Manticore (2005)

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Vůdce povstal­ců oži­ví báj­né­ho tvo­ra, aby mu pomohl zba­vit se otrav­ných Američanů v Iráku.

Americká jed­not­ka pod vede­ním ser­žan­ta Baxtera má v Iráku na sta­ros­ti zatknout kaž­dé­ho, kdo se poku­sí rabo­vat v opuš­tě­ných domech či umě­lec­kých gale­ri­ích. Občas se při­ho­dí, že se střet­nou v ote­vře­ném boji s míst­ní­mi povstal­ci, ale jinak berou svou prá­ci jako rekre­ač­ní dovo­le­nou. Vše se změ­ní ztra­ce­ním ame­ric­ké zpra­vo­daj­ky a její­ho kame­ra­ma­na, kte­ří odje­li do malé­ho měs­teč­ka v pouš­ti. Baxter a jeho tým dostá­va­jí za úkol nalézt ztra­ce­né zpra­vo­da­je a poku­sit se dopad­nout vůd­ce povstal­ců Umariho. Zprvu leh­ký úkol se však záhy změ­ní v jejich nej­hor­ší noč­ní můru. Vůdce povstal­ců totiž pomo­cí kou­zel­né­ho amu­le­tu oži­ví báj­né­ho tvo­ra Manticoru, kte­rý mu má dopo­mo­ci zba­vit se nežá­dou­cích ame­ri­ča­nů v jeho zemi, ale záhy nad ním ztra­tí kon­t­ro­lu. Uprostřed pouš­tě se tak roz­pou­tá nelí­tost­ný sou­boj na život a na smrt.

Český název: Netvor z pouš­tě
Režie: Tripp Reed
Rok výro­by: 2005
Délka: 86 min
Země: USA

Hrají:
Robert Beltran ... (Sgt. Baxter)
Chase Masterson ... (Ashley Pierce)
Heather Donahue ... (Keats)
Faran Tahir ... (Umari)
Jeff M. Lewis ... (Ortiz)
... a dal­ší

Když jsem před časem viděl film Gargoyle (2004), tak jsem si mys­lel, že nic hor­ší­ho už nato­čit o báj­ných stvo­ře­ních ani nejde. No a nebyl jsem moc dale­ko od prav­dy. Tenhle sní­mek se mu vyrov­ná kaž­dým cou­lem a minu­tou což není žád­ným pře­kva­pe­ním, když za vším sto­jí dal­ší reži­sér­ský anti­ta­lent Tripp Reed. Poslední dobou si říkám, že ame­ri­ča­né už oprav­du neví co s peně­zi a nato­čí kdeja­ký paskvil. Co lze ovšem také oče­ká­vat od níz­ko­roz­počto­vé­ho fil­mu s papí­ro­vý­mi kuli­sa­mi a laci­ný­mi digi­tál­ní­mi efek­ty. Nejspíš šlo jen o trap­ný pokus divá­ky troš­ku poba­vit a tak tvůr­ci zasa­di­li děj fil­mu do Iráku, země kte­rou Amerika dva roky před­tím napadla pod tak­zva­nou zámin­kou osvo­bo­dit irán­ský lid od reži­mu Saddáma Husajna.

Celý sní­mek pří­mo do očí bije svou laci­nos­tí, kte­rá z něj smr­dí na sto honů. Začátek fil­mu se nese v duchu béč­ko­vých váleč­ných fil­mů, kdy se divá­ci sezná­mí z ame­ric­kou vojen­skou jed­not­kou, kte­rá se dosta­ne do stře­tu s míst­ní­mi povstal­ci. Zhruba pade­sát­ka povstal­ců napad­ne osm vojá­ků, kte­ří po stře­tu nema­jí ani škrá­ba­nec, přes­to­že se ani nějak nesna­ží skrýt a jen tak sto­jí upro­střed uli­ce. Následně se koneč­ně dočká­me i poku­su navo­dit horo­ro­vou či mystic­kou atmo­sfé­ru, to když sle­du­je­me podiv­ný ritu­ál, kte­rý má pro­bu­dit báj­né­ho Manticoru. Tato scé­na se tvůr­cům ješ­tě doce­la poved­la, pro­to­že samot­ný tvor zůstá­vá skry­tý pod rouš­kou cha­bé­ho osvět­le­ní a násled­ně se na nás vyva­lí prv­ní krva­vý masa­kr. Gore scé­ny jsou sice slab­ší, ale dá se na ně dívat. Nenáročný divák se ale­spoň dob­ře poba­ví, ostat­ní to pře­jdou máv­nu­tím ruky. To „nej­lep­ší“ má však tepr­ve při­jít.

Děj se totiž postup­ně pře­ne­se do malé­ho měs­teč­ka v pouš­ti. Papírové kuli­sy polo­roz­pad­lých domů a zbyt­ků opev­ně­ní jsou dopl­ně­né kous­ky ‘‘lega‘‘ jsou jen začát­kem rych­lé­ho pádu mého míně­ní o tomhle vele­dí­le. Zhruba v půl­ce fil­mu se totiž obje­ví Manticore v celé své digi­tál­ní krá­se. Nejdřív jde jen o jakousi ská­ka­jí­cí šedou šmou­hu s kří­d­ly, ale vzá­pě­tí se uká­že cosi, co se nedá ani slo­vy popsat. Na tomhle tvo­ro­vi se mi líbi­la jen jeho hla­va, kte­rá se jim cel­kem poved­la, pro­to­že zby­tek za moc nestál. Navíc se jed­na­lo nej­spíš o něja­kou meta­mor­fó­zu či co, pro­to­že neje­nom že tvor měnil bar­vu dle libos­ti, ale navíc i svou veli­kost, kdy tu z něho byl prcek veli­kos­ti kokr­špa­ně­la a najed­nou jako­by lusk­nu­tím prs­tu se obje­vil drak.

Jak už jsem pozna­me­nal na začát­ku, něja­kou horo­ro­vou atmo­sfé­ru tady neče­kej­te. Spíše mi to celé při­šlo jako něja­ká céč­ko­vá čer­ná kome­die, pro­to­že divák se tomu co se ode­hrá­vá na obra­zov­ce může leda tak zasmát, nebo pros­tě jen vypnout film. V někte­rých pří­pa­dech se stá­vá, že i když scé­nář či samot­ný děj divá­ka zkla­me, ale­spoň tro­chu zachrá­ní repu­ta­ci fil­mu hudeb­ní dopro­vod, nebo herec­ké výko­ny. Tady to však roz­hod­ně nepla­tí, pro­to­že výběr hud­by byl kata­stro­fál­ní stej­ně jako herec­ké obsa­ze­ní. Nenašel jsem zde ani jed­nu posta­vu, kte­rá by se mi líbi­la.

Tripp Reed se poku­sil nato­čit válečný-hororový film, ale v koneč­né fázi z toho vyšel jen jaký­si paskvil s laci­ný­mi digi­tál­ní­mi efek­ty a mys­te­ri­óz­ním náde­chem. Hodně dlou­ho bych musel pře­mýš­let nad tím, jest­li se mi za celý film líbi­lo něco nato­lik, že bych si Manticore musel pus­tit zno­vu a mys­lím, že bych nic nena­šel. Trochu jsem se u fil­mu nasmál to je prav­da, ale jinak to byla jed­na vel­ká nuda a bída. Znám ovšem ješ­tě mno­hem hor­ší fil­my, tak­že nulu mu nedám.

Hodnocení:
20%