Vypadá to, že po všech lapáliích s pandemií Covidu se vrátí diváci do kin. A nejen to. Situace změnila i systém distribuce filmů a i díky tomu nám režisér Radu Jude přináší vítěze Berlínského filmového festivalu. V koprodukci se zástupci z Česka, Lucemburska a Chorvatska vznikl Rumunský satirický snímek, který chce bořit zajeté pořádky.
Smolný pich aneb Pitomý porno se na první pohled tváří jako příběh učitelky na prestižní škole, která se (ať už omylem či nikoliv) stává obětí moderního lovu na čarodějnice. A to kvůli jejímu „domácímu videu“. A tady pozor, snímek není určen pro nezletilé a je k tomu spousta důvodů. Tím hlavním je obsah explicitního sexuálního obsahu. A tím je myšleno opravdu pořádně explicitního, film nemá takový název jen tak pro nic za nic.
Nicméně tato zápletka je pouze nosič dalších témat a obsahu, který na diváka háže nevkus (a nebo vlastně vkus) a kontroverzi dávkou naprosto nevídanou. Připravte si mozkové závity, růžové brýle a někteří i blicí pytlíky, protože tenhle film je určen pro náročnější publikum. Pokud tedy chcete vystoupit z komfortní zóny, máte ještě stále možnost shlédnout tento snímek online, dále pak půjde od příštího týdne i do kin v rámci série „předpremiér“, a až na podzim v klasické kinodistribuci.
Nechci se dlouze rozepisovat o tom, o čem film vlastně je, protože tím bych vám čtenářům pokazil autentický zážitek. Nevím, jestli se režisér vzhlédl v tvorbě Quentina Tarantina, nebo je to čistě náhoda, nicméně Radu Jude zvolil rozdělení snímku do tří kapitol. Ta prostřední navíc na ostatní dvě zdánlivě vůbec nenavazuje a obsahuje úplně jiný obsah jak po ryze vizuální stránce, tak po stránce dramaturgické. Jak už jsem napsal v úvodu, film je na první pohled příběhem učitelky. Pravdou ale je, že film působí spíš jako pokus nastavit zrcadlo celé společnosti. Skutečně zasahuje do mnohých moderních a hlavně současných kontroverzí. Vnímaný jako celek je navíc velmi aktuální a dost možná i nadčasový. Ukazuje, jak patetické jsou některé scény, jak prohnilá ve skutečnosti společnost je a jakými pokrytci se lidé stali díky moderním technologiím a zpátečnickému myšlení. Nosný příběh pornovidea paní učitelky je tak pouze jedním kontroverzním tématem z mnoha. O každém tématu se nicméně dá říct, že není pouhým výmyslem režiséra, ale skutečnými problémy, které dnešní společnost řeší.
Začátek filmu odrovná každého puritána pornorgafickým obsahem, následně pocuchá nervy všech puntičkářů zvláštní prací s kamerou, která je schválně používaná v rozporu se zažitými zvyklostmi a teoriemi o expozici a přípravě scény. Pak uzemní vzletné myšlenky konformistů myslících na to, jak jsme se poučili jako lidstvo z historie. A na závěr rozpálí zbytek těch, kteří vydrželi koukat až do konce tím, že otevře spoustu pandořiných skříněk a ukáže zmiňované pokrytectví a bolestivou pravdu o lidských bytostech v celé „kráse“.
Film je zkrátka jedna velká kontroverze, která má nastavit zrcadlo společnosti, a vlastně si režisér hotovým dílem nastavil tak trochu zrcadlo sám sobě. Snímek ovšem trpí neduhy, což se dalo čekat. Zásadní problémy, které jsem měl s filmem já jsou následující:
1. Film je prostě příliš dlouhý. Spousta scén byla opravdu na hraně snesitelnosti svojí délkou. Některé by se opravdu dalo zcela vyškrtnout. Třeba i to byl nakonec režisérův záměr, natáhnout film nepříjemně do takové míry, že i tohle vytrhne diváka z komfortní zóny. Pokud to tak je, tak bravo, povedlo se. Pokud ne, tak škoda a platí co jsem napsal výše. Kdyby měl snímek stopáž někde kolem 70 minut, bylo by to ideální. (takhle má 108 minut)
2. Některé scény svojí tématikou nebo střihem tak nezapadají do celkového kontextu, že film začne v určitých částech dost drhnout až nudit. Také je nutné dávat celou dobu pozor, protože symbolismu je tu hodně a divák může lehce ztratit nit. Trochu bych to přirovnal k některým snímkům Larse von Triera. Akorát trochu přístupnější a Evropskému divákovi bližší.
3. Předchozí dva body mají vliv na to, jaké publikum se na snímek nakonec podívá, a jaká část z něj ho dokouká do konce. Snímek opravdu není určen pro mladistvé, puritáni to zabalí po první minutě a „průměrný konzument“ po chvíli nebude tušit o co jde. Pro spoustu lidí tak film brzo vyšumí do prázdna a budou ho vnímat jako soubor mnoho na sobě nezávislých dlouhých nudných scén. Občas to trochu oživí pornografické prostřihy nebo velmi peprná mluva. To ale u spousty diváků film nezachrání, ba naopak.
Takže pro koho je vlastně snímek určen? Jak jsem zmínil, náročnější divák a milovník kontroverze se „dobře“ pobaví. Asi i proto bych označil film jako klasickou festivalovku, protože filmové festivaly bývají plné názorově otevřenějšího publika. Režisér Jude leckdy až hravě pracuje s vážnými tématy a volí velmi neotřelý přístup k řemeslné práci, což vyvolá kontroverzi už u samotných „vzdělanců“ a „teoretiků“ oboru kinematografie. I na mě byl film až příliš dlouhý, takže nejednou jsem zažil pocit „ty bláho!... ty bláho!... no to už jsme viděli....nuda, co dál?...“ Rozhodně v divákovi rozdmýchá emoce, ale je pravděpodobné, že v něm po konci (hlavně závěrečné scéně, která je tedy hodně bizarní) zanechá hořkou pachuť, a tím v mých očích potvrzuje měřítka festivalových snímků. Celkově však musím označit film jako povedený. Je cizojazyčný, je kontroverzní a přesto jako jednohubka funguje. U mě to má kvůli uvedeným neduhům maximálně na 65%.
Náhledové foto: Photo © Silviu Ghetie / Micro Film 202
