Sin City – Město hříchu

Robert Rodriguez si docela zavařil, když k režii přizval autora comicsové předlohy Sin City Franka Millera (kromě něj si ještě komandování herců zkusil Quentin Tarantino). Filmové odbory z toho zrovna nadšené nebyly. Ale co, když chcete natočit něco velkého, pak to obvykle není snadné a neobejde se to bez problémů. A Sin City je „něco velkého“ Nemluvím o rozpočtu, který je ve srovnání s jinými americkými produkcemi překvapivě nízký (něco kolem 40 milionů dolarů), ale o tom, že tento projekt je svým způsobem hodně nekonvenční. Nejvýrazněji se to projeví v samotném obrazovém ztvárnění, které, ve jménu zachování co nejvěrnější comicsové atmosféry, skutečně odkazuje na černobílé malby, kterými čas od času probleskne výraznější modrá, červená nebo žlutá. Jistě, je nutné si chvíli na toto strohé zpracování zvykat, ale za pár minut už nebudete tak zaskočení a dokonce zjistíte, že i s minimem barev se dají provádět neuvěřitelné kousky. Mimo to, všudypřítomná brutalita je pro mnoho z nás mnohem přijatelnější, pokud je trošku odlehčená tím, že krev není rudá. Přesto je Sin City hodně drsný snímek, který se rozhodně nevyhýbá násilí. Uřezané hlavy, ruce a další části těl jsou naprosto běžnými rekvizitami a životodárná tekutina teče proudem. Město hříchu je surovým a syrovým místem, kde jsou policajti prohnilí, prostitutky ozbrojené a život je něco, co nemá velkou váhu.Stísněná atmosféra pramenící z bezvýchodnosti a krutosti světa bez špetky milosrdenství provází celý film. Dobrých lidí je pár, špatných moc. Zabij nebo budeš zabit. Na podobných zákonech je Sin City vystavěno. A pokud o takové místě točíte, pak se zákonitě brutalitě vyhnout nelze. Ne snad, že by to někdo od Rodrigueze čekal. Dovolím si tvrdit, že je to on a Tarantino, kteří umí s filmovým násilím zacházet a využít ho účelně. Občas si pomohou i mírnou špetkou cynismu, aby krvavá jatka odlehčili. Oproti pro příklad Od soumraku do úsvitu nadhledu ubylo, takže usekané vršky hlav (že zrovna tady pomáhal Tarantino:)) vás mohou znechutit, ale jak jsem řekl, nejde o to, abyste byli šokovaní, ale spíše je zde očividná snaha nastínit vše bez pozlátka.

Dalším nezvyklým prvkem jsou monolog. Postavy „nahlas“ přemýšlejí, aby popsaly své rozpoložení, situaci i jejich plány. Jde o jasný odkaz na comics, kdy je nutné v „bublině“ uvést, co se na statickém obrázku děje. Je to mírně nezvyklé, jelikož myšlenkové monology možná převládají nad dialogy, ale opět říkám, že stačí pár minut, abyste tomu přivykli. Čím hlouběji ve více než dvouhodinové stopáži budete, tím více vás bude Sin City bavit. Zprvu přijde oťukávání a přizpůsobování se stylu filmu, ale následně vás pohltí.

Příběh je složen z několika povídek, který se prolínají jen minimálně, obvykle tak, že hlavní hrdina potká některou z postav z jiného příběhu. Přesto scénář funguje jako celek, který neztrácí na kompaktnosti. Charaktery nepostrádají určitou hloubku, ale také špetku bizarnosti. Nejdetailněji jsou rozepsáni hlavní aktéři každé historky, ale nejsou jednobarevní (alespoň ne povahově). Sympatický vám můžete být jak zabiják, který se rozhodne pomoct své bývalé lásce nebo čestný policista, který odhodí veškeré zábrany, aby bránil lásku celoživotní.

Pro Sin City se podařilo získat plejádu zvučných jmen. Očividně to nebyla finanční odměna, která je nalákala (někteří ze zúčastněných berou za své další projekty čtvrtinu možná polovinu rozpočtu tohoto filmu), ale určitě renomé režiséra. Ve větších či menších rolích se tu objeví například Bruce Willis, Josh Harnett, Clive Owen, Benicio Del Toro, Jessica Alba, Rosario Dawson, Devon Aoki, Michael Clarke Duncan, Michael Madsen, Brittany Murphy, Mickey Rourke, Nick Stahl, Carla Gugino, Elijah Wood a další.

Můžeme mít několik výhrad, protože se občas film vymkne režisérům z ruky (což ale pramení z jejich nadšení pro věc, díky němuž jsou místy až moc zapálení). Jde však o tak malé chyby, že vám výsledný dojem rozhodně nezkazí. Sin City – Město hříchu je neobvyklý, ale hlavně dobrý film.

---

---