Film debutujícího režiséra Toma Forda, který se dosud věnoval módnímu návrhářství pro takové značky jako Gucci či Yves Saint Laurent a v roce 2006 navrhl vlastní kolekci pánské módy, po světě už nějakou tu dobu sbírá chválu a nadšené pokyvování pánů kritiků. Single Man měl premiéru v roce 2009 a konečně se dostává také do našich kin.
Geroge Falconer (Colin Firth), profesor Angličtiny na univerzitě v Los Angels, přišel po šestnácti letech o svého životního partnera Jima, který zemřel při autonohodě. Ačkoliv je to již osm měsíců od této události, George se s tím stále nemůže vyrovnat a každý den jen přežívá. Pak si ale řekne, že takhle dál žít nechce – a proto se rozhodne dát veškeré své záležitosti na tomto světě do pořádku a večer z něj v klidu odejít.
Single Man je jedinečným počinem po umělecké stránce. Je neuvěřitelně poetický zároveň však také neuvěřitelně depresivní. Popravdě – už dlouho jsem neviděla nic tak depresivního (naposledy snad Muž a jeho pes s Jeanem-Paulem Belmondem). Jedná se totiž o psychologickou sondu do života stárnoucího profesora, který zdá se nemá nikoho, s kým by sdílel svůj život. Snad jen se svou psychicky nevyrovnanou kamarádkou Charley (Julianne Moore), která mu však na klidu duše také příliš nepřidá. Postupně tak sledujeme Georgovy přípravy na odchod z tohoto světa a jeho neuvěřitelný smutek proudící k nám z každého jeho pohledu. Ponurý a depresivní nádech pak filmu dodává též ladění do tmavých barev (především hnědé) a silně melancholická hudba na pozadí. Colin Firth předvádí vskutku mistrovský kousek a nominace na Oscara byla oprávněná. Avšak musím říct, že bych se bez této role v jeho herecké filmografii rozhodně obešla, neboť mi tak trochu zkazila pohled na tohoto sympatického Brita. Svou postavu totiž hraje natolik přesvědčivě, že nevím, zda se na něj ještě vůbec někdy budu moci podívat a nepochybovat o jeho sexuální orientaci.
Základní kámen úrazu tohoto filmu (alespoň pro mě) je právě orientace hlavního hrdiny a to jak je ztvárněna. Zatímco v případě Zkrocené hory jsem po chvíli přestala vnímat, že milostný příběh, který sleduji se odehrává mezi dvěma muži, v tomto případě mi bylo sledování Georgových podivně zvrhlých (odpusťte prosím, ale na mě tak vážně působily) pohledů a jeho vzpomínek, či představ, silně nepříjemné. Obzvláště pak ve scénách s jeho studentem Kennym. Nicholas Hoult, který Kennyho hraje, má totiž sám o sobě natolik zvláštní kukuč, že nikdy nedokážete odhadnout, co se mu honí hlavou – snaží se svého profesora svést? Nebo mu jde pouze o přátelství? Nemohla jsem si pomoci, ale jeho hezounká tvářička s flirtovně zvedajícím se obočím a úsměvem a k tomu Firthův podivně nehybný pohled mně dost znervózňovali a bála jsem se, co bude dál.. Neberte to prosím špatně, stále si stojím za tím, že je to kvalitní snímek, avšak je velmi…zvláštní. Dokážu pochopit, proč spoustě lidí nesedne. Navíc celý děj se odehrává v průběhu jednoho jediného dne a celé je to takové zdlouhavé a vlastně se tam ani nic neděje – a hlavně se tam nic nevyřeší.
Hlavní hodnota filmu tak tví především v jeho uměleckosti, poetičnu – a celkovém budování atmosféry (ať se nám ta depresivnost líbí nebo ne, nutno uznat, že vystavěna je vskutku bravůrně) a hereckém výkonu Colina Firthe. Jedná se však o velmi těžký psychologický snímek, takže pakliže nejste zrovna příznivci komorních psychologický dramat, či se zrovna nenacházíte v nejlepším životním období, pak Single Man nebude volba pro vás.
