Proč chodit zbytečně kolem horké kaše. Další pokus o českou komedii je směšný sám o sobě, ale bohužel ne zásluhou dobře napsaného scénáře, zdařilé realizace či slušných hereckých výkonů. Přitom počáteční nápad nabízel slibné východisko pro příběh čtyřicetiletého učitele Petra (Filip Blažek), který zjistí, že jedinou skutečnou láskou pro něj v životě byla jeho spolužačka z gymnázia Eliška (Eva Josefíková). Jenže jí to tenkrát zapomněl říct. Díky jakémusi obskurnímu vědeckému vynálezu se tedy přenese v čase do června roku 1989 a své tehdejší studentské podoby (Jiří Mádl), aby napravil osudovou chybu a konečně získal svou tajnou lásku na celý další život.
Navíc Petr se na začátku story rozchází s přítelkyní (Jitka Čvančarová), ale není jasné, proč si vlastně nedokáže udržet tak pěknou ženskou. Zřejmě jenom proto, aby si posléze uvědomil, že v podstatě před mnoha lety na gymplu byl zamilovaný do jiné holky, se kterou by chtěl raději žít? Expozice nám tedy hrdinu představuje jako losera, jehož žebříček hodnot je zjevně politováníhodný. Filip Blažek takto napsané postavě už jen stěží mohl propůjčit nějaké charisma, neřkuli vývoj. Jediná Petrova iniciativa spočívá v tom, že se snaží vyhledat Elišku na třídním srazu po letech, kde se ale dotyčná nedostaví. Proč ale kvůli tomu musí Petr zvolit zrovna cestu časem do minulosti, která poprvé stejně nic nevyřeší, a nevyhledá tedy kontakt na Elišku rovnou přes internet, tak jak to učiní o hodinu a půl později ve filmu, toť otázka a další zřejmá scenáristická chtěnost a manipulace.
Překvapivě šťavnatější je ale mladší vydání Petra a události jím ve snímku prožívané, kde se Jiří Mádl mohl opřít alespoň o místy vtipné srovnávání pohledu dnešního dospělého jedince v mladém těle, který je konfrontován s absurditou předlistopadové doby a s většinou jejích společensko-politických mantinelů. Těžko říct, kolik si ale z těchto narážek odnesou dnešní teenageři, kteří tehdejší dojezd socialismu nezažili, a obávám se, že zprostředkovaně pro ně některé fórky nebudou úplně fungovat. Jiné jsou naopak implementovány do snímku záměrně právě pro pobavení mládeže (viz kupř. „licokniga“, perestrojkový kytarový hit Chinaski apod.). Chytré interakce mezi minulostí a dneškem se ale brzy vyčerpají a záhy se dostaví rozředěná telenovela o tom kdo s kým a jak. Na rozdíl od Blažkova podání Petra může Mádl působit na své spolužáky zkušeností a nadhledem z odstupu. Pořád ale se nechová nijak dostatečně výjimečně, abych mu uvěřil, že se do něj Eliška zamiluje. Mádl má bezesporu herecké charisma, ale jeho postava ho paradoxně drží pořád příliš při zemi, než aby je mohl uplatnit a rozvíjet zápletky odvážnějším způsobem i stylem.
Dalším obrovským handicapem filmu je jeho technická stránka. V žádném případě bych si nedovolil podezírat kameramana Martina Dubu či střihače Adama Dvořáka z neprofesionality. Výsledek na plátně v kině ale zavání banálním televizním záběrováním, inscenační nedůsledností, odfláknutým zvukem (včetně příšerných postsynchronů a mixu), naprosto nevhodnou zoufalou hudbou a seriálovým střihem, který má k filmovému vyprávění na míle daleko. Omezený rozpočet se podepsal jak na skromné výpravě, tak i na maskách, kde největší rozšoupnutí více jak dvacetiletého rozdílu například u Petrových rodičů (ztvárněných Ljubou Krbovou a Svatoplukem Skopalem) představuje pozměněný účes a trocha šedin ve vousech. K tomu všemu bylo třeba ve filmu prodat sponzory, proto jsou diváci opakovaně vystavování torturujícím pohledům na absolutně nesmyslné činnosti postav, které ale musejí podle smlouvy o product placementu prodat nejmenované výrobky a produkty všeho druhu, od žvýkaček, přes energetické nápoje, auta, drogerie atd. Bez reklamy to dnes možná u takovýchto projektů, které vědomě rezignují na umělecké ambice, nejspíš nejde. Vždy je to však o míře vkusu, který ovšem tentokrát tvůrci úplně ztratili.
Sečteno a podtrženo – oceňuji alespoň snahu realizátorů natočit žánrově čistou komedii, zakalenou pouze neusazeným sci-fi prvkem, která si na nic víc nehraje. Pokud vám tohle stačí k diváckému zážitku, můžete se v kině dokonce i párkrát pousmát, většinou i nechtěně, což tak nějak k tuzemským komediálním snímkům poslední doby bohužel neodmyslitelně patří. Jestli ale očekáváte vypointovanou situační komedii s bryskními dialogy, alespoň na úrovni Vejdělkových mužsko-ženských variací, pusťte si doma raději některou z klasických komedií z pera Miloše Macourka. Ten totiž na rozdíl od autora Probudím se včera umí psát, být opakovaně zábavný a především dokáže zaujmout pozornost publika, čili vtáhnout diváka do svého dokonale vymyšleného světa fantazie. U přemrštěné dvouhodinové stopáže Probudím se včera vám hrozí občasné výpadky ve formě mikrospánku, neboť tempo je unylé, a nebo ještě hůř, zívání nudou.
Nejnovější komentáře