Kill Bill 2 – Uma Thurmanová se vrací aneb „Prosím vás, neviděl někdo moje oko“?

(zatím nehodnoceno)

Loading...

O 100 % méně uťatých končetin, o 66 % méně krve a o 75 % více dialogů – tak by se dal ve zkratce charakterizovat druhý díl Tarantinova trháku Kill Bill. Intelektuálové, kteří si brousili zuby, aby se halasně ohlašovaného 22. dubna s plnou vervou naplno zahryzli do dalšího bezduchého produktu efemérně-hédonistické konzumní společnosti, tak mají utrum. I když jeden nikdy neví – zdá se, že nám tu nenápadně začíná vznikat intelektuální frakce, která v Kill Billovi vidí hlubokou metaforu dnešního světa a která se jej chystá prohlásit za cosi víc než jen za solidně a s nadsázkou zpracovaný lehce nadprůměrný akční film. Ničím jiným se totiž Kill Bill ani při nejlepší vůli nezývat nedá, ačkoli – ale to si necháme na blíže neurčenou pozdější část recenze, aby nám čtenáři neodpadávali hned na jejím začátku.

Na rozdíl od intelektuálů a od rýpavých filmových kritiků distributoři Kill Billovi 2 očividně pořádně věřili. Do českých kin jde totiž v rekordních 39 kopiích (!!!), což se nepodařilo ani Pánovi prstenů III – Návratu krále, který měl kopií „jenom“ osmatřicet. A proč jeho úspěchu ostatně nevěřit, když se stejně jako v případě druhého a třetího dílu tolkienovské ságy jedná o film, bez něhož nemá jeho předchůdce smysl (a on nemá smysl zase bez svého předchůdce)? Divák, který chce zjistit, jak to dopadlo a dozvědět se, jestli ty tajnosnubné narážky v prvním díle něco znamenaly, tak nemá na vybranou a do kina prostě musí (a nebo si může počkat, až to budou za rok či dva dávat na HBO, a nemá-li HBO k dispozici , tak si počká ještě déle). U Pána prstenů bylo rozseknutí eposu na tři filmy ospravedlněné automaticky – vždyť i předloha má tři svazky. V souvislosti s rozštěpením Kill Billa se však vynořuje neodbytná – a oprávněná – otázka: mělo roztažení filmu na 4 hodiny a jeho následné přepůlení nějaký význam, nebo šlo pouze o způsob, jak z diváků vyždímat dvakrát víc peněz než obvykle?!

Bez dalšího mlžení a napínání musím říct, že to smysl mělo a že to nebylo zdaleka tak samoúčelné, jak se může na první pohled zdát – ačkoli se zajisté najdou tací, kteří se mnou budou vehementně nesouhlasit, budou tvrdit pravý opak a začnou na mne i na Kill Billa kydat hnůj (to by mě zajímalo, co budou kydat v případě, že pocházejí z měst, kde je oproti vesnicím chlévské mrvy nedostatek).

Stylem se dvojka od jedničky pořádně liší. Animovaná scéna tu není ani jedna, ale hlavně ubylo násilí a přibyla spousta černobílých „retro“ scén. Ani jednotlivé kapitoly nejsou tentokrát tak stylově vyhraněné jako minule. Přesto bude nejlepší chápat oba dva filmy jako snímek jediný – už třeba jen kvůli příběhu.

Do děje se vracíme tam, kde jsme minule skončili – blonďatá Nevěsta alias Černá Mamba (Uma Thurmanová) pokračuje ve strastiplné cestě za gangsterem Billem (David Carradine), svým někdejším milencem. Nečiní tak ovšem proto, aby si na konci putování padli do náručí (ale ne že by na tom bylo něco špatného – viz vynikající Návrat do Cold Mountain). Černá Mamba se chce Billovi pomstít. Kdo viděl jedničku (nebo četl recenzi na jedničku), jistě ví, za co – a kdo jedničku neviděl, ať to jde před dvojkou honem napravit. Odvážné mstitelce však v cestě stojí ještě dva další členové Billovy tlupy, kteří přežili z minula – Billův bratr Budd (Michael Madsen) a zejména pak jednooká Elle Driverová (Daryl Hannahová).

K hereckým výkonům toho není moc co dodat. Thurmanová se osvědčila již minule, Carradine se dokonale vžil do své někdejší časté úlohy záporáků v béčkových filmech a Daryl Hannahová je kapitola sama pro sebe. Od doby, kdy si zahrála replikantku v nezapomenutelném Blade Runnerovi, se z dobré herečky stala herečka vynikající. Při výčtu hvězd filmu nesmíme zapomenout ani na Gordona Liu, který si v jedné retro scéně zahraje Pei Meie, nemilosrdného učitele Černé Mamby.

Ačkoli Tarantinův film v mnohém splňuje charakteristiku béčkových akčních filmů až do posledního písmene, v mnoha ohledech nad nimi ční jako Godzilla nad Gumídky. Nepřehlédnutá jsou především 3 H: a) humor. Nikdo, kdo neviděl Kill Billa, nemá tušení, co to znamená, když se řekne nadsázka v současném filmu. b) hlášky – souvisí s a). Jak jsem se zmínil hned v prvním odstavci, Kill Bill 2 je na dialozích postavený – a jsou to dialogy vtipné, svěží a vynalézavé. A to i tehdy, když dojde na rady mistra učedníkovi nebo na náznaky filozofie (na stupidní bláboly á la Matrix Reloaded + Revolutions můžete zapomenout). c) hudba. Po geniální jízdě v jedničce je sice hudební doprovod dvojky o něco slabší, je tu mnohem méně výrazných motivů než v prvním díle, ale i tak je tentokrát rozhodně co poslouchat. Znalci naleznou v některých motivech (a ostatně i scénách) nepřeslechnutelné (a nepřehlédnutelné) odkazy na akční filmy z šedesátých a sedmdesátých let.

Přes to všechno však film není tolik originální, aby se plně vynořil nad hladinu průměrnosti. Spíž z ní jenom tu a tam vystrčí hlavu.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře