Hobit: Neočekávaná cesta | The Hobbit: An Unexpected Journey [80%]

Bilbo Pytlík vzpo­mí­ná na svá dob­ro­druž­ství. Mnoho let před udá­lost­mi prv­ní­ho dílu on sám vyra­zil na neče­ka­né dob­ro­druž­ství. Čaroděj Gandalf si ho jed­no­ho dne vybral jako čtr­nác­té­ho čle­na trpas­li­čí výpra­vy k  vzdá­le­né Osamělé hoře. V jejím srd­ci totiž leží báj­né trpas­li­čí měs­to Erebor. Před lety toto měs­to vydran­co­val drak Šmak, kte­rý tam žije od té doby. Výprava vede­ná trpas­li­čím prin­cem Thorinem se tak vydá­vá spo­lu s Bilbem a Gandalfem napříč Středozemí za jedi­ným cílem, osvo­bo­dit domov trpas­lí­ků. Cesta to ovšem nebu­de jed­no­du­chá, pro­to­že i když v celé zemi panu­je těž­ce vybo­jo­va­ný mír, síly zla o sobě dáva­jí čím dál více vědět. 

A oba­vy kte­ré u mně pano­va­ly před pro­jek­cí jsou pryč. Je to mož­ná kvů­li tomu, že se všech­ny recen­ze liší a ne kaž­dá je vylo­že­ně pozi­tiv­ní. Za sebe se musím ale při­klo­nit prá­vě k těm pozi­tiv­ním, pro­to­že od prv­ních momen­tů, pokud vám tedy Středozemě není úpl­ně lhos­tej­ná, se cítí­te jako bys­te se po dlou­hém čase koneč­ně zase vrá­ti­li domů. 

Nevadí, že uply­nu­lo hned něko­lik let a všech­no je tak tro­chu jinak. Jakmile se totiž začnou obje­vo­vat sta­ří zná­mí a v poza­dí se ozvou důvěr­ně zná­mé hudeb­ní moti­vy, všech­no je najed­nou přes­ně tako­vé jak by mělo být. Jackson si oprav­du dal zále­žet a mini­mál­ně co se týče atmo­sfé­ry, je přes­ně tako­vá jakou po něm lidé chtě­li. I přes­to tedy, že je drti­vá vět­ši­na hrdi­nů nových, s kaž­dou dal­ší vte­ři­nou Středozem oží­vá jako­by žád­ný čas neu­ply­nul. 

Samozřejmě pří­bě­ho­vě jsme se posu­nu­li někam jinam. Hobit není tako­vým čis­to­krev­ným fan­ta­sy pro tro­chu odrost­lej­ší pub­li­kum, tedy méně krve a víc humo­ru, nicmé­ně až na pár momen­tů si nemys­lím, že by to bylo nějak extra na ško­du. Pořád je to totiž pří­běh, kte­rý zadu­pá­vá kon­ku­ren­ci s pře­hle­dem do země. Děj je i na dvě a tři čtvr­tě hodi­ny hut­ný a bez vylo­že­ně hlu­chých míst, ute­če rych­le a v pod­sta­tě bez sebe­men­ších závad. Abych tu ale nepěl jen chvá­lu, mám i pár men­ších i zásad­něj­ších pro­blé­mů. Ty men­ší, jako vylo­že­ně něko­li­ka vět­né hlouposti v dia­lo­zích teď pomi­nu a spí­še se zamě­řím na jed­nu věc, kte­rá mi na Hobitovi: Neočekávané ces­tě vylo­že­ně vadi­la asi nej­víc. A tím pro­blé­mem jsou digi­tál­ní tri­ky a jejich úro­veň.  

Je mi jas­né, že ten­to neduh je pře­de­vším kvů­li 3D, aby jed­not­li­vé digi­tál­ní prv­ky vynik­ly dob­ře a pro­stor byl oprav­du pro­sto­ro­vý. Já bohu­žel během krát­ké chví­le pře­sy­cen celým ste­re­o­sko­pic­kým feno­mé­nem jsem absol­vo­val sta­rou dobrou 2D ver­zi, kte­rá prá­vě cel­kem čas­to uka­zu­je kde je prim a kva­li­ta digi­tál­ní efek­tů to  oprav­du není. Deset let po tri­lo­gii dostá­vá­me efek­ty na hod­ně podob­né úrov­ni, mís­ty i o něco hor­ší. A to je na takhle dob­ře odvy­prá­vě­nou fan­ta­sy pohád­ku pros­tě a jed­no­du­še zatra­ce­ně vel­ká ško­da. I když tak někte­ré prv­ky fun­gu­jí zatra­ce­ně dob­ře, dale­ko vět­ší část jich vypa­dá až pří­liš moc digi­tál­ně v někte­rých exte­ri­é­rech jde klí­čo­vá­ní postav do pro­sto­ru až třesku­tě moc vidět. To se týká i samot­ných skře­tů, neboť opro­ti původ­ní tri­lo­gii jsou z čás­ti dotvá­ře­ni digi­tál­ně a tahle vol­ba není jed­nou z těch nej­lep­ších a musím říct, že hlav­ní zápo­rák je tím nejmé­ně uvě­ři­tel­ným skře­tem ve všech čtyřech dílech. 

V hro­ma­dě je tak Hobit: Neočekávaná ces­ta vcel­ku pří­jem­ným pře­kva­pe­ním. Skvělá atmo­sfé­ra, hut­ný pří­běh a stře­do­zem tak jak jí to slu­ší nej­ví­ce, to jsou věci kvů­li kte­rým se vypla­tí si na nové dílo Petera Jacksona zajít do kina a užít si ho na vel­kém plát­ně. Nedostanete jen ban­du trpas­lí­ků, kte­rým vévo­dí cha­risma­tic­ký Thorin. Dostanete i pocitvou por­ci  vše­ho co do dob­ré­ho fan­ta­sy pat­ří, oko­ře­ně­nou dáv­kou humo­ru, dáv­kou akce, dáv­kou adre­na­li­nu a dáv­kou husí kůže z toho, že je to jed­no­du­še Středozem. A taky dosta­ne­te Gandalfa, kte­rý je víc badass než kde­ko­liv jin­de. Jsou potře­ba dal­ší důvo­dy k návštěvě kina?

Peter Jackson a jeho slu­ši­vý návrat domů. A vás s ním. První díl Hobita je vyda­ře­nou fan­ta­sy pohád­kou ze Středozemě, kte­rá se sna­ží nedo­sta­tek krve a hloub­ky kom­pen­zo­vat hut­něj­ším dějem a dáv­kou humo­ru. A tako­vý obchod beru. Trpaslíci sice až na jejich cha­risma­tic­ké­ho vůd­ce tro­chu splý­va­jí a digi­tál­ní efek­ty by si zaslou­ži­ly ješ­tě cel­kem dost prá­ce, avšak husí kůže hned při něko­li­ka momen­tech jed­no­du­še z toho, že jste zase pro jed­nou tam kde­si ve Středozemi to cel­kem dosti kom­pen­zu­je. Pokud vám tedy Středozem není lhos­tej­ná, dej­te tomu půl­čí­ko­vi šan­ci, roz­hod­ně vás nezkla­me.   

Podívejte se na hodnocení Hobit: Neočekávaná cesta na Kinoboxu.

Koktejl: 

40% Středozemě
20% Atmosféra a Epičnost
20% Fantasy s dáv­kou humo­ru
20% Návrat domů