Pustina - 75 %

Pustina může být úze­mí, kde nikdo neži­je, ale tako­vé jmé­no má u nás i něko­lik obcí nebo jejich míst­ních čás­tí, kde lidé žijí. Obec Pustina ve fil­mu reži­sé­ra Ivana Zachariáše není umís­tě­na někde v odlehlém mís­tě naší repub­li­ky, ale není to ani pupek svě­ta. Blízká stát­ní hra­ni­ce a uhel­ná ložis­ka v pod­ze­mí ovliv­ňu­jí život oby­va­tel. Když deve­lo­pe­ři začnou postup­ně pře­mlou­vat oby­va­te­le k odcho­du, pak jmé­no Pustina začne mít kon­krét­něj­ší obry­sy. Někoho láka­vé nabíd­ky deve­lo­pe­rů  pře­svěd­čí, jiní váha­jí a sta­rost­ka Sikorová je zásad­ně pro­ti. Ve svém sna­že­ní je hor­li­vá a sou­čas­ně zra­ni­tel­ná. Tajemné zmi­ze­ní jed­né z jejích dcer však situ­a­ci ješ­tě zkom­pli­ku­je. Vyšetřování postup­ně odha­lu­je pro­ple­te­né vaz­by mezi oby­va­te­li a jejich cha­rak­te­ry se postup­ně vybar­vu­jí, jak se mění situ­a­ce. Někdo v sobě nosí tajem­ství, jako dušev­ně nemoc­ný man­žel Sikorové, jiní se sna­ží pře­žít za kaž­dou cenu a žijí na hra­ně se záko­nem. Ke kli­du obce nepři­spí­vá ani výchov­ný ústav, kde panu­jí drs­ná pra­vi­dla s pro­po­je­ním na civil­ní zaměst­nan­ce a oby­va­te­le obce. Pustina není roz­hod­ně prázd­ný pro­stor, ale mís­to plné kon­flik­tů a mění­cích se lid­ských osu­dů

Scénárista Štěpán Hulík zau­jal svým fil­mem Hořící keř vede­ní HBO. Když dostal nabíd­ku na dal­ší spo­lu­prá­ci, začal s kole­gy pro­du­cen­ty Tomášem Hrubým a Pavlou Kubečkovou a doku­men­ta­ris­tou Lukášem Kokešem hle­dal téma­ta k nové­mu pří­bě­hu. Scénář osmi díl­né­ho seri­á­lu vzni­kal dlou­ho a od počát­ku bylo jas­né, že nebu­de sle­do­vá­na jen jed­na dějo­vá linie. Pečlivá pří­pra­va se vypla­ti­la stej­ně, jako se potvr­di­la schop­nost scé­náris­ty napsat scé­ny, kte­ré se hod­ně při­bli­žu­jí reál­né­mu živo­tu, ač se to něko­mu může zdát při­ta­že­né za vla­sy. Prosazování zájmu deve­lo­per­ské spo­leč­nos­ti a oba­vy lidí o budouc­nost obce jsou dány do kon­tras­tu s  osob­ní­mi pro­blémy oby­va­tel, kte­ří mají své před­sta­vy o živo­tě. Rozdíly jsou v hod­no­tách, kte­ré uzná­va­jí, ale také ve způ­so­bu jak se sna­ží v živo­tě pro­sa­dit. Hlavní žen­ská posta­va, sta­rost­ka Sikorová, boju­je za dru­hé a sou­čas­ně se musí vypo­řá­dat s pro­blémy vlast­ní rodi­ny. Druhá linie pří­bě­hu vyprá­ví o mla­distvých delik­ven­tech v míst­ním pas­ťá­ku, kte­ří jsou pro­po­je­ni se svě­tem kolem a musí se učit pře­žít v drs­ných pod­mín­kách. Obě linie se pro­po­ju­jí a nabí­ze­jí množ­ství dra­ma­tic­kých situ­a­cí i zvra­tů.

