Kitchen Sink (1989)

Šílené, zvrá­ce­né, co na to víc říct. Novozélandská dis­tri­buce se zase po dlou­hé době vytáh­la.

Pokud jste milov­ní­ky tvor­by Davida Lynche a jeho psy­cho­lo­gic­ké hry s divá­ko­vou mys­lí, tak bys­te si ten­to krát­ko­me­tráž­ní sní­mek nemě­li nechat ujít. Kanadská reži­sér­ka Alison Maclean se roz­hod­la jít v jeho šlé­pě­jích a nabíd­nout divá­kům podob­ně šíle­nou a cho­rou ukáz­ku vašich nej­hor­ších noč­ních můr, jakou si jen doká­že­te, nebo lépe řeče­no nedo­ká­že před­sta­vit. Děj fil­mu má vel­mi obraz­ně řeče­no jed­no­du­chou záplet­ku. Žena si při čiš­tě­ní dře­zu všim­ne čou­ha­jí­cí­ho vla­su či chlu­pu z odto­ku. Začne za něj poma­lu tahat až vší silou vytáh­ne malé chlu­pa­té stvo­ře­ní, podob­né lid­ské­mu plo­du. Nejprve se ho sna­ží zba­vit, ale nako­nec jej pono­ří do vany. Záhadná věc začne růst až se pro­mě­ní v chlu­pa­té­ho člo­vě­ka bez zná­mek živo­ta. Jak se říká co je mrt­vé nekou­še, ale tady to roz­hod­ně nepla­tí!

Režie: Alison Maclean
Rok výro­by: 1989
Délka: 14 min
Země: Nový Zéland

Hrají:
Theresa Healey ... (žena)
Peter Tait ... (muž)
Annagretta Christian ... (stu­dent­ka)

Na tenhle sní­mek jsem nara­zil úpl­nou náho­dou na you­tu­be a musím se při­znat, že jsem byl doslo­va uchvá­cen. Ne ani tak skvě­lým pří­bě­hem či herec­ký­mi výko­ny, ale šíle­nou poin­tou, skvě­lým stři­hem a na teh­dej­ší dobu solid­ní­mi efek­ty, při kte­rých mi doslo­va běhal mráz po zádech. Něco tak podiv­ně zvrá­ce­né­ho, ale záro­veň nesku­teč­ně při­taž­li­vé­ho jsem už dlou­ho nevi­děl. Pokud si chci pořád­ně podob­né sním­ky vychut­nat, tak u nich stej­ně jako u Lynche nesmím moc pře­mýš­let a vytvá­řet si v hla­vě faleš­né deduk­ce proč, nebo jak zrov­na tohle moh­lo něko­ho napad­nout. U tako­vých fil­mů nemá člo­věk vůbec zapí­nat mozko­vé buň­ky, ale sed­nout na zadek a nechat se strh­nout samot­ným pří­bě­hem. Navíc když atmo­sfé­ra udě­lá sed­mý div svě­ta a vám se podob­né dílo nesma­za­tel­ně vry­je do pamě­ti je to jen dob­ře.

Dalším vel­kým plu­sem je doce­la atrak­tiv­ní hereč­ka, kte­ré neje­nom že uvě­ří­te kaž­dý pohyb, ale navíc může­te spat­řit i doko­na­lý herec­ký pro­jev. Škoda jen, že ve scén­ce s vanou toho neu­ká­za­la víc. To její herec­ký kole­ga nahá­ní hrů­zu už pou­hým pohle­dem a to ani neo­te­vřel pusu. Navíc když se ke vše­mu při­dá ješ­tě famóz­ní hudeb­ní dopro­vod tvo­ře­ný z ponurých tónů a skří­pa­jí­cích zvu­ků je vyma­lo­vá­no. Na teh­dej­ší dobu se ve sním­ku obje­ví i něko­lik veli­ce vyda­ře­ných efek­tů, hlav­ně co se pro­mě­ny tvo­ra týka­jí, kte­ré vás budou děsit ve vašich snech ješ­tě hod­ně dlou­ho.

Snímek byl nomi­no­ván i na Zlatou pal­mu při pří­le­ži­tos­ti fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu v Cannes 1989. Mimo jiné vyhrál i něko­lik prv­ních míst na pres­tiž­ních fes­ti­va­lech na Novém Zélandu, Finsku či mezi­ná­rod­ním fes­ti­va­lu Fantasporto.

Hodnocení:
80%