RECENZE – VÍKEND PLNÝ VINY

Idylický výlet ale naru­ší šoku­jí­cí tajem­ství. Ale uká­že se, že nastá­va­jí­cí nevěs­ta není zda­le­ka jedi­ná, kdo něco skrý­vá, a jak začí­na­jí jed­not­li­vá tajem­ství vyplou­vat na povrch, hro­zí, že se přá­tel­ství i man­žel­ství roz­pad­nou. Domů se navíc nevrá­tí všich­ni.

Dva man­žel­ské páry po čty­ři­cít­ce... Rachel a Jack, Paige a Noah... Znají se dlou­há léta a mají za to, že se zna­jí doko­na­le. Dále mla­dá Ali, kte­rá se brzy pro­vdá za Jackova bra­t­ra Willa. Will je tak tro­chu dob­ro­druh a čeká na pěti­ci v Portugalsku, kde se bude svat­ba konat. Před ní si ješ­tě všich­ni uži­jí vol­né­ho času, moře, koktej­lů, no zkrát­ka půjde o skvě­lý pro­dlou­že­ný, sva­teb­ní víkend. Tak je to naplá­no­vá­no. Ovšem ne vždyc­ky se vše odví­jí pod­le plá­nu, že. Ali naše čtve­ři­ce prá­vě nemu­sí, mají ji za výstřed­ní osůb­ku, kte­rá snad měla být dokon­ce Willovi již před něja­kou dobou nevěr­ná. Navíc teď vše uka­zu­je na to, že by moh­la mít poměr s Jackem, man­že­lem Rachel. Rachel tomu nechce věřit, ovšem Paige ji v tom doce­la sluš­ně utvr­zu­je. A co Rachel a Noah a jejich spo­leč­ná minu­lost? 

Autorku Sandie Jonesovou mám moc ráda, všech­ny její pře­de­šlé kni­hy se mi líbi­ly, z Matčiny hry jsem byla dokon­ce napros­to nad­še­ná. Na novin­ku jsem se tedy hod­ně těši­la, bohu­žel, při­šlo vel­ké zkla­má­ní.

Kniha Víkend plný viny mi abso­lut­ně nesed­la, neba­vi­la mě, dočet­la jsem ji oprav­du s pře­má­há­ním. Vůbec mi nejde na rozum, že stej­ná spi­so­va­tel­ka napsa­la Matčinu hru. V této kni­ze se neu­stá­le omí­lá jed­no a to samé, domněn­ky, pochy­by, pode­zře­ní, obvi­ňo­vá­ní, ale stá­le doko­la a vlast­ně je to vše úpl­ně o ničem. K niče­mu se nedo­be­re­te. V pod­sta­tě vůbec nevím, co k ději kon­krét­ně napsat, pro­to­že se tam téměř nic nedě­lo. Parta přá­tel v uvo­zov­kách jsou zkrát­ka uby­to­vá­ni v jed­né vile a nastá­va­jí­cí nevěs­ta, kte­rou pode­zří­va­jí z vše­mož­ných neka­los­tí, je jim trnem v oku. Ovšem zamést před vlast­ním pra­hem by si měli všich­ni.

Kniha je ozna­če­na jako thriller, s čímž nesou­hla­sím, spíš bych ji řadi­la mezi vzta­ho­vá dra­ma­ta. Z postav mi neby­la sym­pa­tic­ká ani jed­na, mož­ná občas Rachel, ale poté mě zas odra­di­la svý­mi téměř hys­te­ric­ký­mi výle­vy, přes­to­že v jis­tých situ­a­cích doká­za­la zůstat pře­kva­pi­vě klid­ná. Konec, kde se mož­ná malin­ko toho thrille­ru obje­vi­lo, to za mě zabil úpl­ně. Méně je někdy více.

Věřím, že kni­ha si své čte­ná­ře najde, ovšem my dvě jsme se minu­ly a já ji dopo­ru­čit nemůžu. Velká ško­da také je, že všech­ny kni­hy autor­ky jsou vyda­né v pev­né vaz­bě, pou­ze Víkend bez viny je bro­žo­va­ný výtisk. Ladit v knihov­ně tak kni­hy nebu­dou. Ale to je pou­ze jen moje detai­lis­tic­ká při­po­mín­ka.