Sestra II (The Nun II) – Recenze – 30 %

Horor Sestra II je nejen pokra­čo­vá­ním fil­mu Sestra z roku 2018, ale záro­veň jde o jubi­lej­ní desá­tý sní­mek vychá­ze­jí­cí z duchař­ské­ho svě­ta fil­mo­vé série V zaje­tí démo­nů, do nějž spa­dá tře­ba i tri­lo­gie Annabelle nebo La Llorona: Prokletá žena. Vypráví o démo­no­vi jmé­nem Valak, kte­rý na sebe bere podo­bu stra­ši­del­né jep­tiš­ky. S úspě­chem děsil divá­ky už ve fil­mu V zaje­tí démo­nů 2, a to nato­lik inten­ziv­ně, že si vyslou­žil vlast­ní sérii. Paradoxní je, že s kaž­dým dal­ším fil­mem děsí již méně a méně.

První Sestra se ode­hrá­va­la v Rumunsku v roce 1954, Sestra II na ni nava­zu­je po čtyřech letech a je pře­váž­ně zasa­ze­na do Itálie, kam se Valak během té doby pře­su­nul a po ces­tě sti­hl zabít něko­lik kně­ží. Jeho posled­ní oběť pochá­zí prá­vě z Itálie, kam je na žádost Vatikánu poslá­na mla­dá jep­tiš­ka Irene (Taissa Farmiga, kte­rá si zopa­ko­va­la svou roli z prv­ní Sestry), aby celou zále­ži­tost vyře­ši­la jed­nou pro­vždy. Vatikán jí ale kupo­di­vu ten­to­krát nepři­dě­lí jako spo­leč­ní­ka žád­né­ho kně­ze, tak­že jí dělá dopro­vod jiná mla­dá řádo­vá sest­ra (Storm Reid), kte­rá ale neví, do čeho se tím vlast­ně namo­či­la, a navíc pro­ží­vá jis­tou kri­zi vlast­ní víry. Což je v pří­pa­dě boje s pekel­ným démo­nem roz­hod­ně při­tě­žu­jí­cí fak­tor.

Photo © Warner Bros.

 

Už prv­ní Sestra byla jen stan­dard­ním rutin­ním horo­rem, kte­rý toho zas tak moc nepřed­ve­dl, s horo­ro­vý­mi moti­vy pra­co­val zasta­ra­le a doplá­cel na vypra­věč­skou uny­lost. Aspoň ale obsa­ho­val tu a tam něja­ký zají­ma­vý nápad a hod­ně čer­pal z atmo­sfé­ric­ké­ho pro­stře­dí gotic­ké­ho kláš­te­ra s pro­kle­tým pod­ze­mím. Sestra II je na tom podob­ně, jen už neob­sa­hu­je ani ty nápa­dy (mož­ná s výjim­kou jed­no­ho, kdy se Valak zje­ví na strán­kách časo­pi­sů v novi­no­vém stán­ku, což je vizu­ál­ně doce­la půso­bi­vé), ani hrů­zostraš­nou atmo­sfé­ru.

Většina pří­bě­hu je ten­to­krát zasa­ze­na do dív­čí inter­nát­ní ško­ly, aby ve fil­mu moh­lo být dost vystra­še­ných a kři­čí­cích hol­či­ček. Je to tako­vá legrač­ní ško­la, pro­to­že v ní pře­bý­vá zhru­ba jen tucet dívek, jedi­ná uči­tel­ka, ředi­tel­ka a škol­ník – což je „Frantík“ z před­cho­zí­ho fil­mu (Jonas Bloquet). Čekali bys­te tře­ba ješ­tě ale­spoň kuchař­ku nebo zdra­vot­ni­ci, leč mar­ně. Je to ško­da, pro­to­že to i Valakovi ubí­rá na mož­nos­tech, koho stra­šit a koho pří­pad­ně bru­tál­ně odpra­vit (a pře­ce nebu­de zabí­jet dva­nác­ti­le­tá děv­ča­ta nebo hlav­ní hrdi­ny). Valak se ostat­ně v celém fil­mu zje­vu­je až pováž­li­vě málo a jeho pří­tom­nost těží spí­še z digi­tál­ních leka­ček než z postup­né­ho budo­vá­ní napě­tí. Více času tak zabí­rá pod­zá­plet­ka, v níž Frantík zjev­ně tou­ží sba­lit zmí­ně­nou uči­tel­ku a sna­ží se toho docí­lit skr­ze přá­tel­ství s její dce­rou, kte­rá je též jed­nou ze stu­den­tek.

Hlavní dějo­vá linie je pak k uzou­fá­ní oby­čej­ná, před­ví­da­tel­ná a líně napsa­ná. Když Irene dora­zí do Itálie, tak hned v prv­ní uli­ci náho­dou nara­zí na jedi­né­ho svěd­ka kně­zo­va úmr­tí a samo­zřej­mě se sho­dou okol­nos­tí zná s tam­ním vati­kán­ským archi­vá­řem, kte­rý jí na prv­ní dobrou vysvět­lí, po čem Valak v Evropě pát­rá, a dodá i něko­lik vlast­ních domně­nek, kte­ré se nako­nec uká­ží být na sto pro­cent přes­ný­mi. Zklamáním je i digi­tál­ně pře­bu­je­lý a uspě­cha­ný závěr s nechtě­ně směš­nou poin­tou. Vedlejší zdro­je děsu, jako je obživlá mrt­vo­la nebo vel­ký kozel, jsou sice s děním ve fil­mu moti­vic­ky pro­vá­za­né, leč sní­mek je vyu­ží­vá pra­má­lo, tak­že z plát­na mizí pokaž­dé hned krát­ce poté, co se zje­ví.

Scenáristicky se Sestra II postu­pem času čím dál víc roz­pa­dá, s napě­tím pra­cu­je mini­mál­ně a režij­ně ničím nepře­kva­pí. Režisér Michael Chaves má za sebou i prů­měr­nou La Lloronu a film V zaje­tí démo­nů 3, kte­rý je z celé tri­lo­gie zda­le­ka nej­slab­ší. Ani se Sestrou II žád­ný vel­ký zářez do horo­ro­vé­ho žán­ru neu­dě­lal. Další díl už by nut­ně vznik­nout nemu­sel.

 

---