(zatím nehodnoceno)
Loading...Příběh manipulující učitelky vychází z vašich reálných zážitků coby žáka základní školy. Co vás přimělo se k tomuto příběhu po tak dlouhé době vrátit a zpracovat jej?
Situace, kterou se scénář k Učitelce inspiroval, se reálně odehrála na konci sedmdesátých let a zásadně formovala můj pohled na svět. Zápas s učitelkou, která zneužívá své postavení, odráží jak dobou podmíněná, tak nadčasová morální dilemata. Reálná rodinná historka přetrvala svojí intenzitou v rodinné mytologii. Celá ta léta byla při nejrůznějších příležitostech znovu a znovu připomínána a převypravována. Události, které se odehrály na jedné konspirativní rodičovské schůzce, mě inspirovaly k variaci na žánr soudního dramatu.
Do jaké míry vycházejí vaše postavy a jejich osudy ze skutečnosti a do jaké míry jde o fikci?
Většina mých scénářů se tak či onak opírá o reálné události a má své konkrétní předobrazy. Ke klíčové dramatické situaci jsou i v případě Učitelky v průběhu výstavby scénáře přidány další dílčí situace, které ji obohacují, ať již se jedná o reálné, anebo fiktivní příběhy. Výsledný tvar je tak koktejlem destilace reálných zážitků a následné fabulace.
Jak jste jako dítě vnímal to manipulativní a diktátorské učitelčino chování? Vzbuzovala ve vás učitelka strach, nebo si stále nechávala svou masku laskavosti? Byl jste i vy sám mezi dětmi, které musely učitelce jakkoliv „pomáhat“? Nebo vaši rodiče?
V reálném životě se učitelka pod maskou maminkovské laskavosti chovala poněkud primitivněji než její filmová podoba. Aby se její postava mohla stát přesvědčivou a nadčasovou, vybavili jsme ji větší rafinovaností, inteligencí a sex-appealem. Moje maminka tehdy pracovala jako účetní na letišti, takže dilema, které řeší ve filmu otec Danky Kučerové v podání Czongora Kassaie, bylo jejím dilematem a jeho průběh a vývoj je realitě velmi blízký. Situace samotné Danky Kučerové ovšem nebyla situací mojí, nýbrž jedné mé tehdejší spolužačky.
Jaká byla podle vás ve skutečnosti motivace učitelky?
Podobná, ne-li stejná, jaká je motivace učitelky ve filmu. Stejně jako naše postava byla patrně přesvědčená, že se neděje nic špatného, že jde o vzájemnou pomoc, fungující systém služeb a protislužeb, na kterém je fungování světa založené. Ve výsledku jde o destruktivní model, který bohužel fungoval v tehdejší době a existuje v neztenčené míře i v době dnešní.
Podobné příběhy se jistě odehrávají kdekoliv na světě i v dnešní době, tím je příběh vlastně nadčasový. Na druhou stranu dnes zase někdy žáci šikanují učitele. Jak moc se podle vás školství za těch třicet let změnilo?
Školství se možná změnilo, ale lidské povahy se v čase nemění. Učitelka je dramatem lidských postojů a vypráví o střetu těchto postojů. Ukazuje mechanismus, jakým se rodí odvaha čelit zlu a v jakém postavení se ocitají její nositelé nezávisle na dobovém kontextu. Bez statečných lidí, kteří seberou odvahu bezpráví čelit, nemůže existovat svobodná společnost. A to platilo stejně dříve, jako to platí nyní.
Původně byl příběh zasazen do prostředí pražské předměstské školy. Nakonec jste ho přesunuli do slovenské metropole, v Bratislavě se i natáčelo. Mělo to nějaký vliv na samotný příběh?
Když jsme z producentských důvodů dospěli k rozhodnutí situovat příběh na Slovensko, ukázalo se, že naše společná historie takovému přesunu vůbec nebrání. Na příběhu a reáliích se nemuselo měnit nic podstatného. Energie, s jakou se na realizaci Učitelky podíleli slovenští filmoví tvůrci a herci, přinesla pro nás s Honzou Hřebejkem důležité a občerstvující tvůrčí impulzy, které se, jak doufáme, odrážejí ve výsledném filmu.
Když jste příběh psal, myslel jste již na nějaké konkrétní herce? Jak moc důležitou roli sehrál dětský casting?
Velmi inspirativní byl casting, který probíhal mezi neokoukanými a pro nás často neznámými vynikajícími slovenskými herci. Jejich existenci v našich postavách pak neruší kontexty jiných rolí a dochází k pocitovému propojení s postavami. Na konkrétní herce se při psaní nesnažím myslet, to by omezovalo naši inspiraci při následném obsazování rolí. Pokud mám potřebu si ve fantazii obsadit nějaké herecké fantomy, sním o „Olympanech“: takže v mých představách pak mé postavy ztvárňuje třeba Vladimír Menšík, Hugo Haas, Dana Medřická, Jiří Hrzán, Petr Čepek…
Každý tvůrce má svá zásadnější a méně zásadní témata. Jak moc důležité pro vás bylo napsání tohoto scénáře?
Pokud jde o autorskou látku – nikoli producentský projekt – jde vždycky o téma, které společně s režisérem vnímáme jako zásadní. Film nevytvoříte během inspirativního záblesku v kavárně jako básničku. Některé látky kondenzují celý život. Když se roztok stane nasyceným a okolnosti jsou příznivé, vznikne film. Tak tomu bylo i v případě Učitelky. Nejčastější otázka, na kterou se Vás lidé jako scenáristy ptají, zní: „Jak dlouho jste ten či onen scénář psal?“ Vždycky mě fascinovala tahle potřeba odměřovat tvůrčí proces v čase. V případě Učitelky mohu odpovědět, že jsem ji psal plus mínus osmatřicet let.
Části seriálu: Učitelka
Nejnovější komentáře