Nomads (1986)

Ten, kdo odha­lí jejich pra­vou identi­tu, musí zemřít!

Do Los Angeleské nemoc­ni­ce prá­vě dovez­li zkr­va­ve­né­ho šíle­né­ho muže, kte­rý mlu­ví nesro­zu­mi­tel­né věty ve fran­couz­šti­ně a na prv­ní pohled je patr­né že umí­rá. Ujme se ho mla­dá dok­tor­ka Flax, kte­rá s ním trá­ví posled­ní minu­ty živo­ta. Těsně před smr­tí jí něco pošeptá do ucha a paci­ent umí­rá. Doktorka záhy začne mít podiv­né halu­ci­na­ce v nichž pro­ží­vá mužo­vy vzpo­mín­ky a vydá­vá se v nich na mís­ta, kte­ré navští­vil. Pacient se jme­no­val Jean Pommier, pra­co­val jako antro­po­log a se svou ženou se do Ameriky pře­stě­ho­val z Francie. V posled­ních dnech nara­zil na zvlášt­ní sku­pi­nu mla­dých lidí, kte­ří žijí podiv­ným kočov­ným živo­tem a nazý­va­jí se Nomádi. Nemusí spát a jejich jedi­nou zába­vou je zlo­čin­ná akti­vi­ta. Mají však i mno­hem tem­něj­ší strán­ku své exis­ten­ce. Jde o zlé bytos­ti, jakési démo­ny kte­ří odstra­ní z ces­ty všech­ny, jenž odha­lí jejich pra­vou identi­tu. Flax začí­ná ztrá­cet pojem o tom, co je sku­teč­nost a co jen halu­ci­na­ce a sama se oci­tá v ohro­že­ní živo­ta, pro­to­že Nomádi jsou jí už na sto­pě.

Český název: Kočovníci smr­ti
Režie: John McTiernan
Rok výro­by: 1986
Délka: 91 min
Země: USA

Hrají:
Pierce Brosnan ... (Jean Charles Pommier)
Lesley-Anne Down ... (Flax)
Anna Maria Monticelli ... (Niki)
Frank Doubleday ... (Razor)
Jeannie Elias ... (Cassie)
... a dal­ší

Jedná se o debut zná­mé­ho reži­sé­ra Johna McTiernana, kte­rý si k němu sám napsal i scé­nář. Mezi jeho zná­má díla pat­ří tako­vé skvost fil­mo­vé scé­ny jako Predátor, Die Hard, nebo The Hunt for Red October. Tento sní­mek byl dlou­ho divá­ky u nás opo­mí­jen, kvů­li své nedo­stup­nos­ti což byla vel­ká ško­da. Díky Filmagu se koneč­ně obje­vil i v našich tra­fi­kách a divá­ci tak mají koneč­ně šan­ci shléd­nout ten­to doce­la vyda­ře­ný sní­mek. Sice se nejed­ná o žád­né pře­vrat­né dílo, ale horo­ro­vé fan­dy urči­tě zaujme mys­te­ri­óz­ní atmo­sfé­ra a sluš­ný výkon Pierce Brosnana.

Hlavní domé­nou je již výše zmí­ně­ná mra­zi­vá atmo­sfé­ra, kte­rá je rov­no­měr­ně roz­dě­le­ná po celé dél­ce fil­mu a najde se zde jen vel­mi málo hlu­chých míst. Navíc má divák šan­ci sle­do­vat dvě dějo­vé linie najed­nou a udě­lat si tak cel­ko­vý obrá­zek ohled­ně zce­la ori­gi­nál­ní myš­len­ce auto­ra, kte­rý si po prá­vu zaslou­ží obdiv. Rozjeté psy­cho­lo­gic­ké hře s divá­ko­vou mys­lí totiž odo­lá jen málo kdo a brzy kaž­dý pro­pad­ne kouz­lu toho­to sním­ku. Za pomo­ci kame­ry i stři­hu se zde poda­ři­lo pří­jem­ně sklou­bit všech­ny důle­ži­té prv­ky mys­te­ri­óz­ní­ho fil­mu dohro­ma­dy, přes­ně tak jak mají být. Divák poma­lin­ku roz­ba­lu­je obal pří­bě­hu a je nadr­že­ný nad tím co se skrý­vá uvnitř.

Důležité je pře­de­vším to, že se děj roz­běh­ne na plné otáč­ky hned od začát­ku, kdy se za pomo­cí halu­ci­na­cí hlav­ní hrdin­ky pře­ne­se­me časem a začne­me sle­do­vat počá­tek útrap mrt­vé­ho paci­en­ta. Jakmile se pře­ne­se­me přes něko­lik roman­tic­kých chvi­lek dosta­ví se sezná­me­ní s ban­dou potul­ných kočov­ní­ků, kte­ří mají na sobě had­ry typic­ké na teh­dej­ší dobu. Odění do kože­ných bund, roz­tr­ha­ných dží­nů a ově­še­ny tunou nej­růz­něj­ších ozdob a cvo­ků tero­ri­zu­jí poklid­né uli­ce vel­ko­měs­ta. Na prv­ní pohled vypa­da­jí jako nor­mál­ní ban­dič­ka výrost­ků, ale brzy pozná­me i jejich tem­nou strán­ku. Nejde o žád­né sva­touš­ky o čemž se i brzy pře­svěd­čí oba naši hlav­ní hrdi­no­vé. Tvůrci se zde i díky malé­mu roz­počtu roz­hod­li moc neex­pe­ri­men­to­vat a zby­teč­ně neza­chá­ze­li do extré­mů z něja­kou pro­mě­nou a zůsta­li u kla­sic­ké for­my zla v lid­ské podo­bě za což jim děku­ji. O něco odváž­něj­ší už byli při scé­ně v polo­roz­pad­lém kláš­te­ře jep­ti­šek, kde si divák uži­je i něko­lik per­ných chvi­lek.

Nejimpozantnější je však pro­mě­na samot­né­ho antro­po­lo­ga. Z milu­jí­cí­ho a sebe­vě­do­mé­ho muže se postup­ně stá­vá lid­ská troska, pro­ná­sle­do­va­ná sti­ho­ma­mem, para­no­i­ou a samo­zřej­mě i kočov­ní­ky. Brosnan zde odve­dl pořád­ný kus prá­ce a líbil se mi sto­krát víc než jako agent 007. Bezesporu je nej­vět­ším tahou­nem fil­mu.

Hodnocení:
70%