Režisér Ivan Zachariáš nato­čil seri­ál spo­lu s reži­sér­kou Alicí Nellis a na spo­leč­ném díle je patr­né, že se jim poda­ři­lo nato­čit dílo podob­ným ruko­pi­sem, i když se v reži­sér­ském křes­le stří­da­li. Velkou záslu­hu na jed­not­ném vyzně­ní má kame­ra­man Štěpán Kučera. Také při výbě­ru her­ců měl Ivan Zachariáš šťast­nou ruku. Starostku Sikorovou hra­je Zuzana Stivínová, kte­rá po del­ší odml­ce vstou­pi­la před fil­mo­vou kame­ru herec­ky pře­svěd­či­vá, i když jí scé­nář nalo­žil sku­teč­ně hod­ně úko­lů. Duševně nemoc­né­ho man­že­la ztvár­nil Jaroslav Dušek, kte­rý svůj obdiv k pří­ro­dě nemu­sel před­stí­rat. Dodal však své posta­vě s roz­ví­je­jí­cí se dušev­ní nemo­cí tajem­né napě­tí a neklid, kte­ré nevy­po­čí­ta­tel­nost pro­je­vů nemo­ci pro­vá­zí. Stejně jako v rodi­ně Sikorových vyplou­va­jí postup­ně infor­ma­ce o vzta­zích a boles­tech, vyhro­cu­jí se vzta­hy v rodi­ně hos­tin­ské (Eva Holubová), její­ho man­že­la (Miroslav Vladyka) a synů (Jan Cina a Štěpán Benoni). Zejména Jan Cina je roli téměř k nepo­zná­ní. Ostře řeza­ná tvář odrá­ží neu­stá­le napě­tí a vněj­ší tlak, kte­ré dopl­ňu­je pře­tvář­ka a věro­hod­né lži. Eva Holubová pak ve své roli pod­lé­há mateř­ské lás­ce a naiv­ní důvě­ři­vos­ti, kte­rou její syn snad­no vyu­ží­vá. Tato dvo­ji­ce spo­lu vytvá­říí vel­mi smut­ný pří­běh mat­ky a syna. Do výraz­ných rolí cho­van­ců z výchov­né­ho ústa­vu obsa­dil reži­sér neher­ce. Z nich Oskar Hes je už v sou­čas­né době stu­den­tem herec­ké ško­ly, ale v době natá­če­ní neměl herec­ké zku­še­nos­ti stej­ně jako Jan Gregor. Oba her­ci půso­bí při­ro­ze­ně spíš ve scé­nách, kte­rých se účast­ní i dal­ší vrs­tev­ní­ci a vznik­lá atmo­sfé­ra pomá­há jejich herec­ké­mu pro­je­vu. V pře­kva­pi­vé roli se v seri­á­lu před­sta­vu­je Leoš Noha, kte­rý svou zamlk­los­tí a uza­vře­nos­tí při­po­mí­ná vyšet­řo­va­te­le ze seri­á­lů ztvár­ně­né Hynkem Čermákem. Noha však nepů­so­bí jako věč­ně naštva­ný cho­le­rik, ale dodal své posta­vě roz­va­hu a uza­vře­nost bez laci­ných vtíp­ků. Jeho posta­va vyšet­řo­va­te­le pro­chá­zí pří­bě­hem jako by po dru­hé kole­ji a hlav­ní pozor­nost na sebe potom str­há­va­jí oby­va­te­lé Pustiny, kde lid­ské osu­dy obsa­hu­jí smu­tek, nedů­vě­ru, strach i nevě­do­most.

K cel­ko­vé­mu ponuré­mu vyzně­ní při­spí­vá tem­né ladě­ní scén, zábě­ry neu­tě­še­né kra­ji­ny, nákla­ďá­ků obklo­pe­ných pro­sti­tut­ka­mi a těžeb­ní jámy, kde obří rypadla půso­bí jako mon­stra z nezná­mé­ho sci-fi pří­bě­hu. Je to sty­li­za­ce, kte­rou je mož­né pocho­pit, nebo ji odsou­dit. Ale život v Pustině není žád­ná selan­ka a tomu tvůr­ci při­způ­so­bi­li i výra­zo­vé pro­střed­ky.

Osudy postav z Pustiny jsou roze­hrá­ny do něko­li­ka­díl­né­ho seri­á­lu. To pomoh­lo her­cům vytvo­řit věro­hod­ně cha­rak­te­ry postav a uká­zat, jak se postup­ně vyví­je­jí. Stejně tak postup­ně před­sta­vu­je kame­ra pro­stře­dí, kde se pří­běh ode­hrá­vá. Také se poda­ři­lo v kaž­dém díle vybu­do­vat novou záplet­ku a sou­čas­ně objas­nit někte­rou ze záhad nebo pode­zře­ní. Celková ponu­rost při­po­mí­ná sever­ské fil­my a žánro­vě řadí seri­ál mezi dra­ma a detek­tiv­ku.

Pustina mě zau­ja­la. Jsou tu kva­lit­ní herec­ké výko­ny a výtvar­ně zají­ma­vé zábě­ry kame­ry. Svou kva­li­tou zpra­co­vá­ní má seri­ál našlápnu­to uspět i v zahra­ni­čí.

---