RECENZE: Zelená kniha

   Peter Farrelly je reži­sér, kte­rý se pro­sla­vil pře­de­vším jako polo­vi­na bra­tr­ské reži­sér­ské dvo­ji­ce, kte­rá má na svě­do­mí kome­die jako Blbý a blběj­ší, Něco na té Mary je nebo Já, mé dru­hé já a Irena. O to pře­kva­pi­věj­ší je jeho posled­ní počin Zelená kni­ha, kte­rá vyprá­ví pří­běh zalo­že­ný na sku­teč­ných udá­los­tech o vzni­ku jed­no­ho neprav­dě­po­dob­né­ho přá­tel­ství, ve kte­rém si hlav­ní role zahrá­li VIggo Mortensen a Mahershala Ali. 

   60. léta v Americe neby­la pro pra­cu­jí­cí tří­du žád­ný med a své o tom ví i Tony Vallelonga, pře­zdí­va­ný Tony Lip (Mortensen), kte­rý se chy­tá kaž­dé pří­le­ži­tos­ti, aby done­sl domů pení­ze a zajis­til tak stře­chu nad hla­vou pro svo­ji rodi­nu. Poté, co je klub, ve kte­rém Tony pra­cu­je jako vyha­zo­vač zavřen, naskyt­ne se mu pří­le­ži­tost pra­co­vat jako řidič pro dok­to­ra Dona Shirleyho (Ali). Jak se záhy dozví­dá, Shirley není dok­tor v kla­sic­kém slo­va smys­lu, ale pia­nis­ta, kte­rý by ho rád najal nejen jako řidi­če, ale jako osob­ní­ho asi­s­ten­ta a ochran­ku na tur­né, kte­ré plá­nu­je po ame­ric­kém jihu. My se s nimi na tuto spo­leč­nou ces­tu vydá­vá­me a může­me tak sle­do­vat inter­ak­ci dvou napros­to odliš­ných svě­tů v době, kdy byl pojem raso­vá rov­no­práv­nost napros­to abs­trakt­ní pojem.

   Zelená kni­ha je kla­sic­kou road movie a feel good fil­mem, kte­rý se dotý­ká a upo­zor­ňu­je na mno­há spo­le­čen­ská téma­ta, ale do vět­ší hloub­ky je nikterak neře­ší. Co se řeší nao­pak hod­ně, je vzá­jem­ný vztah obou hlav­ních hrdi­nů, jejich pohled na svět a posta­ve­ní ve spo­leč­nos­ti, kte­ré ani jeden z nich nemá zrov­na jed­no­du­ché. Když pomi­nu úvod­ních dva­cet minut a závě­reč­ných deset, tak se film může roz­dě­lit na dvě polo­vi­ny, kdy polo­vi­nu času sle­du­je­me Tonyho a Shirleyho na ces­tě a dru­há polo­vi­na jsou pak jed­not­li­vá „střet­nu­tí“ na jejich zastáv­kách, kde se samo­zřej­mě nej­čas­tě­ji nará­ží na Shirleyho bar­vu ple­ti. Díky tomu dochá­zí k řadě situ­a­cí, kte­ré jsou občas úsměv­ně (běloch dělá řidi­če čer­no­cho­vi), někdy váž­né (poli­cej­ní šika­na) a někdy oprav­du hod­ně absurd­ní (pře­de­vším dění kolem Shirleyho posled­ní­ho vystou­pe­ní). 

   Vzhledem k tomu, že celou sto­páž sle­du­je­me buď jed­nu nebo obě dvě hlav­ní posta­vy je jas­né, že Zelená kni­ha sto­jí a padá na herec­kých výko­nech a věř­te mi, že v tom­to pří­pa­dě roz­hod­ně nepa­dá. Mortensen i Ali jsou ve svých par­tech napros­to bez­chyb­ní a veš­ke­ré nomi­na­ce na herec­ká oce­ně­ní, kte­ré oba sbí­ra­jí, jsou zce­la opráv­ně­né. Najít si sym­pa­tie ke kaž­dé­mu z nich není nikterak těž­ké a zejmé­na u Mortensenova Tonyho je vel­mi pří­jem­né sle­do­vat, co se skrý­vá pod pózou rasis­ty, kte­rý na začát­ku fil­mu vyho­dí do odpad­ků dvě skle­nič­ky, z nichž pili dva čer­no­ši. To, co jsou tito dva zač, je nám pood­ha­lo­vá­no zejmé­na pro­střed­nic­tvím dia­lo­gu, kte­rý spo­lu Tony s Shirleym vedou a i přes vel­ko­ry­sou, více jak dvou­ho­di­no­vou sto­páž, se u této kon­ver­za­ce nebu­de­te roz­hod­ně nudit a celý čas Vám díky zábav­nos­ti veš­ke­rých inter­ak­cí ute­če jako asfalt pod koly Cadillacu, ve kte­rém hlav­ní dvo­ji­ce trá­ví pod­stat­nou část fil­mu.

   Peter Farrelly, kte­rý se kro­mě režie podí­lel i na scé­ná­ři (mimo­ji­né se synem Tonyho Vallelongy) nám naser­ví­ro­val vcel­ku neče­ka­ně jeden z nej­lep­ších fil­mů toho­to roku, kte­rý s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí nebu­de chy­bět ve spous­tě žeb­říč­ků, kte­ré nás za rok při shr­nu­tí roku 2019 čeka­jí a nut­no říct, že zce­la zaslou­že­ně. Po řeme­sl­né, vypra­věč­ské i herec­ké strán­ce je to jed­no­znač­ně per­fekt­ně zvlád­nu­tý počin a vytý­kat se mu dá jen málo­co a i když se pro­mě­ně­ní osca­ro­vých nomi­na­cí ve vět­ši­ně asi vyhne, na kva­li­tě mu to roz­hod­ně neu­bí­rá.

95%

TT

---