Sedm životů

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Že jste letos ještě neviděli v kině nic, co by uzemnilo, niterně zapůsobilo, sežvejkalo a na konci vyplivlo? Tak to teď nebude lepší volby, než jít na Sedm životů.
Intenzivní emoce jsou to, čím se režisér Gabriele Muccino snažil film naočkovat. Jsou jeho esencí a hlavním komunikačním kanálem směrem k divákovi. Muccino se tady podruhé schází nad scénářem s Willem Smithem, aby se zamysleli nad smyslem života, pocitem viny a rozhřešení. Určitě nic nového pod sluncem. Čím je film Sedm životů zajímavý, je všudypřítomná korektnost. Tedy v tom dobrém i zlém smyslu.

Jak podle nějaké příručky moderního dramatu je vyprávěn formou nelineárního příběhu, kdy jsou divákovi během putování Bena za záchranou tonoucích v zdravotní a sociální síti vkládány flashbacky na blíže nespecifikovaný druhý život. Oddělit se to dá, protože tehdy se víc holil, měnil obleky a kolem krku měl věčně ověšenou tajemnou ženu. Současnost je pro Bena specificky víc radikální, hektická až fatalistická. Časem se dozvídáme, že budoucnost má pro Bena také konkrétní cíl, smysl.
Zdánlivě vypadá Benovo chování jako filmové postavy určitě prvoplánově. Představuje se člověk finančně zajištěný, který objíždí lidi s neřešitelnými problémy a snaží se je z nich dostat. Zištné důvody pro tohle chování skrz vyprávění nedostáváme, pouze indicie související s osobní misí, oddaností k volbě. Benův look také napovídá emocionálního ztroskotance ze zlomeného srdce.
Při svojí misi Ben potkává Emily čekající na transplantaci srdce. Začne jako vždy průzkumem terénu, kontaktem, analýzou, zda je dobrým nebo špatným člověkem. Jestli si zaslouží jeho pomoc. Dílem scénáře je samozřejmě moc neprozrazovat. Ben má citové problémy a nějakou vazbu díků a vztahů od svých obdarovaných nechce a není tomu ani u Emily jinak. Přesto zůstává v blízkosti, i poté co Emily pomůže s nesplácenými daněmi. Kontakt a pomoc přerůstá v přátelství, přátelství v lásku. Prostředníkem je sdílení vlastního utrpení, i když u Bena nevyřčeného. Na plátně každopádně oba vypadají stejně nemocně.

Sedm životů ale není následně o jednoduchém naplňování romantických očekávání. Snaží se posouvat hranice radikálními prostředky, i když zůstává uzavřený v té hollywoodské pohádkovosti. Chce také kritizovat sociální prostředí, kde jsou živí lidé bez budoucnosti. Nicméně nejde dál než ke konstatování. Nevrací se do zařízení, kde jednou pomůže týrané pacientce. Emily bere svůj stav jako neměnnou danost a svojí pětiprocentní šanci na přežití jako budoucnost. Život slepce Erzy je jakoby pouze otázku kvality života. Nedochází k žádnému konfliktu natož pak náznaku řešení.
Kolize Benovo životního „poslání“ a vidina nové budoucnosti s Emily samozřejmě eskaluje při výhledu na zbývající měsíc společného života. Problém řeší film opravdu „elegantně“. Sedm životů je i dál ve vnitřním konfliktu své vlastní existence. Chce mluvit tím „evropským filmovým jazykem“, kdy se sám nesnižuje vysvětlováním sebe sama, naopak klade na diváka nároky na pozornost, vyžaduje přemýšlení nad významy scén, motivy postav, má nároky na zapojení fantazie. Na druhou stranu pak zjistíte, že nemá co skutečného předat, protože ten skelet je ve finále o patetickém, osobním a jednoduše nerealizovatelném gestu.

Scénář Granta Nieporteho má prostě velký problém se svojí vnitřní chudostí, kdy nabízí velké drama s velkým vykřičníkem na konci, ale prázdnou ideou. Gabriele Muccino se to pak snaží maskovat trendy formou a civilní kamerou. Alespoň zdařile a pomáhá k tomu i herecká synchronizovanost Willa Smithe (Ben) a Rosario Dawson (Emily), což film přece jen posouvá o pár schodů nad průměr, který se k nám většinou ze zamoří vůbec nedostane. Dobrou sázkou je určitě nepřepálená výprava zasazená na americké jihozápadní předměstí a sterilní nemocniční prostředí.

Sedm životů je zdánlivě silné téma redukované na emocionální struhadlo a produkční kalkul. Můžete to akceptovat a brát film jako emotivní příběh, který je bohužel o ničem a můžeme ho pro představu pasovat do role primetimeové televizní ohrávačky. Ovšem zručně natočené, za což si Sedm životů zaslouží body.

Naše hodnocení: 

6

Podobné články

Recenze: Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů

Recenze: Koralína a svět za tajnými dveřmi

Recenze: Noc v muzeu 2

Recenze: Andělé a démoni

Recenze: Dvojí hra

Recenze: Krvavý Valentýn

Recenze: Pátek třináctého

Recenze: Gran Torino

Recenze: Rychlí a zběsilí

Recenze: JCVD

14. March 2009 – 23:38 — Michal Frýdl

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře