Pustina může být území, kde nikdo nežije, ale takové jméno má u nás i několik obcí nebo jejich místních částí, kde lidé žijí. Obec Pustina ve filmu režiséra Ivana Zachariáše není umístěna někde v odlehlém místě naší republiky, ale není to ani pupek světa. Blízká státní hranice a uhelná ložiska v podzemí ovlivňují život obyvatel. Když developeři začnou postupně přemlouvat obyvatele k odchodu, pak jméno Pustina začne mít konkrétnější obrysy. Někoho lákavé nabídky developerů přesvědčí, jiní váhají a starostka Sikorová je zásadně proti. Ve svém snažení je horlivá a současně zranitelná. Tajemné zmizení jedné z jejích dcer však situaci ještě zkomplikuje. Vyšetřování postupně odhaluje propletené vazby mezi obyvateli a jejich charaktery se postupně vybarvují, jak se mění situace. Někdo v sobě nosí tajemství, jako duševně nemocný manžel Sikorové, jiní se snaží přežít za každou cenu a žijí na hraně se zákonem. Ke klidu obce nepřispívá ani výchovný ústav, kde panují drsná pravidla s propojením na civilní zaměstnance a obyvatele obce. Pustina není rozhodně prázdný prostor, ale místo plné konfliktů a měnících se lidských osudů
Scénárista Štěpán Hulík zaujal svým filmem Hořící keř vedení HBO. Když dostal nabídku na další spolupráci, začal s kolegy producenty Tomášem Hrubým a Pavlou Kubečkovou a dokumentaristou Lukášem Kokešem hledal témata k novému příběhu. Scénář osmi dílného seriálu vznikal dlouho a od počátku bylo jasné, že nebude sledována jen jedna dějová linie. Pečlivá příprava se vyplatila stejně, jako se potvrdila schopnost scénáristy napsat scény, které se hodně přibližují reálnému životu, ač se to někomu může zdát přitažené za vlasy. Prosazování zájmu developerské společnosti a obavy lidí o budoucnost obce jsou dány do kontrastu s osobními problémy obyvatel, kteří mají své představy o životě. Rozdíly jsou v hodnotách, které uznávají, ale také ve způsobu jak se snaží v životě prosadit. Hlavní ženská postava, starostka Sikorová, bojuje za druhé a současně se musí vypořádat s problémy vlastní rodiny. Druhá linie příběhu vypráví o mladistvých delikventech v místním pasťáku, kteří jsou propojeni se světem kolem a musí se učit přežít v drsných podmínkách. Obě linie se propojují a nabízejí množství dramatických situací i zvratů.
Režisér Ivan Zachariáš natočil seriál spolu s režisérkou Alicí Nellis a na společném díle je patrné, že se jim podařilo natočit dílo podobným rukopisem, i když se v režisérském křesle střídali. Velkou zásluhu na jednotném vyznění má kameraman Štěpán Kučera. Také při výběru herců měl Ivan Zachariáš šťastnou ruku. Starostku Sikorovou hraje Zuzana Stivínová, která po delší odmlce vstoupila před filmovou kameru herecky přesvědčivá, i když jí scénář naložil skutečně hodně úkolů. Duševně nemocného manžela ztvárnil Jaroslav Dušek, který svůj obdiv k přírodě nemusel předstírat. Dodal však své postavě s rozvíjející se duševní nemocí tajemné napětí a neklid, které nevypočítatelnost projevů nemoci provází. Stejně jako v rodině Sikorových vyplouvají postupně informace o vztazích a bolestech, vyhrocují se vztahy v rodině hostinské (Eva Holubová), jejího manžela (Miroslav Vladyka) a synů (Jan Cina a Štěpán Benoni). Zejména Jan Cina je roli téměř k nepoznání. Ostře řezaná tvář odráží neustále napětí a vnější tlak, které doplňuje přetvářka a věrohodné lži. Eva Holubová pak ve své roli podléhá mateřské lásce a naivní důvěřivosti, kterou její syn snadno využívá. Tato dvojice spolu vytváříí velmi smutný příběh matky a syna. Do výrazných rolí chovanců z výchovného ústavu obsadil režisér neherce. Z nich Oskar Hes je už v současné době studentem herecké školy, ale v době natáčení neměl herecké zkušenosti stejně jako Jan Gregor. Oba herci působí přirozeně spíš ve scénách, kterých se účastní i další vrstevníci a vzniklá atmosféra pomáhá jejich hereckému projevu. V překvapivé roli se v seriálu představuje Leoš Noha, který svou zamlklostí a uzavřeností připomíná vyšetřovatele ze seriálů ztvárněné Hynkem Čermákem. Noha však nepůsobí jako věčně naštvaný cholerik, ale dodal své postavě rozvahu a uzavřenost bez laciných vtípků. Jeho postava vyšetřovatele prochází příběhem jako by po druhé koleji a hlavní pozornost na sebe potom strhávají obyvatelé Pustiny, kde lidské osudy obsahují smutek, nedůvěru, strach i nevědomost.
K celkovému ponurému vyznění přispívá temné ladění scén, záběry neutěšené krajiny, náklaďáků obklopených prostitutkami a těžební jámy, kde obří rypadla působí jako monstra z neznámého sci-fi příběhu. Je to stylizace, kterou je možné pochopit, nebo ji odsoudit. Ale život v Pustině není žádná selanka a tomu tvůrci přizpůsobili i výrazové prostředky.
Osudy postav z Pustiny jsou rozehrány do několikadílného seriálu. To pomohlo hercům vytvořit věrohodně charaktery postav a ukázat, jak se postupně vyvíjejí. Stejně tak postupně představuje kamera prostředí, kde se příběh odehrává. Také se podařilo v každém díle vybudovat novou zápletku a současně objasnit některou ze záhad nebo podezření. Celková ponurost připomíná severské filmy a žánrově řadí seriál mezi drama a detektivku.
Pustina mě zaujala. Jsou tu kvalitní herecké výkony a výtvarně zajímavé záběry kamery. Svou kvalitou zpracování má seriál našlápnuto uspět i v zahraničí.
Nejnovější komentáře