Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Jestli se vám někdy stalo, že jste se těšili na dovolenou a pak v euforii a spěchu zapomněli zabalit půlku věcí, nezoufejte. Pokud byste totiž měli někdy skončit na ostrově Shutter, můžete plavky, sluneční brýle i opalovací krém nechat klidně doma. Na tomto místě totiž slunce svítí málokdy.
Režisér Martin Scorsese se vrací čtyři roky po ne až tak zdařilé Skryté identitě, jež mu ale vynesla vytouženého Oscara za nejlepší režii. A vrací se v plné síle, nutno dodat.Už od úvodních vteřin dává Scorsese najevo, že tímto filmem se pokouší navázat na své starší kousky, které byly výpravné a setsakramentsky rozmáchlé.
Maršálové Teddy Daniels a Chuck Aule jsou vysláni na tajemný ostrov, aby zde vyšetřili zmizení jedné z chovankyň ústavu, který se na ostrově nachází. Rachel Solando, která za nejasných okolností uprchla ze své cely, by mohla představovat reálnou hrozbu pro ostatní pacienty jakožto i zdravotnický personál. Rachel není ničím výjimečná žena, snad jen tím, že ve volných chvílích topí dětí.
Teddy s Chuckem přijíždějí na lodi z několik mil vzdáleného pobřeží a už samotný příjezd má hluboký nádech tajemnosti a hned zkraje fackuje diváka přímo do tváře, aby mu dal jasně najevo, že ostrov je jistým způsobem záhadný.
Na nahuštěné intro ovšem doplácí další dění, protože i tomu největšímu optimistovi musí být jasné, že podobné tempo nemůže sedmašedesátiletý Scorsese udýchat po celých 140 minut.
Příběh je situován do 50. let minulého století, kdy se svět stále ještě vypořádával s pozůstatky války a kdy se bojovníci za vlast znovu etablovali do skutečného života.
Jedním z nich je i Teddy, který by nejradši vymazal všechny svoje vzpomínky. Pronásledují ho démoni, kteří ho nenechávají zapomenout na hrůznou minulost, jíž se mu až doteď dařilo dusit v sobě. Autentické výjevy z války se mu na ostrově záhadně vrací, stejně jako vzpomínky na manželku, jež uhořela v plamenech. Ostatně i to je jedna z jeho motivací, proč se případem vůbec zabývá - žhář je jedním z místních pacientů. A Teddy se s ním chce rozhodně seznámit.
Flashbacky se prolínají se sny jakoby nahodile a divák se společně s hrdinou noří do jeho temných vizí, kde psychika se bouří rozumu, a kde vzpomínat je těžší než zapomínat.
Náš hrdina postupně zjišťuje, že na ostrově se dějě něco nekalého. Teddy má podezření, že se zde provádějí jakési pokusy na pacientech. Dokázat to ale nebude nic snadného, protože přístup k jednotlivým faktům a spisům zdá se býti nemožný.
Na snímku je patrné, že jej vede zkušená ruka odborníka. V životní etapě, v níž se mnozí autoři uchylují k melancholii, se Scorsese nebojí natočit tak poctivý žánrový snímek, který odkazuje k noirovým detektivkám, stejně jako béčkovým hororům. Z odkazu lze cítit nezměrný obdiv snímkům, na nichž tvůrce vyrůstal.
Mistr, i přes pokročilý věk, ovládá svůj rukopis stále bravurně a jeho postupy jsou pořád okázalé a z fleku mohou sloužit jako pohotová příručka pro ostatní tvůrce.
Na práci, kterou celý štáb odvádí, je cítit oddanost, avšak i prostá důvěra v samotný výsledek. Scorsese ví, kdy má přidat na tempu, a kdy naopak ubrat. Stejně tak práce s kamerou, střihem a hudbou je jedním slovem fascinující. Často si tak zavzpomínáte na starší mistrovy kousky jako Mys hrůzy, kterému se Prokletý ostrov atmosférou velmi podobá.
Kde by ale byl kvalitní film bez podpory zkušených herců? Obsadit dobový snímek bývá mnohem těžší, než se na první pohled může zdát. Herci musí nejen typově sedět do své role, ale i zapadat do doby, v níž se příběh odehrává. Nestačí tak narvat jakéhokoliv nýmanda do pršipláště, na hlavu mu nasadit klobouk a myslet si, že tím to hasne. Tomu se tvůrci naštěstí vyhnuli. Tedy alespoň zčásti.
DiCaprio už zdaleka není tím nevybouřeným zajíčkem z Titanicu a dlouholetá spolupráce se Scorsesem mu prospívá. Klukovský kukuč dávno odvál čas a Leo tak konečně může setřást všechny předsudky veřejnosti o tom, že je nevýrazný herec, na kterého se zatím jen hezky dívá (a kritika to pochopila už v Hallströmově Gilbertu Grapeovi). Jenže člověk si nemůže nevšimnout, že Leo do své role ne až tak typově zapadá. S tímto problémem se ostatně Scorsese potýká už od dob spolupráce s De Nirem (ne vždy je totiž vhodné cpát svého chráněnce všude, kam si vzpomenu). Tím ovšem netvrdím, že by Leonardo hrál špatně, své role se naopak zhostil na se vší ctí, jen si myslím, že šanci mohl klidně dostat někdo jiný. Vedle DiCapria ovšem vynikají i neméně zajímavý Mark Ruffalo coby jeho parťák Chuck, tajemný doktor v podání Maxe von Sydowa a v neposlední řadě ředitel léčebny, jehož hraje Ben „Gándhí“ Kingsley. Ten, společně s ostatním personálem, našim parťákům průběh vyšetřování nikterak neusnadňuje a celou dobu se k nich chová velmi chladně, snad až odtažitě.
Vše má ovšem svůj opodstatnělý důvod, ke kterému příběh nevyhnutelně směřuje, a který je divákovi po drobných indiciích odkrýván prakticky celou dobu.
Zkušenější diváci se mohou dle indicií dobrat ne-až-tak-šokující pointy relativně brzy (ostatně už samotný trailer hodně napověděl, navíc český překlad filmu není z nejšťastnějších), ale ani pro ně nepozbývá příběh zajímavosti, protože děj samotný je vcelku promyšlený a, což je nejdůležitější, kompaktní. Prokletý ostrov má navíc tu výhodu, že díky své pointě snese, ba přímo vyžaduje, více shlédnutí, protože díky tomu, že člověk ví, jak příběh skončí, se může soustředit na drobné detaily, které k onomu závěru vedou, a kterých si při první projekci třeba ani nevšiml.
Prokletý ostrov je poctivým snímkem, který se hrdě hlásí k odkazu doby, ale bezmezně v něj nespoléhá. Scorsese, zdá se, chytá druhý dech, a to je pro nás, pro diváky, jen a jen dobře. Mrzet nás tak může pouze sem tam klesající tempo a slabší pointa, ale o to víc si film užijete napodruhé.
(4,91 z 5)