 |
| Ať už jako velitelka sibiřského Gulagu, nebo šéfka bordelu, Ilsa pořád neztratila nic ze své krutosti a její oběti to brzy poznají na vlastní kůži. |
Sibiř 1953: politický vězeň Andrei Chikurin je přivezen do jednoho z pracovních Gulagů, kde si má odpykat svůj trest. Možná by vše proběhlo v pořádku a on by se nepoznamenán dostal za nějaký čas zpátky domů, kdyby zde nepanovala svou přísnou rukou velitelka tábora Ilsa a její kozáci. Ti nikomu nic neodpustí a vraždění trestanců je jejich hobby. Jejich tresty jsou mnohdy dost brutální a nepohodlné vězně rádi vhazují do klece s mohutným sibiřským tygrem. Andrei a ostatní se často bouří proti nelidským podmínkám jenž zde panují, ale jediné čeho se můžou dočkat je smrt. Ilsa a její nohsledi neznají slitování a jediná doba, kdy nechají trestance na pokoji je ta, kdy se oddávají divokým orgiím. Jenže Stalinova smrt naruší jejich plány a oni musejí zmizet z povrchu zemského. Jediný kdo přežije jejich vyhlazovací čistku je právě Andrei, který se po letech opět setkává s krutou Ilsou. Tentokrát v Montrealu a oběma je jasné, že nadešel část splatit dluhy. Přežít může jen jeden!
Český název: Ilsa: Sibiřská tygřice
Režie: Jean LaFleur
Rok výroby: 1977
Délka: 90 min
Země: Kanada
Hrají:
Dyanne Thorne ... (Ilsa)
Jean-Guy Latour ... (Gregory)
Michel Morin ... (Andrei Chikurin)
... a další
Přišel čas změnit režiséra, aby dodal sérii Ilsa nový vítr do plachet a LaFleur se toho zhostil opravdu doslova. Totálně překopal celkovou strukturu děje, která se přestala točit okolo krutého zacházení s dívkami a tentokrát všechno bylo pojato dosti akčním stylem. Navíc si mohl dovolit i lepší gore scény, které byli místy opravdu nápadité a především modernější. První polovina filmu jenž se odehrávala na zasněžené Sibiři se mi líbila mnohem více nežli ta druhá. Převážně díky hereckým výkonům a drsnému zacházení s vězni. Objevily se zde i dvě scény, které patří k tomu nejlepšímu co nám bylo prozatím v této sérii nabídnuto. Důmyslná kladka, která táhla vězně pod ledem a souboj se šelmou v kleci. V těchto pasážích se tvůrci opravdu překonali a všechno vypadalo realisticky. Žádný zmatený střih nám tak nedokázal zkazit nabídnutou podívanou.
Krev místy stříkala do všech světových stran a Ilsa opět dokazovala, že ona je zde číslem jedna. Dokonce i ve svém sexuálním apetitu nalezla zalíbení ve trojce a chladné noci si tak užívala co to jen šlo. Dyanne Thorne nám tak opět ukázala své ženské zbraně v plné kráse a její ruští kolegové si všechno náležitě vychutnávali. Následné opuštění tábora a likvidace nepohodlných svědků rozplesalo nejedno sice diváka. Průstřely hlavy, hořící budovy a zápach mrtvých těl jakoby se linul z obrazovky přímo k nám. Bohužel potom nadešel zlomový okamžik celého filmu, který měl skvěle našlápnuto. Přesun o několik let později k období olympijských her v Montrealu, totiž znamenal i příchod nudy.
Ilsa zde vede noblesní bordel a všechno si natáčí na kameru. Pohledné dívky jsou jí odkázány na milost i nemilost a svět na ní pomalu zapomněl. V tomto období přijíždí i se sovětským hokejovým mužstvem náš starý známý Andrei, který jako jediný přežil sibiřskou čistku. Netrvá to dlouho a opět stojí tváří tvář ženě, kterou z duše nenávidí. Ilsa se však opět obklopila pěknou bandičkou hrdlořezů, kteří byli určitě „na školení“ u orlické přehrady. Zbavit se nepohodlných podnikatelů pro ně nebyl žádný problém, stejně jako hrátky s lidskou myslí. Bohužel tyto pasáže ztrácejí jakékoliv napětí a nuda se začala stupňovat. Všechno měla zachránit až závěrečná přestřelka, ale i tak to mé hodnocení moc nezvedlo.
Hodnocení:
Třetí díl Ilsy tak nejvíc vytěžil na své první polovině filmu, která byla opravdu luxusní. Bohužel potom už to šlo s kvalitou dolů a já nedám lepší hodnocení než lehce nadprůměrné. 60% je i tak dobrý výsledek, ale mohlo to být i mnohem více.
