Ángel exterminador, El (1962)

Velice zvlášt­ní mexic­ký film, kte­rý má své oso­bi­té kouz­lo.

Majitel honos­né­ho síd­la Edmundo Nobile a jeho žena se roz­hod­nou uspo­řá­dat veče­ři pro dva­cet význam­ných hos­tů. Jedná se o spo­le­čen­skou sme­tán­ku, kte­rou tvo­ří aris­to­kra­ti, bohá­či a růz­ní uměl­ci. Ještě před začát­kem akce za podi­vu­hod­ných udá­los­tí odchá­zí z domu veš­ke­ré slu­žeb­nic­tvo bez udá­ní důvo­du. Všichni kro­mě major­do­ma. Proběhne veče­ře plná spo­le­čen­ské­ho bon­to­nu a chvil­ka roz­ptý­le­ní v podá­ní uměl­ky­ně Blancy, kte­rá na kla­vír (či pia­no) zahra­je soná­tu od Paradisiho. Od té chví­le by se dalo čekat, že se všich­ni roze­jdou do svých domo­vů, ale nesta­lo se tak. Nikdo ale neo­de­šel, pro­to­že nechtěl poru­šit spo­le­čen­skou eti­ku, nebo z jiné­ho důvo­du. Společně uleh­li v salon­ku a zůsta­li do rána. Ale i násle­du­jí­cí den zůsta­nou v domě a nikdo z nich nechá­pe proč. Je za tím snad něja­ká tajem­ná síla, nebo si s nimi hra­je jejich vlast­ní svě­do­mí a před­sta­vi­vost? Začíná dochá­zet jíd­lo i voda, pro­puk­ne hys­te­rie a vzá­jem­ná nesná­šen­li­vost. Ze sme­tán­ky se stá­va­jí ztros­ko­tan­ci, kte­ří jsou uvěz­ně­ni v jed­né míst­nos­ti a z něja­ké­ho důvo­du se jim pros­tě nechce pryč. Sledujte podiv­ný osud dva­ce­ti tří lidí, kte­ří jsou hlav­ní­mi akté­ry toho­to surre­a­lis­tic­ké­ho fil­mu.

Český název: Anděl zká­zy
Režie: Luis Buňuel
Rok výro­by: 1962
Délka: 95 min
Země: Mexiko
Alternativní název: The Exterminating Angel

Hrají:
Silvia Pinal ... (Leticia „La Valkiria“)
Enrique Rambal ... (Edmundo Nobile)
José Baviera ... (Leandro Gomez)
Augusto Benedico ... (Carlos Conde; Doctor)
Claudio Brook ... (Julio, Mayordomo)
...a dal­ší

Mexická tvor­ba se mi zas až tak čas­to pod ruky nedo­stá­vá, ale když už se tak sta­ne jde vět­ši­nou o veli­ce zají­ma­vé a dob­ré fil­my. Také ten­to film je nesku­teč­ně zají­ma­vý a svým pří­bě­hem a dějem mě napros­to dostal. Jde o něco co jsem ješ­tě asi nikdy v živo­tě nevi­děl. Režisér Buňuel při­šel s něčím, co v té době bylo zce­la netra­dič­ní a nad čím zůstal rozum stát. Tento špa­něl­ský reži­sér byl za své­ho živo­ta veli­ce oblí­be­ný. Natočil něko­lik desí­tek fil­mů, z nichž sko­ro všem se dosta­lo veli­kých ova­cí a mno­hé z nich pat­ří mezi úpl­nou špič­ku svě­to­vé fil­mo­vé tvor­by. Zde si uve­de­me něko­lik pří­kla­dů: An Andalusan Dog - ten­to napsal spo­leč­ně se svým pří­te­lem Salvatorem Dalim. Následovaly The Golden Age, The Young and the Damned, The Brute, Wuthering Heights, Tristana, The Adventures of Robinson Crusoe, atd. Tohoto skvě­lé­ho člo­vě­ka je oprav­du ško­da, pro­to­že zemřel v roce 1983. Zanechal po sobě ale množ­ství výbor­ných fil­mů a Anděl zká­zy pat­ří mezi ně.

