Služka – pohled pod povrch

20230420 110921

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

V pořa­dí tře­tí kni­ha Hany Lasicové, dce­ry Milana Lasici a Magdy Vašáryové, vyprá­ví o tetě Ance, chů­vě, jež pečo­va­la o sest­ry  Vášáryovy. Zachovalo se po ní jen pár foto­gra­fií a vzpo­mín­ky, jež oží­va­jí v tom­to zají­ma­vém romá­nu.

Příběh je líčen z pohle­du ústřed­ní posta­vy, nyní deva­de­sá­ti­le­té Anny. Nejprve vyprá­ví o dět­ství pro­ži­tém v Banské Štiavnici, o čase her a fan­ta­zií v téměř bez­sta­rost­ném svě­tě. Z kra­ji­ny skřít­ků a vil je jako tři­nác­ti­le­tá před­čas­ně vytr­že­na a odve­ze­na do Vídně, aby tam slou­ži­la v boha­tém domě. Zjišťujeme, že jako neman­žel­ská mat­ce pře­ká­ží a před sňat­kem s vdov­cem se jí tak­to zba­vu­je. Ironií osu­du je to, že onen muž má sám dětí šest. Hrdinka však na mamič­ku celý život vzpo­mí­ná s úctou i lás­kou a chá­pe, proč ji muse­la tak neče­ka­ně poslat pryč. Tento rys je cha­rak­te­ris­tic­ký pro smýš­le­ní lidí v dané době, tedy před prv­ní svě­to­vou vál­kou. Rodiče jsou uctí­vá­ni navzdo­ry špat­ným činům. Anka dokon­ce omlou­vá, že se o sňat­ku dozví­dá od cizích, i to, že ji mat­ka nechtě­la a jako malou se ji poku­si­la zabít. Je ško­da, že o sku­teč­né moti­va­ci mámy nic neví­me, ani to, zda ji budou­cí man­žel donu­til, aby dce­ru posla­la pryč, či zda to byla její vlast­ní ini­ci­a­ti­va. Ovšem je také mož­né, že chtě­la jen to, aby se díven­ka měla lépe. Avšak pro­to­že sama otě­hot­ně­la se sta­ros­tou, když u něj slou­ži­la, muse­la si být dob­ře vědo­ma nebez­pe­čí, kte­ré služ­ba v rodi­ně před­sta­vu­je.

Anka odjíž­dí s Lacibáčim, kočím, původ­ně zběh­lým kně­zem. V boha­tém domě je při­ja­ta jako slu­žeb­ná pro všech­no. Seznamuje se se zdej­ším pro­stře­dím, zvy­ky i s těž­kou pra­cí a kaž­dý den na ni půso­bí roz­dí­ly mezi oká­za­lým svě­tem pan­stva a bídou pod­ří­ze­ných. Po dvou letech se vypra­cu­je na dět­skou chůvu a poz­dě­ji pokoj­skou, pomoc­nou kuchař­ku i kuchař­ku, jež má téměř neo­me­ze­nou moc. Když se o tom zmi­ňu­je, je na sebe hrdá za prá­ci, kte­rou doká­za­la vyko­nat.

Mladý syn pánů, Albert, se do dív­ky zami­lu­je. Potom však odjíž­dí do vál­ky, po níž se navra­cí zpět jako úpl­ně jiný člo­věk. Žije zhý­ra­le a cho­vá se tak, jako by si nevá­žil živo­ta. Anka ho patr­ně milu­je, avšak jejím citům není nikde v kni­ze věno­ván pro­stor. Spíše to půso­bí tak, jako by svou lás­ku pova­žo­va­la za něco nepa­t­řič­né­ho jako by si štěs­tí neza­slou­ži­la. Když se má mla­dík bez lás­ky ože­nit s boha­tou Valerií, žádá Annu, aby na něj počka­la ve dvě hodi­ny ráno pro­ti hlav­ní brá­ně a moh­li spo­lu uprch­nout. Dívka tam oprav­du čeká, avšak on se nedo­sta­ví. Ráno se jí při oblé­ká­ní ptá, jak se jí líbí jako ženich. Když dív­ka neod­po­ví, oto­čí se k ní zády a vyzpě­vu­je si. Tady je cho­vá­ní hrdin­ky zce­la totož­né s teh­dej­ší dobou, dneš­ní sleč­na by mu při­nejmen­ším vle­pi­la pohla­vek.

Hrdinka je cit­li­vá, spra­ved­li­vá, skrom­ná, pra­co­vi­tá i cud­ná a celý život se obě­ta­vě sta­rá o Sophii, posti­že­nou dce­ru pánů. Někdy o sobě mlu­ví s odstu­pem: „Vlastně to jedi­né, co tu dív­ku, tu služ­ku, doká­že ješ­tě jakž takž pře­kva­pit, ješ­tě aspoň tro­chu ohro­mit, je, že v téhle míst­nos­ti, v hlav­ním salo­nu, není čtvr­tá ota­pe­to­va­ná stě­na.“

Život slu­žeb­nic­tva je tu líčen do nejmen­ších detai­lů: „Zvláštní je, že jsme ze všech těch pří­prav­ků, kte­ré jsme pou­ží­va­ly, z těch roz­to­ků, kte­ré jsme si samy vyrá­bě­ly, nepo­chcí­pa­ly.“ Vulgarismů a hovo­ro­vých výra­zů uží­vá zříd­ka, avšak čas­to se obje­vu­jí dia­lek­tismy. Román je psán leh­kým sty­lem a občas se tu obje­vu­jí i komic­ká mís­ta. Jen o dra­ma­ta je nou­ze. Odehrávají se, ale jako by byly běž­nou sou­čás­tí živo­ta. Věcně, bez pato­su.

Kniha byla vydá­na už v roce 2013, ale fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní se dočka­la až nyní.

K pře­čte­ní mě inspi­ro­va­lo prá­vě ústřed­ní téma fil­mu, kte­ré se však v kni­ze vůbec nevy­sky­tu­je. Zatímco film chce pro­vo­ko­vat, kni­ha je poklid­ná jako oby­čej­ný život pra­co­vi­té Slovenky. Máte pocit, jako by to celé vyprá­vě­la vaše babič­ka, se svým pohle­dem na svět. Zbožným, zkla­ma­ným a smí­ře­ným. Nic odboj­né­ho, kon­tro­verz­ní­ho či pobu­řu­jí­cí­ho.

Autorka čas­to vyu­ží­vá opa­ko­vá­ní někte­rých infor­ma­cí, aby navo­di­la dojem auten­tic­ké­ho vyprá­vě­ní sta­ré paní. Části psa­né kur­zi­vou jsou vel­mi emo­tiv­ní, jeli­kož prá­vě v nich je deva­de­sá­ti­le­tá žena, lou­čí­cí se se živo­tem, nej­vě­ro­hod­něj­ší. Smířená, s pokři­ve­ným vní­má­ním a lid­sky dojem­ná. Musím se při­znat, že při čet­bě závě­ru jsem se neu­brá­ni­la slzám.

Autor: Hana Lasicová

Název: Služka

Nakladatelství: Motto

Rok vydá­ní: 2023

Hodnocení: 70 %