Fontána - Recenze

Klasický film, kte­rý má pří­běh, jas­né rozuz­le­ní a kaž­dý divák si z něj odne­se podob­ný záži­tek. Takových už tu bylo! To není nic nové­ho. Přesně tohle si zřej­mě řekl reži­sér Darren Aronofsky, když začal vytvá­řet sní­mek Fontána. Rozhodl se, že vytvo­ří film, kte­rý už na prv­ní pohled bude vybo­čo­vat z dneš­ní­ho stan­dar­tu. Pojďme se tedy podí­vat, jak se mu ten­to odváž­ný krok vyda­řil.

Film kte­rý pojed­ná­vá o smr­ti a věč­ném živo­tě. To tu oprav­du již dlou­ho neby­lo, ale nebu­de to něja­ká blbost? Bude to věc, na kte­rou se dá kou­kat, nebo to snad bude dokon­ce něja­ká pec­ka? Tak přes­ně s tako­vý­mi otáz­ka­mi jsem šel do kina, neboť jsem neměl vůbec tuše­ní, co to bude a ani jsem si to nedo­ká­zal před­sta­vit. O to víc jsem byl z Fontány nad­šen. Opravdu se nejd­ná o žád­nou blbost, to musím říct už na začát­ku.

Základem celé­ho fil­mu je vztah dvou lidí ve třech růz­ných časo­vých obdo­bích, kte­ré se v kaž­dém oka­mži­ku pro­tí­na­jí a nako­nec utvo­ří jeden jed­not­ný celek. První část se ode­hrá­vá v 16. sto­le­tí, když se špa­něl­ský doby­va­tel Tomas (Hugh Jackman) pokou­ší najít báj­ný Strom živo­ta, kte­rý by umož­nil jemu i jeho milo­va­né, špa­něl­ské krá­lov­ně Isabel(Rachel Weisz), žít neko­neč­ně dlou­hý život, ve kte­rém by moh­li být stá­le spo­lu… Ve dru­hé čás­ti se pře­sou­vá­me do pří­tom­nos­ti, kde se hlav­ní hrdi­na ten­to­krát jako vědec Tommy úpěn­li­vě sna­ží najít lék na rako­vi­nu, kte­rou trpí jeho žena Izzy. Tato část, respek­ti­ve její konec, je asi neje­mo­tiv­něj­ší moment celé­ho sním­ku. Je to vlast­ně tako­vý most, kte­rý spo­ju­je ostat­ní čás­ti k sobě a pro­to u mě zřej­mě skli­dil nej­vět­ší úspěch… V posled­ní čás­ti se pře­su­ne­me do 25.století, kde se ten­to­krát setká­me s Tomem, kte­rý je na ces­tě ke vzdá­le­né hvězdě a při­tom vzpo­mí­ná a sna­ží se při­jít na odpo­vě­di k otáz­kám, kte­ré nastřá­dal během své­ho puto­vá­ní tisí­ci­le­tím… Dále již nic pro­zra­zo­vat nebu­du, neboť vás nechci při­pra­vit o pře­kva­pe­ní, na kte­ré také samo­zřej­mě nara­zí­te.

Hlavní posta­vy ztvár­ni­li ve všech časo­vých obdo­bích Hugh Jackman (X-Men, Dokonalý trik) a Rachel Weisz (Mumie), kte­ří se pod­le mě do svých rolí vži­li vel­mi pře­svěd­či­vě. Tomu, co hra­jí oprav­du uvě­ří­te a přes­ně tohle je ten film, kte­rý to potře­bu­je ze vše­ho nej­ví­ce. Zde reži­sér oprav­du nešlá­pl ved­le.

Film, jak už jsem řekl v úvo­du, pojed­ná­vá o veli­ce závaž­ném téma­tu – Co bychom byli schop­ni udě­lat pro­to, aby náš život trval věč­ně? Co kdy­bys­te moh­li žít věč­ně? Taková je hlav­ní myš­len­ka toho­to dra­ma­tu. A věř­te, že to není žád­ná odde­cho­vá zále­ži­tost. Je to film plný emo­cí a k pocho­pe­ní bude­te muset čas­to pořád­ně pře­mýš­let. Opravdu se nejed­ná o sní­mek, kte­rý vás vede za ručič­ku od začát­ku do kon­ce a pak vám ješ­tě vše polo­pa­tě vysvět­lí a ujas­ní. To oprav­du neče­kej­te. Film má per­fekt­ní atmo­sfé­ru, kte­rá vás oka­mži­tě od začát­ku doslo­va vtáh­ne a pus­tí vás tepr­ve až u závě­reč­ných titul­ků. Ale i poté se nad tím vším urči­tě nejed­nou poza­sta­ví­te a věř­te, že bude o čem pře­mýš­let. Stopáž je zvo­le­na cel­kem vhod­ně a čítá asi 97min. Na kla­sic­ký film málo, ale zde je to oprav­du vel­mi vhod­ná vol­ba.

Ovšem pozor, sní­mek roz­hod­ně není pro kaž­dé­ho! Pokud mezi vaše nej­ob­lí­be­něj­ší fil­my pat­ří pře­de­vším ty akč­ní, ve kte­rých teče krev po hek­to­li­t­rech a žád­ný pří­běh nepo­tře­bu­je­te, tak o tomhle ani náho­dou nepře­mýš­lej­te. Akci bys­te hle­da­li oprav­du těž­ko a jedi­né, co bys­te našli je nuda. Pro všech­ny ostat­ní však vře­le dopo­ru­ču­ji. Premiéra sním­ku je již 8.3.2007, tak to nepro­pás­ně­te.

Verdikt: Perfektní atmo­sfé­ra, herec­ké obsa­ze­ní, pří­běh, pros­tě všech­no, co by měl dob­rý film mít a také má. Nic tako­vé­ho tu vel­mi dlou­ho neby­lo a pokud bude­te mít mož­nost shléd­nout, vře­le dopo­ru­ču­ji.

Hodnocení: 5/5