Tento film skvě­le zachy­til množ­ství momen­tů z cho­vá­ní boha­tých lidí, kte­ří se mnoh­dy oprav­du cho­va­jí jako pra­sa­ta a povy­šu­jí se nad ostat­ní nor­mál­ní lidi. Máme mož­nost vidět celou šká­lu momen­tek, kte­ré jsou zpr­vu nená­pad­né, ale při pozor­ném sle­do­vá­ní vám objas­ní, co že se to vlast­ně na vaší tele­viz­ní obra­zov­ce ode­hrá­vá. Proč vlast­ně ode­šli všich­ni zaměst­nan­ci a proč sme­tán­ka zůstá­vá v domě, přes­to­že jim dochá­zí jíd­lo a pití, pro­puká hys­te­rie a vzá­jem­ná nesná­šen­li­vost? Je snad za tím něja­ká tajem­ná síla, kte­rá je uvěz­ni­la v domě, nebo je to oprav­du jen v jejich mys­li a nechtě­jí poru­šit spo­le­čen­skou eti­ku tím, že by ode­šli jako prv­ní. Každý si to může pře­brat pod­le své­ho, ale to co se ode­hrá­va­lo ve fil­mu mě ze začát­ku sice tro­chu nudi­lo, ale poz­dě­ji jsem hltal kaž­dou minu­tu a neu­stá­le byl pře­kva­po­ván nový­mi udá­lost­mi, kte­ré nasta­ly. Jedná se oprav­du o horor? Nevím, pro­to­že to nedo­ká­žu zce­la posou­dit. Děj je veli­ce zají­ma­vý a pes­t­rý a já ho neu­mím přes­ně zařa­dit do jaké­ko­liv kate­go­rie. Je tam pod­le mě něco z kaž­dé­ho žán­ru. Když jsem sle­do­val co se zača­lo dít s jed­not­li­vý­mi posta­va­mi, jejich změ­nu cho­vá­ní a vzá­jem­né men­ší potyč­ky, doká­zal jsem si živě před­sta­vit, že něco podob­né­ho by se ode­hrá­lo i v reál­ném živo­tě, kdy­bychom zavře­li do jed­né míst­nos­ti dva­cet lidí (ono se mnoh­dy sta­čí podí­vat na naše poslan­ce). Změna cho­vá­ní se pro­je­vi­la napros­to u všech. Ti co byli zpo­čát­ku klid­ní a usmě­va­ví, se na kon­ci uká­za­li jako nej­vět­ší „svi­ně‘‘ (omluv­te ten výraz) a nao­pak drzouni a poškle­bo­vé se změ­ni­li na úpl­né trosky, jejichž dušev­ní stav byl na pokra­ji totál­ní­ho zhrou­ce­ní.

Ve fil­mu máme mož­nost vidět i něko­lik úmr­tí o kte­ré jsme neby­li ochu­ze­ní. Nehledejte však zatím žád­né postra­ní udá­los­ti, pro­to­že všich­ni zemře­li při­ro­ze­nou smr­tí. Žádní ducho­vé ani masa­k­ry se neko­na­ly. Nelze ale pře­hléd­nout scén­ku s pohy­bu­jí­cí se rukou, kte­rá se sta­la inspi­ra­cí pro něko­lik dal­ší fil­mů. Tato scén­ka byla pří­jem­ným zpes­t­ře­ním a jis­tě i hlav­ní pre­zen­ta­cí nad­při­ro­ze­na. Na efek­tech ten­to film jinak nesta­věl, pro­to­že to neby­lo ani za potře­bí. Hlavní pri­o­ri­tou fil­mu je zce­la jis­tě pochmur­ná atmo­sfé­ra a cho­vá­ní postav. Herecké výko­ny jsou na veli­ce dob­ré úrov­ni a prá­vě ty sto­jí za úspě­chem celé­ho fil­mu. I samot­ná hud­ba muse­la ustou­pit do postra­ní, pro­to­že by zce­la jis­tě pře­ká­že­la. Pokud si chce­te zce­la na plno užít záži­tek z fil­mu dopo­ru­ču­ji si jej pus­tit v původ­ním jazy­ce s titul­ky. Vlastně si nejsem ani jis­tý, jest­li byl ten­to film někdy nada­bo­ván.

Pro mě nej­zná­měj­ší z her­ců je hereč­ka Silvia Pinal, kte­rá si zahrá­la ve spous­tě fil­mů, ale já z nich viděl jen tři. Jde o fil­my Viridiana, La Bataille de San Sebastian a Anděl zká­zy. Tato cha­risma­tic­ká hereč­ka mě okouz­li­la nejen svým zje­vem, ale hlav­ně svým herec­kým pro­je­vem. Je to jed­na z těch star­ších here­ček, kte­ré mám rád. Ostatní her­ce bohu­žel neznám. Spousta z nich si zahrá­la v něko­li­ka wes­ter­nech či dra­ma­tech, ale tako­vé dru­hy fil­mu já moc nevy­hle­dá­vám.

Hodnocení:
Jde o veli­ce dob­rý sní­mek, kte­rý se vymy­ká tomu co jsem až do teď viděl. Samozřejmě v dneš­ní době je už nato­če­no něko­lik podob­ných fil­mů, ale žád­ný z nich nemá tako­vé kouz­lo a atmo­sfé­ru, jako prá­vě toto dílo. Těm z vás, kte­ří chtě­jí vidět něco nové­ho než jen okou­ka­né vyvraž­do­vač­ky a ducha­ři­ny mohu jen dopo­ru­čit. 80% za skvě­lou atmo­sfé­ru a herec­ké výko­ny.

---