dat nejme­no­va­né výrob­ky a pro­duk­ty vše­ho dru­hu, od žvý­ka­ček, přes ener­ge­tic­ké nápo­je, auta, dro­ge­rie atd. Bez rekla­my to dnes mož­ná u tako­vých­to pro­jek­tů, kte­ré vědo­mě rezig­nu­jí na umě­lec­ké ambi­ce, nej­spíš nejde. Vždy je to však o míře vku­su, kte­rý ovšem ten­to­krát tvůr­ci úpl­ně ztra­ti­li.

Sečteno a pod­tr­že­no – oce­ňu­ji ale­spoň sna­hu rea­li­zá­to­rů nato­čit žánro­vě čis­tou kome­dii, zaka­le­nou pou­ze neu­sa­ze­ným sci-fi prv­kem, kte­rá si na nic víc nehra­je. Pokud vám tohle sta­čí k divác­ké­mu zážit­ku, může­te se v kině dokon­ce i pár­krát pou­smát, vět­ši­nou i nechtě­ně, což tak nějak k tuzem­ským kome­di­ál­ním sním­kům posled­ní doby bohu­žel neod­mys­li­tel­ně pat­ří. Jestli ale oče­ká­vá­te vypoin­to­va­nou situ­ač­ní kome­dii s brysk­ní­mi dia­lo­gy, ale­spoň na úrov­ni Vejdělkových mužsko-ženských vari­a­cí, pusť­te si doma radě­ji někte­rou z kla­sic­kých kome­dií z pera Miloše Macourka. Ten totiž na roz­díl od auto­ra Probudím se vče­ra umí psát, být opa­ko­va­ně zábav­ný a pře­de­vším doká­že zaujmout pozor­nost pub­li­ka, čili vtáh­nout divá­ka do své­ho doko­na­le vymyš­le­né­ho svě­ta fan­ta­zie. U pře­mrš­tě­né dvou­ho­di­no­vé sto­pá­že Probudím se vče­ra vám hro­zí občas­né výpad­ky ve for­mě mik­rospán­ku, neboť tem­po je uny­lé, a nebo ješ­tě hůř, zívá­ní nudou.

---